Přivést na svět miminko představuje pro ženské tělo velký zásah. Aby se alespoň z větší části vrátilo bez úhony do normálu, potřebuje k tomu čas. Tím nejzásadnějším je právě oněch šest (někdy až osm) týdnů. Během nich by novopečená maminka měla svému hojícímu se a hormony zmítanému organismu dopřát co nejvíce klidu.
Co se během šestinedělí odehrává?
Hojí se poporodní poranění (u přirozeného porodu cca 2 až 3 týdny). Jak o něj pečovat? „Poranění často sprchujte čistou vodou a udržujte ho v suchu častou výměnou vložek. Poranění také často větrejte, odpočívejte s nohama od sebe - využijte jednorázovou podložku. Doporučujeme sedací koupele či obklady z dubové kůry a v případě otoku, hematomu přikládejte ledový obklad (zabalený do textilie). Jakmile ale pocítíte chlad ledu, obklad odložte. Pokud budete při močení cítit palčivou bolest, močte ve stoje ve sprše. Udržujte klidový režim, neseďte,“ radí zdravotníci z nymburské porodnice.
Děloha se stahuje. Zatímco během těhotenství vážila okolo 1 kilogramu, za 14 dní od porodu se vrátí do normální velikosti, tedy na váhu zhruba 80 g. Aby zavinování dělohy nebránil plný močový měchýř, pravidelně ho vyprazdňujte.
Z dělohy odcházejí malé zbytky placenty společně s cévními tromby. Tomuto krvácení se říká očistky (lochia). Nejvíce se to děje při kojení, protože to vede k rychlejšímu zavinování dělohy. Než se tělo z větší míry očistků zbaví, trvá to zhruba 3 týdny. Úplně vymizet by měly do konce šestinedělí. „Nejprve jsou krvavé – neměly by být silnější než menstruace. Postupně budou slábnout a měnit se ve žlutavý až bělavý výtok, mohou mírně zapáchat,“ popisují lékaři z pražské porodnice U Aplináře s tím, že by neměly být silnější než menstruace.
Děložní krček se vrací do normálu. Po porodu je totiž narušený a mírně pootevřený. Proto hrozí násobně vyšší riziko infekce z pochvy. „Zánět dělohy je poměrně bolestivý stav vyžadující léčbu antibiotiky, do budoucna může negativně ovlivňovat i plodnost ženy. Proto je velmi důležité po nitroděložních zákrocích vynechat koupání, plavání, zavádění tampónů a pohlavní styk. Sprchování a používání hygienických vložek je bez omezení,“ uvádí gynekoložka MUDr. Ludmila Krutská. Je také třeba často se sprchovat, používat jeden ručník na tělo, druhý na intimní partie, často močit (každé 2-3 hodiny), po každém močení a stolici si opláchnout intimní partie, utírat se vždy zepředu dozadu (od pochvy ke konečníku), a často si mýt ruce – po kontaktu s vložkami, před dotýkáním prsů a dítěte.
Zpevňují se opět břišní svaly a svaly pánevního dna. Proto je vhodné začít s jejich pozvolným posilováním už v porodnici. Ale jen s takovým, které je pro šestinedělky vhodné. Přímé břišní svaly by měly během šestinedělí zůstat v klidu. Intenzivně sportovat je pak vhodné až po šestinedělí. Plavání a sporty spojené se skákáním se doporučují dokonce až po třech měsících od porodu. Rozhodně není doporučeno také zvedání ničeho těžšího, než je miminko. Nošením těžkých břemen v šestinedělí si maminky zadělávají na zdravotní komplikace, například sestup dělohy nebo inkontinenci.
Mléčná žláza začíná po porodu produkovat mlezivo (kolostrum) a po pár dnech mateřské mléko. Laktace by se měla stabilizovat v prvních týdnech – to znamená, že se bude časem tvořit tolik mléka, kolik miminko potřebuje. Prsa jsou také více ohrožena infekcí, mohou se na nich objevit trhlinky – tzv. ragády. „Před dotýkáním se prsů a především bradavek si myjte a dezinfikujte ruce,“ upozorňují v porodnici U Apolináře. Zánět v prsu spojený s vysokými horečkami a bolestí totiž není nic příjemného.
Snížená peristaltika střev v šestinedělí někdy vede k problémům s vyprazdňováním. Ženy navíc mohou odkládat „chození na velkou“ ze strachu z bolesti porodního zranění nebo z obavy z poškození stehů po sešívání. Zadržování stolice je ale chyba. Aby to šlo snáze, dbejte na správnou životosprávu. „Ranní vyprazdňování můžete podpořit sklenicí teplé nebo vlažné vody hned po probuzení, v případě nucení na stolici vyprazdňování neodkládejte. Vyprazdňování lze šetrně podpořit laxantivy či glycerinovým čípkem,“ radí v nymburské porodnici.
Po porodu se mění hladiny hormonů. Díky nim dostává tělo ženy signál k návratu zpět k normálu. Jenže současně s tím může dojít i k ovlivnění psychiky, a s ní k „poporodnímu blues“. Plačtivá až depresivní nálada trápí v různé intenzitě až 75 % maminek. Přichází kolem 3. až 4. dne po porodu a mizí kolem 12. dne. Někdy ale může přejít v mnohem nebezpečnější poporodní depresi. „V šestinedělí je psychika ženy proměnlivá, nálady jsou jako na houpačce, pocity štěstí a euforie se střídají s pocity beznaděje a lítosti, může se také stát, že maminka své dítě odmítá. Tyto pocity jsou normální, s těmito pocity ale nezůstávejte samy. Většina těchto stavů sama odezní, pokud se problémy zhoršují, je dobré kontaktovat psychologa,“ doporučují nymburští porodníci.
Tělo ženy je mnohem náchylnější k infekci, protože je vyčerpané z těhotenství, porodu i péče o novorozence. Takže odložení návštěv až na dobu po šestinedělí není doporučováno jen z důvodu obav o křehké miminko. Namísto vítání hostů by proto měla co nejvíce odpočívat a nebát se požádat o pomoc – partnera, rodinu, kamarádky…
Bez odpočinku hrozí komplikace
„Pokud žena po porodu neodpočívá a nevyčká, až se vše v klidu zahojí, může později začít trpět např. bolestmi zad, krku, ramen, kloubů a problémy v kříži, způsobit si výhřez či diastázu. Pánevní dno, oslabené po porodu, tvoří podpůrný aparát pro močový měchýř, dělohu a konečník. Neodpočívající rodička, může začít trpět problémy s inkontinencí, její lůno se hojí déle a často bolí při sexu. Určitě je také dobré v klidu vstřebat zážitek z porodu,“ vysvětluje poporodní dula a laktační poradkyně přirozeného kojení Mgr. Petra Slesarová s tím, že nedostatek odpočinku a nepohoda mají i další negativní vlivy. „Pokud není šestinedělka v klidu a v pohodě, má stres, nemá dostatek jídla a pití, trpí zimou, může se začít uvolňovat adrenalin (stresový hormon), který sníží tvorbu mléka, může zastavit očistky a způsobit řadu dalších potíží,“ dodává.
Dopřát si dostatečný odpočinek a nechat se opečovávat doporučuje i porodní asistentka Anna Kohutová. „V tradičních kulturách patří šestinedělí k posvátnému období, kdy se matce dostává výjimečná péče od rodiny, příbuzných, porodních bab. Tato péče zahrnuje teplou a výživnou stravu, masáže, zavinování do pevného šátku, vaginální napářku, bylinné zábaly a hlavně dostatek odpočinku, spánku, kojení a pozornost sobě. Teplo je důležitým elementem šestinedělí. Po 40 dnech se tělo i duše zacelí a žena je opět celistvá a silná. Mnoho žen v naší kultuře není zaceleno ještě mnoho let po porodu, protože jim chyběla péče a pozornost,“ upozorňuje.
Zdroj informací: Apolinář, Porodnice Nymburk, MUDr. Ludmila Krutská – Pelargyn, Přechov v maminu - Mgr. Petra Slesarová, Anna Kohutová
Nový komentář
Komentáře
Tak já jsem měla zatím poslední šestinedělí v srpnu a září 2024. :) O tři starší děti se staral manžel na třítýdenní dovolené, týden jsem měla u sebe maminku, týden tchýni, a nechala jsem je, starat se o starší děti a o mě. :D Po císaři jsem si značně užila, že mi pračku zapne a pověsí někdo jiný, že když si řeknu o oblíbené jídlo, tak tchýně i moje máma nadšeně udělají brilantní svíčkovou nebo nepřekonatelné španělské ptáčky. Deset dní po porodu mě přišla navštívit kamarádka, zavolala předem a zeptala se, co potřebuju. Potřebovala jsem cheesecake. Dostala jsem cheesecake. :D Za běžného provozu mám na starosti dohromady čtyři děti, práci, domácnost, samozřejmě společně s manželem :D. Velmi ráda jsem si užila pár týdnů toho, že se mám hojit a držet novorozence při životě :D. Se všemi dětmi praktikuji od narození BKM, takže i těch plenek na praní jsem měla od druhého dítěte, kdy jsem to už uměla, jen minimum. Když to srovnám, tak šestinedělí mojí maminky v roce 1984 také vypadalo podobně, jako se tady už zmínilo. A šestinedělí mých dcer bude třeba ještě hezčí, než to moje.
Tak já sem asi divná. Ale kdyby mi kdekdo chodil domu. A snažil se mi tam uklízet a jinak pomáhat, tak bych s toho akorát měla depku. Mě vadilo i když muž uklízel. Porody jsem měla pohodové, v šestinedělí mi bylo dobře, tak bych fakt nevydržela se válet v posteli. Automatku jsem měla až když 3. dítěti byl rok. Asi to bylo i tim,že mě to bavilo. (No teď už moc ne). Po prvních dvou porodech si nepamatuji na návštěvu sestry. Až po třetím přišla s gyndy. To byla moc hodná ženská. Mě i kluka prohlídka, poradila,.. poradnu i gyndu jsem měla asi 1/4hodiny pěšky. To bylo také v pohodě. Takže žadný stres, ani honění. Jiní na tom byli hůř. Třeba sestra, když k tříletému synovi měla dvojčata. Nebo kamarádka měla děti po roce. To pak je šrumec.
No jo, no. Před 40 lety bylo všechno jinak. To mi na odchodu z porodnice říkali, že se nemám válet, ale co nejdřív vstát a hýbat se, že se všechno bude lépe a radostněji hojit a vracet do původního stavu. Že ležení a nicnedělání je špatně a budu litovat. Pak mě navštívila dětská sestra, tu zajímalo jen dítě, jak se mu hojí pupík, a jestli přibralo. Dostala jsem vynadáno, že nekojím a nevím, kolik dítě váží. Druhý týden po příchodu z porodnice jsem musela jít k dětské lékařce jednak ukázat dítě, aby si ho zvážili, a hlavně pro lístek na sunar. Pro sunar jsem následně musela chodit do lékárny jednou týdně, protože víc než 10 krabic mi nedali. A když mi došly lístky, tak zase k doktorce pro další. Sunar byl takhle "na příděl". Taky jsem se měla dostavit nejpozději měsíc po porodu na gynekologii a k praktickému lékaři. Což jsem neudělala, protože jsem neměla nikoho, kdo by pohlídal robě a tahat ho tam s kočárkem dost dobře nešlo. Obě tyto ordinace byly v druhém patře, výtah žádný, kočár bych po schodech neunesla a nechat ho venku a vzít jen dítě jsem nechtěla.
Já jsem opravdu pokaždé dělala pořád dokola jen kojení, spaní, sprcha, kojení, spaní, sprcha. A ostatní děti mne chodily pusinkovat. Krásný čas :D