Můj šéf je takový ten klasický asi jako většina, když se špatně vyspí, je lepší se mu radši vyhnout, a nejoblíbenější je u všech, když odjede na služební cestu. Vedoucím je již víc než 10 let, takže člověk si zvykne na vše, nic jiného mu totiž nezbývá, pokud nechce být nezaměstaný.

Můj příběh začal před 2 lety, když se začala mé dceři zapalovat lýtka. Byla u babičky a já odjela ke své sestře na návštěvu. Při klábosení u kávy mi najednou zvonil mobil: áá, co pak dítko moje zlaté chce? Nic netušící jsem zvedla telefon a v něm líbezný hlásek mého drahouška. "Ahoj mami, musím Ti říct, že jsem včera potkala fajn kluka a zamilovala jsem se."
V duchu jsem si říkala, proč to nemohlo počkat a za jeden večer snad proboha nemohli všechno stihnout, né? No mami, víš kdo to je? V tu chvíli jsem věděla, že mě moje zlatíčko jistě ohromí. "Mami je to syn tvého vedoucího v práci, tak pozdravuj tetu a pa doma."

No v ten moment jsem myslela, že mě klepne pepka. Nezmohla jsem se na nic, zhluboka jsem se nadechla a reakce mé sestry: "Jééé, ty se budeš mít a ty premie!!" Musela jsem se začít smát, když jsem si představila, jak asi bude odvázaný z tého zprávy můj šéf.
Po návratu domů nemělo cenu mé dceři nic rozmlouvat, i když musím se přiznat, že jsem se o to pokoušela. Letos mají v červnu 2leté výročí, ale věřte nebo ne, já mám prémie stále mizerné a stejné. Možná vás zajímá, jestli se můj vztah k šéfovi zlepšil, bohužel ne jeho arogance a špatný přístup ne jenom ke mně, ale i ostatním zaměstancům stále trvá.
Jedna změna vlastně nastala, nemůžu si doma klasicky od plic na šéfa zanadávat v přítomnosti své dcery. To víte, co kdybychom byli vážně jednou příbuzní.
S pozdravem adelova
 
-------------------------
Joj, to je ale zapeklitá situace :o)))) Ale zase je snad lepší, že ten šéf není Tvůj tchán, ne? Za příspěvek děkuji a připomínám, že dnes se bavíme o našich šéfech!
 
 
Všechny Vás zdraví dnešní editorka
Reklama