Dokud Jitka neměla děti, se svou o pět let starší sestrou vycházela bezvadně. Vše se změnilo až ve chvíli, kdy i ona otěhotněla. „Zdena najednou získala dojem, že mi musí ve všem radit. Jak jíst a cvičit, co dělám zaručeně špatně, a co bych naopak dělat měla, jinak miminku ubližuji. Ona sama má už tři děti, tak si myslí, že tím získala i patent na rozum,“ popisuje začátek třenic. Zpočátku si sestřiny rady ze slušnosti vyslechla, ale časem jí začaly lézt na nervy.

Foto: Shutterstock

„Samozřejmě jsem jí to nesčetněkrát řekla, že si to budu stejně dělat po svém, ať ubere a hledí si svého. Jenže ona se mi jen vysmála. Prý se mnou cloumají těhotenské hormony, ještě jí časem poděkuji. A hned mi doporučila, co na nervy užívat!“ kroutí hlavou Jitka. Po porodu nevyžádaná sesterská poradna samozřejmě neustala. Naopak.

„Kdykoli přijede na návštěvu, nebo se sejdeme u našich, skončí to hádkou. Ona na mě nenechá nit suchou! Malou špatně oblékám, moc často ji koupu, krmím špatným mlékem…pořád něco. Už jí ani nic na tohle téma neříkám, což ale stejně nepomáhá. Vždy si nějaké téma sama najde,“ zlobí se Jitka, která už nesnese být se Zdenou v jedné místnosti.

„Dělám všechno pro to, abychom se vídaly co nejméně. Mrzí mě to, ale jinak to s ní vážně nejde. Moje odmítání rad a prosby i výhrůžky, ať se mi do výchovy neplete, bere stále jako legraci. Jen se mi vysměje, že jsem malá hysterka, a měla bych být za její pomoc vděčná. Prý si z toho určitě něco odnesu, i když si to teď nemyslím. Dělá ze mě normálně pitomečka. Kde je ale psáno, že zrovna ona dělá všechno dobře? Počet dětí přece není rozhodující,“ myslí si Jitka.

Čtěte také:

Reklama