Moje ráno se před zrcadlem odvíjí jen velice krátký čas, většina doby se soustřeďuje na prostor kuchyně případně přilehlého lesoparku, kam vyrážím na hodinovou procházku se psem.
To ale není předmětem dnešního tématu, takže se soustředím na to zrcadlo a úpravu zevnějšku. Nejsem žádným svým zaníceným obdivovatelem, takže se mi často stane, že stojím pět minut u zrcadla, čistím si zuby a myju se, aniž bych věnovala jediný pohled své stárnoucí tváři. To vykonám až v momentě, kdy do ruky beru hydratační krém na suchou pleť a hřeben. Krém používám vždy, jinak by se moje kůže podobala šupinatému ocásku ještěrky. Kruhy pod očima nemám, oteklá víčka se zatím hlásí jen výjimečně, takže k pravidelné údržbě používám kromě krému pudr, tužku na oči a jelení lůj na rty. Řasenku jen výjimečně, protože jsem líná si ji z očí večer sundávat a vím, že mi to Dana a Míša, se kterými sedím v jedné místnosti, bez reptání odpustí. Mám také utkvělou představu, že mi po pravidelném a dlouhodobém užití mascary řasy vypadají, či co. Možná je to hloupost, protože se jejich délka v porovnání s mládím stejně dramaticky zkrátila, ale ten pocit je neodbytný.
Vlasy si myju dvakrát týdně a vždy z toho mám trauma. Dělám to totiž strašně nerada, protože mám vlasy poměrně dost vlnité a kromě mytí si je ještě musím narovnávat na natáčkách. To nenávidím a zabírá to spoustu času a vypadám jako idiot a vůbec... Nejraději bych se ostříhala na ježka, ale to bych vypadala jako idiot už úplně pořád, takže nakonec raději bojuji s natáčkami a fénem.
Co dělám od mládí pravidelně – mažu si ruce indulonou. Ráno a večer. Dřív jsem si myslela, že mi tak vydrží dlouho mladé. Dnes vím, že indulona nezabrala a do kůže by se už vešly ruce dvě. Dříve jsem si na rukou zakládala, protože bývaly hezké – aspoň mi to spousta lidí tvrdila. Tvar, nehty, dlouhé prsty… dnes už to nikdo neříká – moje doba zkrátka vypršela. Z té doby jsem si ale zvykla dělat si každý týden manikúru a nalakovat si nehty. Dnes už dlouhé nebývají, zlomí se hned, jak přesáhnou dva milimetry. A protože jsem se z praktických důvodů nad svým stárnutím povznesla, je mi to jedno a nijak mě to netrápí. Už z praxe vím, že i kdybych vypadala jako anděl, na zadek si nikdo nesedne.
No a nakonec ta voňavka. Přiznám se, že parfémy mám ráda, ale stále se mi ještě nepodařilo najít žádný přesně sobě na míru. Je to proto, že on za půl hodiny voní úplně jinak, než když si ho na sebe stříknete. Takže já stříknu, koupím, donesu domů a tam zjistím, že není tak úžasný, jak jsem si myslela. Dost mi vyhovoval Amor Amor, ale měla jsem ho dvakrát a už jsem se převoněla. Dvakrát jsem měla i Eternity, který se líbil každému kromě mě, a já si ho kupovala kvůli lidem. V šupleti mi leží Light Blue, který mě nadchl v obchodě a doma strašně zklamal, a k Vánocům jsem dostala Bvlgari Green, který sice voní docela hezky, ale je dost nevýrazný. Takže, babo raď, jsem zvědavá, jestli někdy objevím ten správný.
Jak probíhá vaše ráno před zrcadlem? Jakou kosmetiku používáte, čím se voníte, kolik času v koupelně strávíte? Čekám až do dnešního odpoledne na adrese:
