Krásný slunečný pátek vám všem na Žena-in.cz,

po přečtení Radkova článku se ve mně vše popralo, ale nakonec jsem došla k závěru, že vlastně takhle je to se vším, ne jen ve víře a fanatismu.

Jsem z věřící rodiny, věřím v Boha (nikdy jsem to nikomu nevnucovala, ale ani se za to nestydím), jsem pokřtěná, měla jsem svatbu v kostele a svého syna jsem také nechala pokřtít. V otázce víry mám jasno i ve výchově. Můj syn je osobnost a je jen na něm, v co, nebo komu bude věřit. Nechci a nebudu jej nikterak ovlivňovat.

Teď chci vysvětlit to, proč se ve mně vše porvalo. Článek od Radka Kříže ukazoval tu možnou lepší stránku, já se setkala s tou horší. Bohužel tenkrát jsem se i zastyděla za to, že věřím v Boha, jelikož i svědci Jehovovi šíří tuto víru.

Předešlu, že jsem vyrůstala na konci Letné, kousek od Špejcharu, kde měli svědci Jehovovi krásný dům. Potkávala jsem je tedy denně a už mě to ani neudivovalo, s jakou vytrvalostí a urputností znovu a znovu naléhají na kolemjdoucí.

Vedle jejich domu bydlela i má kamarádka ze školy a moc fajn holčina. Měla dva prima brášky a trávili jsme spolu všichni dost času. Pak přišly prázdniny a o těch jsme se nevídali, byli jsme každý jinde.

V září začala škola a já už Evu nepotkávala. Měla jsem strach, co se jí stalo, a tak jsem se vydala k ní domů. Dozvonila jsem se asi až po měsíci, kdy mi otevřela maminka. Jen pohled na ni mě vyděsil. Přesto, že to byla vždy šmrncovní a krásná paní, najednou přede mnou stála utrápená ženská, která za tři měsíce zestárla snad o 10 let.

Sedla jsem si a poslouchala příběh, který se mi zdál neuvěřitelný, ale očividně byl pravdivý. Svědci Jehovovi přesvědčili jejich otce a ten postupně všechny tři děti o tom, že žijí špatný život, že s nimi jim bude mnohem lépe a naplní svůj život. Nejdříve zpeněžil všechen majetek a nakonec sbalil osobní věci i děti a odešel do té jejich "sekty".

Maminka se dlouho snažila je najít, ale marně. Zbyl jen obrovský prázdný byt a slzy. Byt po roce a půl vyměnila za malou garsoniéru a tajně doufala, že ještě někdy uvidí alespoň někoho ze své rodiny.

Jak to dopadlo, opravdu nevím, ale tenkrát jsem si sama říkala, že pokud tohle má být víra, tak raději nevěřit.

Přeji všem pěkný víkend

Jacquelline

Milá Jacquelline, uf uf. Tak to je tedy síla. Prosím tě, kdyby ses někdy dozvěděla nebo doslechla, jak to s nimi všemi bylo a jak to dopadlo, dej nám vědět. To je opravdu velmi silný příběh. Mrazivý. Díky Ti za něj...

Reklama