Foto: Shutterstock
Home office v její firmě dlouho nebyl myslitelný. Změna přišla až s pandemií koronaviru. Jenže Adélin šéf si na možnost zaměstnanců fungovat i z domova zvykl natolik, že dnes už u nich v reálu neexistuje nemocenská dovolená ani volno na ošetřování člena rodiny. Přestože je zaměstnanci oficiálně čerpají.
„Když je někdo nemocný, třeba i v horečkách, nebo má nemocné dítě, o které se stará, musí stejně pracovat. Neexistuje, že by v ty dny měl volno. Navzdory tomu, že je oficiálně na nemocenské dovolené nebo na ošetřovačce, takže nemá normální plat. Šéfa absolutně nezajímá, že v takovém případě na práci moc energie ani klidu není,“ stěžuje si Adéla, která už proti této u nich ve firmě běžné praxi protestovala. Nakonec ale odešla z kanceláře vedoucího se sklopenou hlavou.
„Oznámil mi, že jestli svou práci nezvládám, můžu si najít jinou, která nebude nad mé schopnosti. Ostatní s tím prý problém nemají a chápou, že někdo tu práci, které je nad hlavu, dělat musí. Nakonec jsem si připadala jako totální lempl a nemakačenko. O práci samozřejmě přijít nechci, tak musím tuhle nespravedlnost přetrpět,“ krčí rameny Adéla, která kvůli strachu z propuštění nechce danou věc řešit ani přes kontrolní úřady. „Dovedu si představit, jaké bych pak měla v práci peklo,“ dodává.
|
Porušuje váš zaměstnavatel zákoník práce? Můžete podat podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů na oblastní inspektorát práce, případně na Státní úřad inspekce práce. A to osobně, telefonicky nebo písemně (poštou či elektronicky). Zdroj: MPSV |
Čtěte také:
- Nejlepší kamarádka mě připravila o práci snů, končím s ní, zlobí se Pavlína (37)
- Šéf zrušil kancelář a já mám doma peklo. Kvůli home office asi změním práci, říká Pavla (38)
Nový komentář
Komentáře
Nejvyšší čas vzít kramle a jít se podívat po novém šéfovi. Tohle jsem si zažila taky. Šéf mi do očí řekl, že dítě a mateřská je můj problém (a to jsem dělala při mateřské alespoň na částečný úvazek). Tak jsem se sbalila, řekla mu, ať už mi nevolá a na druhý den poslala výpověď. Po mateřské jsem si pak sehnala práci v Českých Budějovicích přes web https://cz.jobimi.com/prace/ceske-budejovice těch nabídek bylo tenkrát poměrně dost. Ale rozhodně s sebou nenechte vorat. Oni mají vedoucí občas pocit, že jsou to takoví malí mistři světa.
Bohužel.. u nás je to ještě o stupeň lépe dotažené - možnost práce z domova není a přítomnost hlídá elektronický docházkový systém. Zároveň se ale nijak neřeší zastupitelnost, takže pokud má někdo dovolenou nebo je na nemocenské, tak musí na dálku pracovat (protože technicky se ta práce na dálku vykonávat z 90% nechá).
Na to, že při dovolené chodím po horách s notebookem a na oběd si sedám jen tam, kde je wifina, abych během jídla alespoň něco vyřídila a nemusela pak do dvou do rána pracovat na hotelu, jsem si už zvykla. Ale nedávno jsem byla poprvé v životě opravdu nemocná a strávila jsem měsíc v pracovní neschopnosti - celou dobu u počítače a s neustálým omlouváním se, že nemohu někam něco odnést a že už jsem víc než týden doma a pořád se nechystám zvednout zadek a vrátit se do práce..
Jo, a než začnete psát něco o zlých západních kapitalistech - pracuju pro stát a plat mám na úrovni celorepublikového mediánu, což v Praze rozhodně není nic moc..
Může mi někdo vysvětlit, jak by se v takovémhle případě prováděla ta kontrola? Ti lidi nejsou na pracovišti, jsou doma. Papírově bude mít firma všechno v pořádku, všechny přehledy podané, nemocenské evidované i proplácené, dodá inspektorátu práce všechny požadované podklady, tam si to odškrtnou, hotovo dvacet. Oni nepůjdou k nikomu domů se ho ptát, jestli náhodou nepracuje. Totéž sociálka, ta maximálně prověří, jestli je ten člověk doma, když čerpá nemocenskou. On doma je, tak není co řešit. Jak se dá prokázat, že dotyčný doma pracoval a hlavně že to měl od vedoucího nařízeno?
A nemohli byste také někdy napsat článek z druhého pohledu? Pořád se píše o těch strašných, zlých zaměstnavatelích, kteří šikanují chudáky zaměstnance.
Já deset let zaměstnávala a mohu říct, že už nikdy více. I kdybych se strhnout měla a dělo se nevím co, zaměstnávat nebudu.
Ale o tom se nikdy nepíše.
Bohužel takové praktiky jsou.
Nedivím se, že se lidi bojí ozvat kvůli obavě ze ztráty zaměstnání. On je pak problém, že se ozve jen jeden člověk, kdyby proti tomu protestovalo víc lidí, możná by se s tím dalo něco dělat. 