Pouhých 20 % žen má postavu, kterou si přejí a přibližně 40 % by jich dalo přednost jiné tělesné konstituci – především by chtěly být štíhlejší. Ostatní se tímto problémem nezabývají.


Procento nespokojených žen je docela vysoké, a je to zajímavé, protože dnes už neexistuje přísně stanovený ideál postavy jako dříve. Svět už zažil obdivovaní překypujících ženských tvarů (které dnes označujeme jako nadváhu), přes obdiv k ženám s „figurou“, jako byla například Marilyn Monroe, až po nástup anglické fotomodelky Twiggy, kdy byly ženské křivky odsuzovány a moderní byla chlapecká štíhlost, spíše vyzáblost. Tyto doby už jsou ovšem také pryč.
Existuje ale tělesný ideál, který však není jednoznačný a lze ho popsat jako „štíhlost a kondice“. Berou se však v úvahu individuální předpoklady a rozdíly. Všichni touží po pružném, pevném a esteticky souměrném těle, s co nejméně přebytečnými kilogramy. Musí být v dobré kondici, pohyblivé, schopné snášet zátěž a být zdrojem estetického požitku. Podle toho se taky změnily způsoby, kterými se člověk snaží dosáhnout vytčeného cíle. Už není v módě sebetrýznění. Cvičení a další péče o postavu mají přispívat k celkové pohodě a uspokojení.


Dnes už také neplatí dřívější „ideální váha“. Dnes jde spíš o jakousi váhu, která vede k pocitu spokojenosti sama se sebou. Proto se dnes „dokonalá postava“ orientuje spíš na vrozené dispozice než na nějaký všeobecný ideál krásy. K těmto dispozicím patří například tzv. tělesné těžiště, které ovlivňuje individuální hmotnost, a kostra těla, která může být široká nebo úzká, silná nebo subtilní. Tímto se hned od začátku vytváří velice rozdílné výchozí podmínky, na kterých se prakticky nedá nic změnit a všechny pokusy přelstít tyto dispozice radikální dietou nebo extrémním cvičením končí zklamáním, v horším případě i nemocí.


Musíme se proto smířit s tím, že třeba podsaditá a zavalitá postava se sklonem k ukládání tuku se nezmění v chlapeckou štíhlost ani nekonečným tréninkem a ani dietou. A naopak, žena štíhlého typu nikdy nevytrénuje svalnatou a atletickou postavu.


Co bychom tedy měly dělat pro tělo, s nímž budeme spokojeny? Na jedné straně jej brát takové jaké je, na straně druhé od něj však vyžadovat tolik, aby jeho schopnosti nezakrněly. Lépe se nám to však bude dařit tehdy, když jakékoliv cvičení budeme brát jako radost, omezování v jídle ne jako nutné zlo a za každou cenu si zachováme dobrou náladu a optimismus. Naše snaha ovšem nesmí vyústit do kultu, protože ten, kdo žije pouze pro své tělo, vzhled a sportovní výkony, se vystavuje nebezpečí, že se stane karikaturou vlastního ideálu.

TÉMATA:
ZDRAVÍ