Už ani nedokážu přesně říci, kolik mi bylo let, ale to osudové místo bych dokázala v lese najít dodnes. Stalo se to při sbírání hub…
Od malička jsme jezdili na chalupu, kde bylo sbírání hub a procházky v lese neodmyslitelnou součástí letních aktivit. Hned na kraji lesa se začalo soutěžit, kdo bude letos králem, kdo najde tu první jedlou houbu.
Téměř vždy jsem byla králem já, mám totiž na nacházení všeho možného od malička štěstí. Kromě hub mám na svém sběračském kontě už čtvery hodinky, první jsem našla asi ve čtyřech letech, byly to oválné zlaté digitálky na krk, dva mobily, pár zlatých řetízků, zlaté přívěsky a prstýnky, stříbrné věci ani nepočítám, fotbalový míč, cyklistické brýle, multifunkční svítilnu, kufr s účetnictvím za pět let a mnoho dalšího.
Tenkrát jsem našla i úžasnou muchomůrku zelenou. A protože mi tenkrát zvědavost nedala, musela jsem se jí kouknout pod klobouček. Utrhla jsem ji a zvědavě si ji prohlížela. Nikdo mé bádání nepostřehl. Když jsem měla dojem, že vím, jak vypadá ta smrtelně jedovatá věc, nechala jsem houbu opřenou o kmen stromu, lehce jsem ji zahrabala a utekla pryč za ostatními.
Po chvíli jsem ale narazila na úžasné borůvčí. A tak jsem si dřepla a dlabala. Jenže za chvíli jsem se hrozně lekla, když jsem si uvědomila, že si olizuji prsty, ve kterých jsem před malou chvílí držela tu jedovatou houbu, po které se umírá. Před očima mi vyvstal obrázek černé lebky z atlasu hub, která je nakreslená u muchomůrky zelené.
Já umřu! V tu ránu jsem byla přesvědčená, že umřu. Do očí se mi nalily slzy a v hlavě to šrotovalo jako nikdy předtím. Co bude říkat máma, táta, brácha, až se probudí? Myslela jsem si, že umřu v noci, že už se ráno neprobudím, a přišlo mi to hrozně líto. Bála jsem se to ale někomu říci. Na ty pocity nezapomenu!
Když jsem večer usínala, věděla jsem, že už nebude nikdy ráno, nikdy…
Se slzami v očích jsem usnula.
Nedokážete si představit tu radost, když jsem pak druhý den otevřela oči! Takové překvapení. Já žiju! Jupí!
Měla jsem hrozný vztek, takový podvod, ta lebka u obrázku muchomůrky…
- Co vám říká houbaření?
- Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
- Jíte to, co si nasbíráte?
- Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
- Jaké máte zážitky z houbaření?
- Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
- Jak houby zpracováváte?
Abych se přiznala, nemůžu se dočkat víkendu. A budu se hodně snažit najít tu nejhezčí, největší, nejzajímavější, abych se vám mohla v pondělí pochlubit!
ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?
Pište mi na redakce@zena-in.cz
předmět: HOUBY
Těším se na vaše příspěvky!
Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.
Nový komentář
Komentáře
Co člověka nezabije, to ho posílí
Věrulinka — #1 Já taky...možná se měla svěřit mamince.
No tak to je krásnej příběh, takovej dojemně dětskej strach.........