Po odchodu ex jsem jsem přestala věřit ve spoustu věcí, přestala věřit lidem a jednu dobu i sobě.  Přestala jsme hlavně věřit v obyčejnou  lidskou slušnost, v práci sociálky, v kamarádství.

Teď už si jen přeji, abych mohla věřit aspoň v ty boží mlýny...
Jak víte, odešel před porodem s nezájmem o 5ti-letou dceru. Doma se objevil až po měsíci a půl.

A to si jen přišel pro věci. V uších zlaté kruhy a kolem krku zlatý řetěz. Měl si to z čeho koupit – mně peníze nedával a přestal platit nájem a inkaso. Na to jsem přišla naštěstí relativně brzo (on mi to neřekl), takže dluh na bytě naskočil jen za tři měsíce.

Zpět k dceři – pětileté holčičce se těžko vysvětluje, proč za ní táta nepřijde a proč s námi není. Místo něho se tu objevil malý ubrečený vetřelec. Začala být zlá, bila děti ve školce, slovo smích vymazala ze slovníku. Jen kvůli ní jsem se přemohla a napsala ex, že za ním Míša brečí.

Odpověděla mi jeho slečna – jsem neuvěřitelně trapná, jak ho chci zpátky a využívám k tomu děti. Tady situace jasná. Ex si na Míšu vzpomněl téměř po půl roce (syna vzal na vědomí až po dvou letech). Ovšem Míša se z návštěvy tatínka vrátila v ještě horším stavu „mami,proč jsi byla na tatínka tak zlá a vyhodila ho?Proč ho ta cizí paní pusinkuje a její dcera mu říká tati? A co to je soud?“

Mít je po ruce, neudržím se a ručně stručně jim vysvětlím, co si o nich myslím. Přestala komunikovat, aby nemusela jíst, do jídla si zvracela. Skončily jsme u psycholožky.

Bylo třeba vyřešit výživné, rozvod, majetkové vyrovnání. Pro mě to bylo jasné – odešel on, tak co by chtěl?

Na soudě se slušně dohodneme a půjdeme si každý svojí cestou. Jak jsme mohla být tak naivní? Už to bude šest let a soudní pře ještě neskončily! Výživné na děti? Netřeba, však mám mateřskou,ne? Přesto bylo určeno. Odvolal se.

Nepomohlo, tak obvinil soudkyni z podjatosti. Ani to mu nepomohlo. Po rozsudku mi řekl, že mi stejně nic platit nebude. Dala jsem tedy příkaz k soudní exekuci.
Výživné na mě? Neexistuje, chudáčka jsem ho vyhodila, v osmém měsíci a ve druháku dálkové studia VŠ se sama rozhodla, že chci být na všechno sama, bráním mu v kontaktu s dětmi, nic nebude! Dílo dovršila jeho rodina s tím, že jsem kurva alkoholička, chudáka ho vyhazovala z domu a dokonce ho i bila. Inu, mohli si to dovolit, však on jim dal v neděli pan farář rozhřešení.
Zpočátku jsem ještě měla snahu se s ním na něčem slušně domluvit, ovšem já se zeptala – odpověděla ona.

Tou první SMS zahájila éru slovního průjmu nejen přes telefon, psané vzkazy, ale účastnila se i předávání dětí, kdy na mě před nimi, a sousedy, hulákala, co jsem zač. Pravidelně jsme se dozvídala, že jsem největší p..a na světě, neumím se postarat o děti, chudinka, kterou nikdo nechce .. asi si to umíte představit.
Nasadila jsem jedinou účinnou zbraň – ignoraci. Přesto jí její aktivita vydržela do loňského léta a teď tady mohutně tluču do dřeva.
Bylo toho samozřejmě víc, majetkové vyrovnání je kapitola sama o sobě.

Jen pro ilustraci, ex ještě před stáním potřeboval od mého otce souhlas, že může disponovat s autem, které nám dal jako dar. A ten souhlas si šel  od něj vyžádat  v den, kdy mého otce po 5. infarktu přestěhovali z JP na normální pokoj... a co se za těch pět a půl let změnilo?

Dodělala jsem si VŠ, začala pracovat. Děti chodí k ex dle rozhodnutí soudu, ale nadšení nejsou. Hlavně Míša z něj vystřízlivěla: „mami, já chci tátu, ale novýho, ne toho našeho.“ Promiň, Míšo, chlapi nerostou na stromech, a tak jsme pořád sami.
Perlička na závěr – když jsem začala pracovat, ex usoudil, že jsem druhý Rotchild, a podal si žádost o výživné na rozvedeného manžela.
Selinka

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Asi budu, Selinko, zvracet, byť to půjde těžko, neb jsem nejedla. Buď šťastná, že ten člověk je co nejdál od vás, i se svou druhou polovinou. A to doslova. Nemohl udělat nic chytřejšího než ke svému charakteru, který nelze nazvat jinak než odpadem, najít příhodně zatuchlé smetiště. Míša

A jaký je váš názor? Existuje nějaké teorie a klidně i s nálepkou „konspirační“, ke které se přikláníte? Je podle vás možné ještě vůbec něčemu věřit? Co si o tom všem myslíte? Jste ochotni pasívně přijímat, nebo si tvoříte názory sami? Pokud ano, pak sem s nimi na redakce@zena-in.cz

 

Reklama