socialni-uzkost.jpg
Foto: Shutterstock

Lidé často sahají po alkoholu, aby se během socializace s ostatními cítili více komfortně, avšak existují efektivnější a zároveň dlouhodobě funkční řešení, jak být sebevědomý a skutečně se bavit. Dr. Jessamy Hibber, odbornice na klinickou psychologii, ve spolupráci se společností Diageo nabízí několik tipů, jak s úzkostnými pocity začít pracovat.

Pokud trpíte sociální úzkostí, vaše pocity před společenskou událostí, ať už jde o schůzku v baru, nebo o rodinnou sešlost, nejsou dobrým ukazatelem toho, jak akce skutečně proběhne. Pokud těmto negativním pocitům podlehnete a společenským událostem se budete vyhýbat, přijdete tak o důležité kontakty a váš život bude o mnoho chudší.

Jen zřídkakdy funguje, když úzkostlivému nebo stydlivému člověku poradíte: „Prostě jdi a buď sám sebou.“ Pokud trpíte úzkostmi, být ‚sám sebou‘ je přesně ten kámen úrazu. Existují ale způsoby, jak sociální úzkost překonat a začít si společnost lidí užívat. Místo pití alkoholu raději zkuste některé z těchto tipů.

1. Nečekejte, až přijde vhodná chvíle
Častou chybou je vyhýbat se společenským akcím do té doby, dokud se na ně necítíte připraveni. Možná doufáte, že se vaše mysl přepne a začne vás podporovat, ale většinou to má opačný účinek, a naopak si začnete odůvodňovat, proč nejít. Zkuste místo toho udělat pravý opak. Když vám úzkost říká, ať něco neděláte, tak to naopak zkuste udělat. Uvidíte, že si časem vytvoříte návyk. Tím, že vystoupíte ze své „komfortní zóny“, navíc získáte větší odvahu a sebevědomí. První krok někdy může být ten nejtěžší a zároveň ten, který dá vše další do pohybu.

2. Vyhněte se „A co když...“
Když cítíte úzkost, je velmi jednoduché začít počítat s nejhoršími možnými scénáři. Co když se ztrapním? Co když se se mnou nebude chtít nikdo bavit? Co když to nezvládnu? Tato „co když“ jsou velmi snadno uvěřitelná. Vyvolají ve vás chuť uzavřít se a schovat se před ostatními. Ve skutečnosti jsou to však obavy ze situací, které se ještě nestaly a pravděpodobně se ani nikdy nestanou. Když se začne úzkost ozývat, zastavte se, udělejte krok zpět a připomeňte si: „Myšlenky nejsou fakta.“

Zapamatujte si také, jak to šlo. Možná jste se obávali, že si akci neužijete a že s vámi nebude nikdo mluvit, ale ve skutečnosti si večer i přes počáteční nervozitu užijete. Zkuste si to zafixovat v paměti a vracet se k tomu.
 
3. Soustřeďte se na nyní
Běžnou taktikou ke zvládání úzkostí je „bezpečné chování“ jako dívání se do telefonu, objednání dalšího pití, příprava otázek nebo toho, co později řekneme. Problém je, že přesně takové chování situaci jen zhoršuje. Buď můžete působit odměřeně a rezervovaně, nebo se rychleji opijete, což způsobí další problémy.

Zkuste se „uzemnit“. Soustřeďte se na to, kde jste a co se děje. Tím se rozptýlíte a zbavíte se úzkosti. Vyhněte se „bezpečnému chování“, pokuste se dostat ze svých myšlenek a věnujte se lidem okolo a tomu, co vám říkají. Druhé straně skutečně naslouchejte, protože tím vzniká prostor pro zvědavost, pro další otázky a pro to, abyste mohli být skutečně sami sebou. Budete tak působit mnohem více společensky a bude pro vás jednodušší si událost užít.

4. Uvědomte si, že vás nikdo nehodnotí víc než vy sami
Pokud cítíte společenskou úzkost, často nabudete dojmu, že vás všichni soudí a věnují vašemu životu veškerou pozornost. Ve skutečnosti se ale naprostá většina lidí soustředí hlavně na sebe, mají plnou hlavu vlastních životů, nejistot a strachů.

Zkoumání, kterému podrobujeme sami sebe, je zcela odlišné od toho, kterému podrobujeme ostatní. Nikdo nás nezkoumá tolik, jako my zkoumáme sami sebe. Představte si situaci, kdy si s kamarádem prohlížíte fotky. Většinu jen rychle prolistuje, ale jakmile na snímku uvidí sebe, věnuje mu mnohem větší pozornost.

5. Podívejte se na úzkost jako na tyrana, kterým skutečně je
Sociální úzkost přichází ruku v ruce se sebekritikou, shazováním sebe sama nebo strachem, že nás ostatní odsuzují. Představte si, kdyby za vámi všude chodil někdo, kdo by vám nahlas říkal vše, co vám našeptává sociální úzkost. Cítili byste se šokováni a zraněni. To stejné si přitom způsobujete sami den co den. Zkuste k sobě být laskavější a zeptejte se sami sebe, co byste ve stejné situaci řekli kamarádům.

6. Pochopte, že nejistota a pochybování o sobě je přirozené
Nejistota nabírá na síle, když si představujeme, že všichni ostatní vědí, co dělají a že pouze vy se cítíte ve společnosti špatně. Realitou však je, že i lidé, o kterých si myslíme, že mají nekonečné sebevědomí, se někdy cítí nejistě. Možná jen umí jistotu a sebevědomí dobře předstírat jako labuť, která zdánlivě bez námahy a elegantně pluje po hladině, ale pod vodou vždy usilovně pádluje. Ve skutečnosti o sobě všichni občas pochybujeme, máme podobné obavy, nejistotu a strach. To vše je součástí lidského bytí, nikdo není dokonalý, a tak je to naprosto v pořádku. Častokrát bychom byli velmi překvapeni, kdyby nám ti zdánlivě sebevědomí lidé naprosto otevřeně popovídali o svých obavách. Myslete na to, že všichni jsme jen lidé, se svými starostmi a obavami. Ne vše je tak, jak se na první pohled může zdát.

Zdroje: Autorský článek, Jessamy Hibberd - klinická psycholožka, společnost Diageo, autorka článku