Rozhodla jste se pořídit si nového mazlíčka do domácnosti a lámete si hlavu, jestli psa, kočku, morče nebo rybičky? Co takhle něco exotičtějšího? Kamaráda, který si s vámi i popovídá, rozesměje vás při špatné náladě a stane se celoživotním parťákem…
Roztomilý papoušek v šedém fraku, s jasně červeným ocáskem a sírově žlutýma očima, přesně takový je papoušek Žako kongo. Mnohdy nepřipomíná ani zvíře, jeho chování, projevy, pohotové reakce, ale i zlozvyky připomínají spíše člověka, který přináší úžasně naplnění vašeho života. Proto se není čemu divit, že oblíbenost těchto šedých kamarádů stále stoupá.
Když nám po osmnácti letech umřel náš Pepíček, malý papoušek Agapornis růžohrdlý, bylo to šílené. Sice je to téměř němé zvíře, ale když ho máte tak dlouho, svým způsobem zasáhne do vašeho života, ty, co mají nějaké zvířátko určitě vědí, o čem mluvím. Netrvalo dlouho a táta přivezl domů nového kamaráda - Žaka. Když jsem ho poprvé viděla, nijak mě nenadchl, ale když jsem zjistila, že se naučí mluvit a jeho inteligence může dosáhnout věku šestiletého dítěte, čekala jsem, co teda z našeho Adolfa vyroste.
V jeho pěti měsících poprvé promluvil, jeho první slovo bylo Čau. Nedokážete si představit, jakou jsme z toho měli neskutečnou radost. Postupem času se učil více a více slov, nyní má takový slovník, až je to neskutečné, člověk opravdu žasne, co z něho občas „vypadne“. Svoji slovní zásobu získává tím, že mu dané slovo nebo spojení stále opakujete, ale naučí se i pouhým odposlechem, je to naprosto stejné jako s dítětem, proto si i před ním musíte dávat pozor na pusu, sprostá slova se učí opravdu velmi rychle a s oblibou je používá.
Pokud si myslíte, že bezmyšlenkovitě plácá jedno slova přes druhé, jste na omylu, skvěle skládá slovní spojení a zapojuje se do hovoru. Když se například bavíme se sestrou, je běžné, že Adolf skočí do hovoru a zeptá se: „Čeho?“, „Co?“, „Cože?“. Fantastické je, když přijdete unaveni z práce domů a mezi dveřmi slyšíte: „Ahoj miláčku, jak se máš?“, nebo když na vás zavolá jménem a řekne, že vás miluje, to je prostě nepopsatelné. Vyjmenovat tady vše, co náš papoušek říká, a situace, které vtipně komentuje, není možné... byly bychom tu spolu dlouho. :)
Adolf miluje sluníčko, jakmile je hezky bereme ho na zahradu.
Pokud i vy zvažujete o pořízení papouška šedého, měli byste si to opravdu velmi dobře promyslet. Takový papoušek je jako malé dítě, jen s tím rozdílem, že malý zůstane a ovlivní vám život na několik desítek let. Důležitá otázka je, jestli máte dostatek volného času? Vyžaduje totiž velkou pozornost člověka. Neznamená to však, že byste měli opustit zaměstnání, nebo zapomenout na vaše koníčky, jen počítejte s tím, že po příchodu domů se mu budete muset věnovat.
Když je celé dny zavřený v kleci, i přesto, že tam má takové malé hračkářství, bude velmi nespokojený a frustrovaný. Jakmile si totiž na vás zvykne, bere vás jako partnera v hejnu, upne se k vám a bude na vás závislý.
Dalším důležitým bodem je finanční stránka, pořízení takového papouška je v řádech několika tisíců a provozní náklady také nejsou zanedbatelné. Kvalitní krmivo, granule, zelenina, ovoce, různé doplňky stravy, to vše musí být v té nejvyšší kvalitě. Počítat musíte i s tím, že finančně náročnější je veterinární péče. Také se musíte smířit s tím, že dělá nepořádek, tak jako každé zvíře, a pokud ho necháte volně poletovat po bytě, může vám i „poupravit“ nábytek.
Co se týká koupě papouška, můžete si ho pořídit i ve zverimexu, ale počítejte s tím, že v první řadě za něj přeplatíte, nikdy nevíte přesný věk zvířete, jestli náhodou netrpí nějakou nemocí, a hlavně je už zvyklý na jiné lidi a především podmínky. Nejlepší volbou je si vytipovat dobrého chovatele, který má mláďata ručně dokrmená, naučená na kontakt s člověkem, a mají tak dobré předpoklady, že budou skvělými společníky pro váš život.
Může to vypadat, že se vás spíše snažím od chovu odehnat, ale tak to není, jen nechci, abyste prostě řekla „zkusíme to a uvidíme“, tak jak to u některých bývá, když si pořizují nějakého mazlíčka, a pak se ho snaží udat po všech čertech, protože zjistí, že už jednoduše na něj nemají čas. Jak už jsem psala o pár řádků výše, tento druh papouška si na vás zvykne, bere vás jako svou rodinu a nemá rád změny, takže stěhováním k někomu jinému byste mu mohli velmi ublížit, a to si Žako, milující šedý kamarád, rozhodně nezaslouží.
Na závěr jsem si připravila fotku, kdy si náš miláček označkoval kocoura, musím uznat, že trefu má teda slušnou. :-)
.
Nový komentář
Komentáře
Máme papouška horského už 5 let a v kleci není,potřebu si dělá v kleci je s ním legrace máme i vlčáka a rozumějí si spolu
vodfon — #21 já neříkám, krásný je, to ano.. jen to podle mě není vhodné zvíře do klece a do bytu.. Myslím si, že ptáci všeobecně mají větší požadavky na prostor než psi a kočky a nemyslím si, že by tomu ptákovi člověk dokázal nahradit partnera ze zvířecí říše.. Vždyť i ti psi se s jinými setkají alespoň venku..
cilani — #19 HEZKÝ PTÁČEK
Kdysi jsme měli kvůli dětem andulky
Opravdu peří bylo všude, teď máme raději pejsky
Je krásný
a chudák kocourek
Já se chodim dívat do zverimexu na Aru,ten je taky úžasný.Ale domu ani jednoho. Prostě nemám na to ,abych se o něj dobře starala.
kristufkova — #12 stačí si pořídit jiné zvíře, než ptáka. Pes mi doma opravdu takový bordel neudělá....
Bébina — #17 mluvící pták je jen pro někoho a musí být považován za člena rodiny, takže se hodí jenom pro vybrané jedince, navíc se zkušenostmi. Já bych taky nechtěla žádného takového ptáčka, i když to má u nás tradici (čižba). Ale furt lepší papoušek v kleci, než zpěvné ptactvo na talíři
- to nepochopím v životě. Viz Korsika a tak. Prý už tam žádného zpěváčka nemajím, poněvadž je už sežrali. Známý tam byl na sběru brouků (ty zatím do jídelníčku nezařadili). Jistěže to není jeno ta Korsika, ve francouzštině jsme se jako první učili národní píseň o skřivánkovi, jak ho oškubou...
gerda — #15 Ale on není zas až tak drahý, stojí kolem 15tis. Tolik stojí i pes nebo kočka s PP nebo i kůň a taky se jich lidi zbavují. To není cena, která by se nedala zaplatit. Problém je, že tenhle pták žije desítky let a je to velmi komunikativní zvíře, vlastně vyžaduje větší pozornost majitele než ten pes, pokud tedy ho má někdo jako solitéra a ne v páru. Pokud někdo odejde ráno v 7:00 a přijde večer v 17:00, není to ideální. Navíc tihle ptáci přilnou k jednomu členu rodiny, takže nakrásně i kdyby někdo pořád byl doma, bude tesknit po tom jednom člověku. Prostě jak říkám, v páru přes léto do venkonví voliéry, na zimu do zimoviště do voliéry pokojové, ale na samotného do klece do obýváku v paneláku.
gerda — #15 Tak to by byl samozřejmě ideální stav,ale nevěř tomu.Pořád je mezi lidmi plno snobů,kteří si pořizují zvířata nikoliv z lásky k nim samotným,ale aby se ukázali.Viz třeba "domácí chovatelé" šelem a dalších exotických zvířat.Nemluvě o tom,kolik toho takové zvíře musí vytrpět při ilegálním převozu!
kobližka — #13 já to ale chápu tak, že když už má někdo na tak drahého papouška, pak má i voliéru s vybavením. A samosebou taky to, že se mu věnuje a nechává mu přes den volnost pohybu v prostorné místnosti.
řekla bych, že papoušci a obzvláště takoví, o kterých je tady řeč, patří do rukou odborníků. Je hřích nevěnovat se jim pořádně. Pak je naštvaný jak chovatel, tak papouch, a určitě to dá inteligentně najevo.
Kdo si pořizuje takového papouška,měl by počítat s tím,že to jsou zvířata nadmíru inteligentní a kdo nemá čas a chuť se jim věnovat,vymýšlet pro ně zábavu,ať se o to ani nepokouší.Mnoho takových krásných ptáků skončí tak,že se jednoduše sami,v kleci,bez společnosti,zblázní.A vůbec - mě je prostě každého ptáčka v kleci upřímně líto.Na svět přišel s křídly,tak ať létá a neskáče z bidýlka na bidýlko mezi mřížemi....
Děkuji autorce Markétě Škaldové za krásný příspěvek do této rubriky. Mám ráda příspěvky o zvířátkách, sama mám doma ŽAKA a Adolf je prostě špice,luxus mezi ptáky. Jsou to inteligentní zvířátka a kdo nechce po něm uklízet a dávat mu lásku at´ si pořídí plyšáka.Těším se na další Vaše články. Ilona Krištůfková


je to hezke, ale jako kazde jine zvire, potrebuje urcity prostor. Babi mela malou andulku, aby chudacek netrpela porad v kleci, tak ji kazdy den poustela. Jak uz tu bylo psano, vsude pericka, nas...no a slupky. JJ, bylo to pekne zviratko, byla s nim zabava, ale bohuzel ten neporadek nestoji za to.
ToraToraTora — #7
to podepíšu
Po zkušenostech s andulkami a korelami - ani náhodou! Žádný pták, natož papoušek, a ještě velký, mi do domácnosti již nepřijde.
Všude prach, drobná peříčka, větší peříčka, ptačí trus, slupky ze semínek, kousky krmení, kytky ožvejkané, a co to nadělá rámusu.
Nic tak. Ale mám smůlu - sousedka z přízemí má velké papoušky tři - dva kakadu a jednoho modrého aru. Protože k jejím bytu patří i malá zahrádka, vystěhuje každé ráno ptactvo ven, a to tam celý den řve jak v amazonském pralese. Občas ji vídám, jak pouští papoucha prolétnout, ale uvázaného na špagátu, takže může poletovat jen v dosahu toho provazu. Na jednu stranu dobře, aspoň mi nevletí do okna, na druhou stranu si teda moc pohybu neužije.
ToraToraTora — #7
Nemám ráda ptáky doma. Je z toho akorát nepořádek. nemluví, pouze opakují naučené zvuky. Na obojí stačí puberťák
hezký článek
papoušek je šikovný
a kocourek hlavně na poslední fotce jen promluvit 

Já bych chov velkých papoušků o samotě zakázala zákonem. V některých rozumných zemích, třeba jako je Švýcrsko, už to je. Chovat zvířata co žijí v páru nebo ve skupině samotné, to zavání týráním.
Jo, taky jsem se o jednoho žaka pár let starala a můžu říct, že když se odebral na pravdu boží, nesmírně se mi ulevilo. Tedy ne že bych neměla zvířata ráda, ale chci mít doma jen to, o co se chci a zvládnu postarat, určitě ne vše, co se mi líbí.
No zkrátka, když byl partner malý, pořídil jeho otec žaka, kterého protože ničil kytky, zavřeli do kulaté klece, kde ho krmili slunečnicí a burákama, tedy tím nejméně vhodným krmivem. Pak se rodiče rozvedli a odstěhovali, přistěhovala jsem se já a pták zůstal. Starala jsem se jak nejlíp jsem dokázala, takže se mi u ptáka starého čtvrt století, který se desítky let škubal, podařilo změnou stravy a vypuštěním ven z klece tento zlozvyk odstranit, poslední dva roky svého života se neškubal vůbec. Takový malý chovatelský zázrak.
Ale za mně tedy papouška a zvlášt nervního žaka ne. Jsou velice konzervativní, naučit ho na jinou stravu trvalo rok každodenního předkládání, než si vzal. Když se mu dala nová hračka, dokázal sedět tři dny na druhé straně klece, protože se jí bál. Další věc je neskutečný bordel, který takový pták nadělá. O slupky zrní ani tak nejde, ale o ten jemný mastný prach, co má v peří a usazuje se všude na nábytku. O rozházené zaschlé kousky ovoce všude kolem klece. Mít ho v páru někde v pokojové voliéře v zimní zahradě nebo velké vstupní hale, to možná, ale do obytných prostor mi tohle zvíře už nesmí.