Krásné ránko,

Po první mateřské dovolené jsem dostala vynikající pracovní nabídku od jedné pc firmy. Přijali mě jako operátorku Call centra. Práce mě opravdu hodně bavila, mám ráda společnost, seznamování s novými lidmi a tohle mi práce umožňovala. Postupem času jsem se dopracovala na post asistentky vedoucího Call centra. Musím říci, že do té doby byl kolektiv opravdu výborný, i když to byl samý „babinec", vycházeli jsme spolu moc dobře. Jednou za čtvrt roku jsme si vyrazili na bowling, na kulečník, jen tak na skleničku...

O rok později jsem se vypracovala na místo managerky. A to byl konec těšení se do práce, klidné pracovní atmosféry. Moje nadřízená byla zamindrákovaná ženská, která si vybíjela zlost na mě. Přikazovala, co mám dělat, co naopak nemám, i když to s mou prací vůbec nesouviselo. Po pár dnech jsem měla sto chutí toho nechat a odejít, ale vyřešilo se to úplně jinak. Nastoupil nový finanční ředitel. A protože jediná má nadřízená se nezajímala o vztahy na pracovišti, tudíž ani nevěděla, kdo je onen nový zaměstnanec, doplatila na to. Jelikož mi řekla, že dělám práci pro kdejakého pobudu ve firmě, a ještě kdo ví za co, dostala chudinka výpověď... Zrovna v tu dobu jsem totiž přepisovala a překládala dopisy právě pro nového finančního ředitele.

Od té doby jsem se zase do práce těšila, dostala jsem její pracovní místo a byl zase klid. Jenže jsme se po pěti letech stěhovali z Prahy, musela jsem práce stejně nechat, protože se to nedalo stíhat. Teď jsem šestým rokem doma a až skončím mateřskou, jsem zvědavá, jaká pracovní nabídka a hlavně jaký kolektiv mě čeká.

Kornoutek

To je hezké, když člověk slyší, že jednou má kliku zaměstnanec a ne nadřízený. Ne každá má to štěstí a většinou se šéf může po podřízených vozit jako po skluzavce. Hrozné. Ale zvládla jste to.:)

Reklama