Foto: Shutterstock
„Myslela jsem si, že to bude idylka. Že se ráno probudím, otevřu okno a ucítím vůni trávy. Místo toho vstávám ještě dřív, abych stihla všechno, co dřív nebylo potřeba řešit. Děti musím vozit do školy, školky i na kroužky, dojíždět do práce a potom mě ještě čeká práce kolem domu. A mimo zimu i na zahradě,“ popisuje Iveta.
Když rodina bydlela na sídlišti, všechno měla doslova po ruce. Obchod, školku, lékaře, kamarádky. Všude byla pěšky za pár minut. Teď musí sednout do auta kvůli každé maličkosti.
Největším překvapením pro ni ale bylo, kolik práce kolem domu je. „Manžel je nadšený, když je fajn počasí, pořád něco buduje, natírá, sází. Já to ale prostě nemám v sobě. Zahrada mě nebaví. Chtěla jsem si na ní číst, ne celé léto okopávat a plít,“ říká Iveta.
Přestože manžel i děti nový domov milují, Iveta se v něm necítí šťastná. „Když vidím, jak si děti hrají na trávě a manžel je spokojený, mám pocit, že bych měla být taky. Jenže někde uvnitř bych se nejradši vrátila do paneláku. Tam jsem měla čas na sebe, na lidi, na život. Tady jsem pořád jen v pohybu, pořád něco musím,“ stěžuje si.
Iveta ví, že její pocity okolí nechápe. „Když to někomu řeknu, všichni se diví. Prý bych měla být šťastná, že máme vlastní dům. Jenže to, že máme střechu nad hlavou, ještě neznamená, že mi pod ní musí být dobře. Připadám si hrozně, že si to vůbec myslím, ale kdybych se mohla rozhodnout znovu, zůstala bych na sídlišti,“ uzavírá.
K článku se vyjádřila koučka transformačního a gestalt koučinku Marta Macháčková:
Příběh Ivety je trochu typickým příkladem reality vysněného cíle, ale ne se zcela dobrým koncem, kdy najednou zjistíme, že realita je úplně odlišná od toho, co jsem měli doposavad vysněné v hlavě. Iveta sice snila o vlastním domě, ale zdá se, že měla naprosto jiné představy, než je samotná realita. Možná tyto představy nebyly úplně promyšlené a více si život ve vlastním domě se zahradou uměl představit manžel než samotná Iveta.
Nabízejí se tady tedy dvě možnosti. Za prvé se může Iveta trápit tím, že jí všechno leze na nervy, nemá na sebe čas, je uhnaná z převážení dětí do školky, školy, na kroužky, samotného dojíždění do práce a z prace na zahradě. Touto zátěží se bude její stres stupňovat a možná to nakonec opravdu může skončit tím, že se Iveta naštve a uteče zpátky do paneláku do města, kde měla doposavad klid a všechno při ruce.
Druhou možností je začít se dívat na realitu trochu jinak. Tedy např. promluvit s manželem, zda by se nemohli v dovážení dětí střídat, alespoň půl na půl. Pokud by to nebylo možné, tak zde je vždy možnost porozhlédnout se v sousedství, domluvit se s kamarády, zda by nebyla možností výpomoci s dovážením dětí tam. Tím by se hodně uvolnily Ivetě ruce a měla by více času na sebe. Co se týče práce na zahradě, toto by měla Iveta také prodiskutovat s manželem, že to není úplně její šálek kávy. Navíc se zdá, že manžel má práci na zahradě opravdu rád. A i v péči o dům se dá využít pomoc zvenčí. Tímto vším by Iveta získala opravdu prostor pro sebe. Navíc se i nabízí částečná práce z domova, pokud tedy tohle Ivetina práce umožňuje. Těmito kroky se její situace a stres z bydlení na venkově může radikálně zlepšit a najednou si může začít užívat více čas ve vysněném domě na terase, s knížkou v ruce a dětmi, které kolem ní běhají po zahradě.
Záleží opravdu na úhlu pohledu a hlavně i na tom hledat v takových situacích konstruktivní řešení, která povedou k vysněnému cíli. Navíc je dobré vše hned nevzdávat a dát si alespoň nějaký čas na to vyzkoušet věci jinak.
 Pomáhá lidem rozvíjet jejich vlastní schopnosti, cíle a silné stránky uvědoměním si hlavně své vlastní hodnoty. "Věřím, že každý máme v sobě své zdroje, schopnosti a vnitřní potenciál pro svůj rozvoj a růst. Věřím, že každý víme, kam v životě směřujeme, jen si musíme uvědomit svoji sebehodnotu, abychom mohli své cíle dobře naplnit". Více na www.koucinkmarta.cz |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Pořídil si hospodu a chodili mu tam lidi. Pořídili si domek a ona zažila překvapení, že je k tomu i zahrádka
No, jak tady mnohé přede mnou radí, není přece potřeba udělat z toho kolchoz! Děti si možná rády natrhají zelený hrášek, můžou obírat měsíční jahody, pár kopců raných brambor je spíš zábava, no a pár tyčkových rajčat se v pohodě uživí. Zbytek zatravnit, nějaké maliny dozadu zahrady a kochat se s knížkou v ruce určitě půjde.
A jen dodatek, pokud manžel sází, tak holt bude muset i plít. :) A jestli plít nechce, tak ať nesází to, co potřebuje péči.
Klasická představa, mám zahradu, tak musím plet a okopávat. Nemusíš. Kristepane, nemusíš. Nemusíš mít ani jeden záhon, absolutně nic, co potřebuje péči. My máme docela dost m2, a je to téměř bezúdržbové. Docela velkou plochu pokrývá louka, která se jednou, max. dvakrát za sezónu kosí, a to kosou. Buď to stihne manžel, nebo dáváme dvacet euro sousedovi. Před lety jsme nasadili keře, vybrané kytky, a upřímně, jediné, co se řeší, je podle potřeby přejet sekačkou to, kde je prostor pro děti a na gril. Na konci sezóny sestříhám to, v odkvetlo a co jde do bio popelnice. Fakt nemusíš nic pěstovat ani okopávat. A když tě to nebaví, ale zeleninu chceš, tak si na to zaplať servis. Řešíš vymyšlený a zbytečný problém a zbytečně se užíráš. Zahrada je super, ale nikdy bych nebyla jejím otrokem.
Poněkud úsměvný příběh. Životní rozhodnutí by měli dělat dospělí lidé. Paní lveta zřejmě takový zralý jedinec není. I panelákový člověk přece musí odhadnout, že na vesnici bude mít víc práce, než v městském bytě. I panelákovému člověku bez zkušeností musí dojít, že všichni budou dojíždět a že to zabere čas...
Přijde mi to jako situace, kdy si někdo pořídí psa, protože jsou štěňátka roztomilá a pak se diví, že vyrostl, že potřebuje vychovávat, že mu má kupovat kvalitní granule nebo že ho bude muset venčit...
Nikdo přece nechce, aby paní ve velkém chovala husy, králíky a slepice, aby zavařovala veškerou úrodu, aby obdělávala každý metr půdy a odborné prostřihávala ovocné stromy. Jestli se chce na dece povalovat s knížkou, může. Nelze to ale dělat denně, je potřeba si na tom pozemku taky aspoň něco odpracovat. Každý z rodiny podle svých možností...
Ivetu nebaví a zatěžuje zahrada - ve městě je jistě zahradní centrum nebo podobné služby,kde jí navrhnou,případně i zrealizují co nejvíc bezúdržbovou zahradu.S manželem by se měla domluvit,že má i další povinnosti kolem domácnosti a proto nebude ještě okopávat mrkev a plít jahody,takové záhony tam prostě nebudou.
Všechno má svoje nevýhody, panelák taky. Když má někdo dům, je to prostě majetek, o který je třeba pečovat a starat se, aby nechátral, logicky s domem je víc práce než s bytem, to vyplývá z podstaty věci. Iveta ale původně dům chtěla, čili teď asi těžko bude zbytek rodiny přesvědčovat k návratu do paneláku, bude si holt muset najít svůj způsob, jak tam žít. Ostatně úplně nevím, co jí brání na té zahradě sedět a číst si, to je ten nejmenší problém. Existují firmy, které se o zahrady starají, a zase to tolik nestojí. Druhá věc je, že časem pravděpodobně i ty děti přestanou si hrát na trávě a budou chtít něco víc. Budou chtít trávit čas se svými kamarády z města, a pokud tam není rozumné spojení vlakem nebo autobusem, tak tam těžko budou jezdit samy, a Iveta bude mít čím dál větší problém s logistikou a dojížděním. Přehodit to na manžela, jak radí terapeutka, asi nebude mít moc úspěch, on taky pracuje kolem domu. Buduje, natírá, sází. Dost pochybuju, že bude ochotný koukat, jak má Iveta idylku s kávou na terase a on má všechno odmakat sám a ještě vozit děti, to si myslím, že neprojde. Možná je celý problém v tom, že si Iveta neumí zorganizovat čas a zbytečně ho ztrácí tím, že nemá určené priority a třeba i jede do toho města víckrát, než by nutně musela.
Mam taky jednu takovou kamaradku. Dopadlo to tak, ze dum prodali a koupili byt ve meste a ona je opet spokojena. Deti si zvyknou na vsechno, a chlap chce mit spokojenou zenu. Teda aspon u me kamaradky.
Měla sen o bydlení v domečku a nevěděla že ji čeká dojíždění a práce kolem domu, tak to byla naivní představa. Měla by být ráda že se jí sen splnil a rodina je šťastná. Hold kolem domu je spoustu práce ale to si měla uvědomit, než se spolu s rodinou pro jeho koupi rozhodla.
Paní je snílek a není realistka a možná je též sobecká. ONA není spokojena. ONA by byla raději v paneláku. ONA je nešťastná. ONA má víc práce. Když chtěla mít život bez práce a bez starostí, neměla se ani vdávat a mít děti. Těm dětem je určitě na zahradě líp, než uprostřed panelákového sídliště, kde mnohdy není ani hřiště.