Včera se mi podařilo tzv. „zdrhnout“ z práce už po obědě, a tak jsem, rozradostněná nad volným odpolednem, jela domu autobusem nacpaným školáky.

Těsně u mě, stála holčička s klukem, ona tak o hlavu větší, jak to tak ve věku kolem 12 let bývá, ale jinak kráva a debil. Aspoň podle toho, jak si cestou vzájemně nadávali. Došlo i na strkance, do kterých jsme byli nechtěně zapojeni i my, ostatní cestující.

„Prrromiňteee,“ parodoval kluk, holčičku, která se  nám za drcnutí omlouvala. Začala jsem na něj být taky naštvaná. Vzpomněla jsem si, že už jsem tuhle slečnu v autobuse několikrát viděla, ovšem v doprovodu tatínka  a  ambiciózně vypadající maminky s vysoko vytaženým obočím, oba jí připomínali, ať si sedne, kouká z okna a „nevotravuje“. 

„Podívej, jakou jsem si kvůli tobě udělala bouli, ty debile, že ti dám facku, to už mám čtvrtou bouli tenhle tejden,“ vyčítala mu.

„Ty krrrrraaaavo, čtyři boule, co má bejt, nedělej Zagorku,“ na to kluk a jedním dechem prohlásil: “Hele, pojď odpoledne ven.“

Málem jsem překvapením spolkla žvýkačku.

„Nejdu, musím se učit.“ No jasně, Zagorka.  A ještě dodala: „To už jsi zapomněl, že píšeme příští pátek z přírodovědy, co?“

Byl čtvrtek. Začala jsem se vrtět a čekala, co na to on.

„Tak se budeme učit venku,“ nevzdával to a byl mi čím dál sympatičtější.

„Já se chci ale učit doma,“ mlela svou našprtaná bioložka. „Má tam být padesát otázek, já ti je vyjmenuju.“


A spustila. Kluk mlčel. Když byla zhruba u třetí otázky a  deklamovala, z jakých částí se skládá list, přistoupila k nám mnohem menší a mnohem baculatější osobička a to, že je stejného rodu jako já a Zagorka, prozradila zimou zčervenalá kulaťoučká bradička, kterou kývla směrem ven z autobusu a vysoký  hlásek lákající kluka ven: „Vystup se mnou už tady.“


A byli pryč. Dveře se se syčením zavřely a žvýkačka teď nesjpíš zaskočila malé slečně Zagorové. 

Bylo mi jí líto, jak se tak smutně posadila, a chtěla jsem jí nabídnout, že to může dopovědět mně, měly jsme před sebou ještě dlouhou cestu.

Přírodopis mě ale nikdy moc nebavil, a kromě toho si myslím, že si to ti dva venku užili určitě mnohem víc než jedničku z písemky. Škoda, že si to nejspíš nemyslí taky Zagorovic mamina. 
Lucie

Milá Lucko, připomnělo mi to jiný příběh, když jsem cestovala posledně tramvají. Ozvala jsem se, když  děti řvaly, nadávaly, praly se  a kopaly kolem sebe, strkaly do lidí a neomluvily se nikomu. Měla jsem co dělat, abych situaci zvládla, protože mi to ústně vracely a nikdo se ke mně v tramvaji nepřidal, nezastal se, všichni dělali, že tam nejsou. To mi vadí strašně a leží to ve mně už pěkně dlouho.

Dnešní téma jsou tělesné tresty:


Souvisí tělesné tresty s násilím ve společnosti?

K čemu vychováváte děti?

Trestají učitelé v dnešní škole?

Znáte jinou výchovu než domluva/facka?
Pochubte se!

Proč nemáme tělesné tresty také ve věznicích,
když je máme v rodinách?
Co se má a nemá?


Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz

Reklama