Každý z nás má nějaký sen. Někdo si přeje mít rodinu, někdo touží po bohatství, jiný zase sní o tom, že bude zdravý.

A i já měla sen. Veliký, krásný sen o tom, že se jednou podívám opět k moři.

Naposledy jsem totiž byla u moře, když mi byly čtyři roky, a tak pochopitelně vzpomínky na tuto dovolenou byly tak nejasné, tak rozmazané, že kdyby neexistovaly vůbec, vyšlo by to téměř nastejno.

 

Neuměla jsem si představit, jaké to je, pozorovat nekonečně dlouhé pláže, slyšet šplouchání vln moře či cítit kouzelnou vůni slaného vzduchu…

 

 

Nedivte se proto prosím, že jsem z faktu, že nyní v jedenatřiceti letech letím k moři, byla úplně paf.

Ano, ano, cítila jsem se jak malé dítě, které dostane tolik vysněnou, tolik vytouženou hračku.

 

Vždyť se měl splnit můj sen!

Slunce, pláže, moře…. Vše, o čem jsem snila, se mělo na týden stát realitou, a přiznám se, že mě cestovní horečka naprosto ovládla (a další pravdou je, že jsem se nechala ovládnou moc ráda ;o) ).

 

Týden před odletem jsem nakupovala jak zběsilá, noc co noc jsem měla sny o Egyptě, má soustředěnost na vše ostatní byla minimální.

Zkrátka a dobře, myšlenky si začaly žít svůj vlastní život – život plný slaného vzduchu a nekonečně modré oblohy.

 

Ve středu 27. července jsem si v CK Fischer vyzvedla letenky, v bance vyměnila peníze a se sevřeným žaludkem snad tisíckrát kontrolovala, zda mám opravdu všechno…

Je ten pas v tašce?
Kde mám letenky?

Ty plavky jsem fakt zabalila?


 

Lítala jsem po bytě jak opilá vosa, mluvila sama se sebou, desetkrát se ptala syna, zda už nechce nic přibalit.

Manžel mě chvíli mlčky pozoroval, pak si smutně sedl do křesla a polohlasem pronesl: Zbláznila se… Úplně se zbláznila.

 

Jak se blížila čtvrtá hodina ranní, tedy čas našeho odletu, má nervozita sílila, má cestovní horečka dosahovala vrcholu.

Cesta na letiště se zdála být nekonečná, stejně jako se zdály být nekonečné mé dotazy ohledně pasové kontroly, letu, pobytu, moře….

 

Naštěstí letištní hala dokázala spolknout mou nervozitu stejně jako hladový pes schramstne pořádný kus masa, a já byla už jen plná těšení se, radosti, štěstí. Mé obavy byly fuč. Rozplynuly se jak večerní červánky.

Letíme s Davidem k moři!

Letíme do Egypta!

Letíme do Hurghady!

 

Poslední pusa, poslední zamávání…

Manžel zůstal stát v hale a my s Davídkem vyšli vstříc dobrodružství, které na nás čekalo…

 

Přesně ve čtyři hodiny ráno se s námi krásný modrý „pták“ s logem CK Fischer vznesl do oblak a mně se tak začal plnit dávný sen.

 

Dovolená v Egyptě, dovolená v letovisku Hurghada začala….

 

Zajímá vás, co vše jsme se synem prožili?

Zajímá vás, jaké krásy ukrývá Hurghada či kam vyrazit na výlety?

Zajímá vás, jak se nám líbilo Rudé moře či pobyt v hotelu Arabia Beach?

Pak si nenechte ujít další články….

 

Můj seriál s názvem Sedm dní v Egyptě totiž právě odstartoval ;o)

 

 

 

Za krásnou a nezapomenutelnou dovolenou děkuji CK Fischer.

Reklama