Krásný slunečný den ženy-in. Než si vyrazíme užívat sluníčka, rozhodla jsem se, že taky k dnešnímu tématu přispěju.
Před necelými dvěma lety jsem pracovala na Jižní Moravě v hotelu v rekreační oblasti. Měla jsem přítele.

Trávila jsem vždycky týden v práci a týden u něj. Doma jsem se ukazovala jen zřídka. Byly přede mnou dva týdny volna, než začne sezóna a já budu na hotelu dva měsíce v kuse. Přítel mě vyzvedl a ja unavená, zmožená jsem zapadla do sedačky auta. „Co budeme večeřet?“ zeptal se.

Neměla jsem hlad, tak jsem mu jen odpověděla, že já jíst nebudu. „No ale já jo, dnes mně udělal Ríša chuť s vaječnou omeletou.“ „Tu si snad zvládneš udělat šám.“ „Ale já jedu z práce, já jsem utahaný...“ (Já ne???) „A já asi jedu z kolotočů...“ Hádka se pomalu rozjížděla a stupňovala. Po dvou dnech jsem odjela domu.

Mamka jen tak mimochodem vyzvídala, jestli je všechno v pořádku a jelikož jsem já sama pořádně nevěděla, jestli to bude konec nebo ne, vyhýbavě jsem odpovídala, že má Petr noční, takže stejně nebude doma a přes den bude spát. Ovšem mamka není hloupá, všimla si, že si ani nevoláme a začala se vyptávat čím dál víc. I když jsem měla ještě týden volna, utekla jsem na hotel.

Hned po mém příjezdu jsem byla kolegyněmi upozorněna, že na hotelu máme holandany a ten jeden je fakt kus. Po krátké době mi bylo umožněno ony cizince spatřit na vlastní oči. Ano byl to kus, ale ten druhý byl kus na entou :D. Ani nevím, co se mi na něm líbilo. Taková vyschlina s dlouhými vlasy... :D

S kolegy jsme chodili každý den po zaviracce ke známému do restaurace. Na pivko, vínko, panáčka... jen tak si bezstarostně pokecat. Po dvou dnech okukování a nabírání odvahy jsem se zeptala i oněch mladíků (jak jsem si myslela), jestli nechtějí jít s nama. Řekli, že se rozmyslí a po nějakém čase mi přišli oznámit, že večer půjdou.

Tak jsme seděli, povídali, pili a večer (a noc) neskutečně utíkal. Byl čas jít na kutě. Jeden z kolegů ovšem dostal nápad, že bysme se mohli jít ještě vykoupat do rybníka (ve dvě ráno!!!) a všichni, až na NEHO, jsme naskákali do „rybníka“ (Ach ten alkohol).

Ovšem tma a můj strach z ryb způsobili, že jsem z vody velice rychle vyletěla. Ale mokrá už jsem byla a tak jsem se třepala jako osika. V tom přistoupil on, zabalil mě do svetru a něžně objal, aby mě zahřál. Bylo to do té doby nejhezčí objetí, jaké jsem kdy od muže dostala.
Strávili jsme spolu ještě pět dní a já bulela jako malá, když jsem mu mávala za autem.

Ale slíbil, že se pro mě vrátí. A svůj slib dodržel. Za necelé čtyři měsíce jsme se naživo viděli znovu. Teď jsme spolu víc jak rok a půl a zatím bych neměnila. I když teď trávím čas v Holandsku, trvalé bydliště mám pořád ČR, hodlám se tam (i s ním samozřejmě) vrátit. Plánujeme domeček někde na vesnici, kde není moc lidí.

A před týdnem dokonce poprvé sám od sebe promluvil o miminku ;)
Byla to náhoda nebo nebyla?

Jo a bývalému jsem pak volala, že si jen vyzvednu věci :)

Hezký den přeje Seboosis

Při čtení Tvého příspěvku jsem se zasnila. To je hezké. Moc vám přeji, aby vám to vydrželo, a přeji hodně štěstí. Mám známé v Harlemu. Je to tam moc pěkné. Míša

Celý dnešní den věnujeme náročné práci andílka jménem Amor. Kdepak se strefil do vás?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama