Možná za to mohlo čtení při baterce pod peřinou, spíš ale dědičné předpoklady. Ačkoliv já byla vždycky knihomol a to prý zraku tak úplně nesvědčí. Zkrátka bylo mi pouhých sedm let, když mi pan doktor sdělil tu nemilou zprávu – budu nosit brýle.
Matka neváhala a zásobila mě několika fotografiemi obrýlených indiánů. Udolána argumenty jsem nakonec přikývla – dobrá tedy, když mohli brýle nosit i slavní Irokézové, snesu tuto potupu z dílny bílého muže také. A tak jsem získala krásné plastové obroučky a tenkrát ještě prostá skla, takže i při mizivé hodnotě jedné a půl dioptrie nebyla zrovna nejužší. Mému kritickému zraku připadala jako popelníky.
Efekt byl zcela očekavatelný.
„Jé, brejlovec!“ zahlásil hned jak jsem se objevila ve dveřích šaten provokatér Jurij. „Brejloun, brejlatej!"
Vrhla jsem na něj skrze své nové brýle vražedný pohled.
„Ale no tak, Juriji, takové věci se neříkají,“ pokoušela se vcelku marně zasáhnout soudružka učitelka. O přestávce už mi tak říkali skoro všichni ze znepřátelené bandy bledých tváří. Věděla jsem, že jestli si chci uchovat svou pozici náčelníka, musím zasáhnout.
„Brýle nosili i velcí náčelníci Irokézů,“ vmetla jsem mu do tváře.
„Irokézové byli baby,“ nechal se nachytat.
Za zády se mi ozvalo zlé mručení. „Kmen“ se dostával do varu. Kvůli mým brýlím by se neprali, ale takovou urážku nemohli přejít bez povšimnutí.
„Sám seš baba. A syn prašivé čubky!“ procedila jsem skrz sevřené zuby (na to, že umím cedit slova skrz sevřené zuby, jsem byla tenkrát patřičně hrdá). Odtud už nebylo cesty zpět. Taková slova mohla smýt jen krev.
Boj byl tvrdý. Používali jsme pěsti, lokty i kolena. Jedna Sašova rána mi smetla z nosu nenáviděné brýle a nikdo už se asi nikdy nedozví, čí bota je změnila ve změť střepů. Ať tak či tak, rozhodně mi to nevadilo. A Sašu jsem přeprala.
„Jsi hlupák a smrdutý kojot. A zabít něco takového není žádná čest,“ odsekla jsem a pustila ho. Old Shaterhandův pacifismus se mi až příliš vryl pod kůži. To až později jsem razila heslo „mrtvý nepřítel, žádný nepřítel.“
Bitka skončila vítězstvím našeho kmene, ale bez následků se to neobešlo. Pro mě však byly veskrze příznivé – když jsem s rozbitým nosem a rozšlápnutými brýlemi dorazila domů, bylo rozhodnuto, že ještě nějakou dobu ten potupný předmět nosit nemusím. Postup to byl rozhodně rozumný – uplynulo sotva půl roku a začala jsem si své nové brýle čím dál tím častěji nasazovat sama. Bez nich jsem totiž neviděla zrovna nejlíp a každý přece ví, že náčelník musí mít oči jako sokol.
Nosila jste brýle? Od kdy? Jaké to bylo?
Nosíte je pořád? Sluší Vám? Nebo je nepotřebujete?
Nosí brýle někdo ve Vaší rodině?
A co sluneční brýle? Nebo kontaktní čočky?
Co si myslíte o kontaktních čočkách „pro parádu“?
Malujete si oči? Od kdy? Co řasenky?
Jaké oči se Vám líbí na mužích?
Měla jste Vy nebo Vaši blízcí někdy problémy s očima?
Napište nám o svých i cizích kukadlech, malovátkách, brejlovcích a zkrátka o Všem, co jste Vy a Vaši blízcí zažili s očima na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměna nemine!
Nový komentář
Komentáře
1LOKA1: Z hnusných dětí vyrostou hnusní dospělí.
Nyotaimori: ale řekla bych, že brýle na tom vinu nenesou
Od roku 1998 jsem nosila slabé brýle na dálku.
Kontaktní čočky jsem si pořídila v roce 2001 kvůli svatbě, abych nebyla brejlatá nevěsta. Pak jsem je pár let nosila a byla celkem spokojená, ale teď se zase vracím k brýlím... Přece jen mi nošení brýlí přijde pohodlnější, nasazení a sundání brýlí je otázka necelé vteřiny, nemusejí se nakládat do roztoku a jejich čištění je rychlejší... a navíc je to bezvadnej módní doplněk
no nosila jsem je v pvní třidě a hrozně jsem je nenáviděla, pak se muj zrak zlepšil a já byl aštěstná že už nemám. Ted zas nosím a rada sluší mi.Sluneční brále skoro neodkládám jen když potřebuju ty na dálku nebo doma, bez nalíčených očích bych ani nevalezla ven ale používám decentní líčení
ivana.kuglerova: Děda byl prvním pacientem, kterému druhé oko dělali laserem a umělou čočku mu též dali dioptrickou. Takže až tobě bude 50, bude tyhle operace klidně umět i šikovná učitelka ručních prací.
1.Brýle nosím od páté třídy a nijak zvlášť mi to nevadilo a nevadí.
2.Pořád, ono při 4 dioptriích si člověk zvyknout musí :-)
3.Krátkozrakost jsem zdědila nejspíš po mámě.
4.Beru si někdy jednorázové kontaktní čočky, pro společenské příležitosti, ale jen zřídka. Nebaví mě ta manipulace s nimi. Pro běžné nošení mám samozabarvovací skla, do auta sluneční dioptrické se speciálním filtrem.
5.Proč ne? Měníme barvu vlasů, líčíme se, tak proč neměnit barvu očí?
6.Někdy, ale většinou jen lehkou konturu.
7.Nevím, moc se lidem do očí nedívám..
8.Kromě krátkozrakosti ne.
carmi: Tak to je dobré, že tím už dokážou zkorigovat i kombinovanou vadu
.
.
Aspoň vím, na co půjdu v padesáti
Brýle nenosím,ale manžel ano. Jednou mě docela dostal, když jsme byli spolu poprvé v posteli, tak říkám, ještě,že nemáš na očích brýle (silně zamindrákovaná) a on odpověděl: Víš, ale já jsem krátkozraký. Tenkrát mě dost dostal. Vždy nadává, když chodí plavat - sundá brýle a hledá bazén a to má jen 2,5 D. Jemu nevadí brýle jako takové - výběr je velký, ale ta omezenost, když se musí sundat a čočky nemůže je pylový alergik.
ivana.kuglerova: Je to umělá čočka. Vlastně ta samá,jako dali dědovi amalie, jenže je dioptrická. Možná by se bližší odkaz dal najít na www.uvn.cz
ivana.kuglerova: Umělou čočku dali dědovi (měl šedý zákal) a ve svých 84letech stále četl bez brýlí.
K vzteku všech rodinných brýlovců.
carmi: Že by dávali umělou čočku? Nemáte k tomu nějaký bližší odkaz? Teda já si vystačím s laserem, ale jsem zvědavá
Nosím dipotrické, mám několikery, střídám je podle oblečení. Sluneční mám rovněž dioptrické a teď jsem si ještě nechala udělat speciální na motorku se zatmavovacíma čočkama, abych s sebou nemusela tahat dvoje. Čočky používám na sport.
Můj drahý rovněž brýle nosí a mám pro brýleté chlapy velkou slabost.
ivana.kuglerova: Z vlastní zkušenosti vím, že se to operuje i jinak. Byla jsem před rokem na operaci čoček ve vojenské nemocnici. V té době jsem měla -6dioptrií a už jsem viděla špatně i na blízko. Teď mám 0 na dálku i na blízko. Operaci dělají ambulantně, vůbec to nebolí, jen je nepříjemný, že se vám někdo vrtá v oku. Jeden den jedno oko, vecer už bez obvazu, za dva dny druhé. Je to skvělý pocit vidět bez brejlí! Ještě furt si to vychutnávám, i po té době! Je to trochu dražší - 50.000,-, ale zato už nikdy nehrozí šedý zákal a máte to navždy. U laseru vím ze zkušenosti svého kolegy, že se to může zhoršit, je 10 let po operaci a už zase nosí brýle. A navíc-až Vám bude 50, budete je stejně potřebovat na čtení.
Gabi: Chronický zánět rohovky mám taky spoustu let. Člověk si zvykne.
Díky všem za rady ohledně čoček - myslím, že je zkusíme.
Překvapuje mne, že řešíte jednorázový zánět spojivek jako problém - já mám chronický cca 7 let, kamarádka chronický zánět rohovky 5 let
Andreajka82: já mám taky postřeh. Když krájím cibuli s čočkama, tak nic, ani kapka neukápne, ale když čočky nemám, tak u cibule roním krokodýlí slzy
1. Ano od 7 třídy (zrovna v tom nejhorším věku!!!)
2. Nosím, ale jen když sdělám čočky
3. Ségra je měla jako malej prcek (přiznávám, smála jsem se jí)v pubertě se jí ale zrak zlepšil na 0 D a já akorát brejle začala nosit :-(
4. Sluneční brýle zbožňuju a čočky nosím cca poslední 2 roky
5. Když na to někdo má a myslí si, že mu bude jiná barva nebo vzor slušet víc, tak ať si je nosí...je to jeho věc
6. Oči si maluju od střední a mám citlivější oči, takže si řasenky musím pěčlivě vybírat
7. Takové, které k němu sedí. Stejně jsou všechny barvy očí nádherné...
8. Přítelova sestra měla často oči jak angorák, ale to bylo proto, že byla líná si ty čočky na noc vydělávat. Teď už má takový, co v nich může i spát a je pokoj
Evikus: když mám čočky, tak mě oči nepálí ani v zakouřeném prostředí, když je nemám, tak mě pálí - i když jdu jenom ven (že by to bylo Prahou?)
Andrejka82: já myslím že to není brýlemi, oči pálí i v čočkách (jak tu někdo psal) i když nemáš nic - prostě ti vadí kouř.