Šlo o byt po naší mamince.
V době, kdy zemřela, měly jsme se sestrou už obě děti. Dětí bylo víc, ale byt po babičce jen jeden.
Nechtěla jsem sestru o něco ošidit, a tak jsem si s ní o tom chtěla promluvit. Co s bytem uděláme, a jestli bude souhlasit, když v něm zůstane můj syn, který je v bytě už řadu let nahlášen.
Pokud by na to přistoupila, byla jsem samozřejmě připravena ji vyplatit.
Sešly jsme se v babiččině prázdném bytě a ona sebou přivedla svou patnáctiletou dceru.
Na mě padaly chmury z té hrozné prázdnoty a maminka mi tam zkrátka strašně scházela. Sem tam byly pohozené věci, kterých se ještě nedávno dotýkala a například tolik osahaná kniha, která ležela uprostřed kuchyňského stolu mě přivedla k slzám.
„Pamatuješ, tuhle knihu četla naše maminka pořád dokola….,“ řekla jsem sestře a vzala knihu do rukou. „Nevadilo by ti, kdybych si ji nechala?“
Místo mé sestry mi odpověděla moje pubertální neteř. „Tak si ji vezmi, ale já si vezmu tu porcelánovou panenku!“
Zůstala jsem jako opařená.
V první řadě z toho neteřina tónu. Byl naštvaný, nadřazený a měnil náladu celé této nezapomenutelné a těžké chvíle. Hrklo ve mně a podívala se na výrazy mých příbuzných. Zjistila jsem na první pohled, že se pro tuto chvíli proměnily v nepřátele. Zahájily bitvu a měla jsem se za chvíli dozvědět, že v ní použijí všechny zbraně, i za cenu obětí.
Začaly po bytě sbírat cenné věci a hledaly doklady k maminčině účtu. Maminka měla nějaké úspory…
Tehdy v tom bytě to dopadlo nemile.
Cennosti byly odneseny, porcelánové panenky prodány do starožitnictví.
I přesto, že jsem sestru vyplatila, ona se se „ztrátou“ bytu nikdy nesmířila. Nemůže strávit, že cena bytu roste, a její peníze nikoliv.
Maminka zemřela před třemi lety a pro nás to nebyla jen ztráta jedné drahé osoby.
Tyto okamžiky mezi mnou a mou sestrou vytvořily propast, kterou již těžko někdy v našich životech překonáme.
U člena rodiny mě to hrozně mrzí…
Máte podobnou zkušenost?
Nový komentář
Komentáře
z me zkusenosti, kdyz jde o penize, jde rodina stranou. Hodni a mili pribuzni se meni v dravce, nechapu to.
Ale ano,taky to znám.Bývá to tak.
Ovšem těžko hodnotit,to co zde lidi píšou,protože je to podání jedné strany a druhá má na to taky jistě svůj názor.Každý má svou pravdu.
Nemyslím si,že je lepší nic nemít,ale názor,vše prošustruju a ještě po sobě zanechám dluhy,zbyde jen knihovna,mně tedy velmi rozesmál.
Humor je aspon tím kořením života.
Já byla tak strašně zklamaná z naší rodiny, to se ani popsat nedá. Naši to to ustáli na jedničku, ale na taťkovi je hrozně vidět, jak ho mrzí, jak se zachovala jeho sestra. Ale ani jí ani nám pak o tom nic neřekl. Jen to tam prostě je a nemá moc chuť ji vidět.
A mě bylo tak hrozně smutno a styděla jsem se za ty příbuzný...
A teď, když vidím, že to je více méně běžný, tak ani nejsem ráda, že teta je v podstatě "normální". Spíš mi to příde ještě horší, že takových lidí je tolik
Sama skutečně nikdy žádný dědictví nečekám (snad jen nějakou památku), beru to tak, že jsem zdravá a že je správný, abych si všechno zasloužila sama. A nejraději bych byla, kdyby si naši to, co mají, užili, aby na mě třeba nic nezbylo...
gryzli:
je to OK
gryzli: díky
Matiee: Strýček to mal premakané. Inak penízky by nevadili ani mne.
Nemohli ste to akože predať niekomu známemu, kto by vám to po vyrovnaní so strýčkom predal späť. Ale predal by to tebe. To by ste so strýčkom docela vypiekli.
gryzli: negeneralizuj, ako náhle ide o prachy a statky zmetky tak na pohlaví nezáleží. Bios samic a samcov je rovnaký.
Matiee: Chápem.
Strejček sa nechcel nechať vyplatiť?
sala:
Luciš: môžeš tuším podať žalobu za urážku na cti. Zvukový záznam ( amatersky) neviem či sa bere ako dôkazový material. Šupni dotaz na právnicku miniporadňu.
sala 21: to je i můj názor. Rozhodnout o svém majetku má právo jen majitel. Myslím, že na majetek příbuzných by se vůbec nemělo spoléhat, ale chápu, že vidina bezpracného získání čehokoli je milá...
gryzli: ale dělají... tak proč píšeš, že je to BIOS samic? Neměl bys napsat BIOS lidí? Tak mám z tvých příspěvků pocit (nejen zde), že za všechno zlo světa mohou ženy
Nu což, tvůj názor. Já jsem v životě viděla tolik hysterických a handrkujících se mužů, že mám názor jiný. Prostě v některém člověku to je, v jiném ne.
Rikina: žasla jsem, že je někdo schopen se hádat i mimo jiné o šperky, knížky a o nádobí, které chlap nashromáždil za 40 let života s jinou ženou než její matkou, fakt síla. Tak bacha
Zase se potvrdilo přirovnání: KDO NIC NEMÁ,NESTARÁ SE KAM TO DÁ.
Lepší je mít dobré vztahy ( i když rodinu si nikdo nevybíráme) než majetek a peníze v samotě.
gryzli: no a proto já preventivně všechno prošustruju teď, a ještě nadělám dluhy. Mým potomkům zbude akorát obsáhlá knihovna, a protože jsou líní číst, nejspíš to prodají do antikvariátu - nebo spálí spolu se mnou ???
gryzli: a ty myslíš, že to jako chlapi nedělají?
Moje teta byla výrazně povzbuzovaná svým manželem 
Naopak moje máma a já jsme po babičce chtěly jenom pár fotek...
Ono to v tom článku není tak jasné. Je psáno, že tam byl řadu let nahlášen, a pak že byl na vnuka přepsán babičkou ještě za jejího života. To spíš svědčí pro přepsání bytu jako majetku, protože užívací právo na obecní byt automaticky přechází na další osobu trvale dlouhodobě užívající byt. Ať už byl přepsán byt jako nemovitost ve vlastnictví nebo pouze přepsáno užívací právo, každopádně se tak babička sama rozhodla, že jej bude vnuk užívat. Mohl být u ní hlášen v obecním bytu, který pak převáděli do osobního vlastnictví a babička se rozhodla, že jej hned přepíše na vnuka. Také nechápu, na co potřebuje momentálně patnáctiletá dcera sestry byt. Nejspíš na to, aby ho pronajímaly a vydělaly peníze. Když dají dceři vyplacené peníze na stavební spoření, tak bude mít byt taky. Budou muset dospořit nebo si vzít úvěr, ale Petra a její syn taky ty peníze nenašly na ulici, ale vydělali je.
A určitě není divné se těmito věcmi zabývat za života. Spíš je od lidí nezodpovědné nemít tyto věci vyřešené, protože tím je přidělávají problémy případným pozůstalým. Všude v zahraničí je běžné, že každý člověk, který má nějaký majetek, má závěť. Ať je mu 34 nebo 80. Závěť se dá vždy přizpůsobit případným novým podmínkám. Smrt může zastihnout i mladšího člověka.
No když to čtu, je mi smutno. Podobnou situaci jsem řešila před rokem se svým bratrem, když nám zemřela máma. Zůstal po ní domek na vesnici. Já jsem tam bydlet nechtěla, bratr má svůj, tak jsme se domluvili na prodeji. Musím říct, že jsem se dřív této situace bála, ale teď musím říct, že jsem se s bráchou domluvila v klidu a pohodě na každé maličkosti z domu, prostě na všem. Ono bylo taky důležité si uvědomit, že už vlastně nikoho jinýho nemáme, kromě svých partnerů a dětí. To nám asi pomohlo a teď máme vztahy lepší než kdy jindy. To bych přála všem, koho čeká taková situace. A jednou pravděpodobně potká každýho z nás.
sala: Tady asi nešlo o to, že byt by byl vnukův majetek. On tam byl asi jenom přihlášen k trvalému pobytu, což je podstatný rozdíl. Jinak jsem taky pro, aby se majetkové záležitosti buď řešily v závěti, konkrétně a jasně sepsané, nebo ještě za života dotyčného, i když to někomu připadá divné, zabývat se tím, co bude, až umře. Rozhodně by se tím předešlo mnohým sporům.
Poradíte, jak se bránit pomluvám a výpadům, když u nás nefungují soudy a někdo špiní i mrtvého? Neexistuje nějaká přestupková komise, kde by se to řešilo ihned?
Díky předem za radu. Máme i zvukové záznamy.
Byl to babiččin byt a měla právo ho dát komukoliv. A když ho ještě za svého života přepsala na nejstaršího vnuka, tak by to rozhodnutí měli všichni respektovat. Petra byla ještě velice slušná, když vyplácela svou sestru, protože jestli byl byt přepsán na vnuka, tak už nešlo o dědictví. Je to vnukův majetek. A jestli chce sestra byt pro svou dceru, tak ať přidá k vyplaceným penězům a může jí byt pořídít stejně. Nejlepší řešení je opravdu vše vyřídit ještě před smrtí a nebo sepsat závěť s jasnými pravidly, ale v žádném případě nedávat dům dvěma lidem. To je na nic. A takové ty vzlyky typu já dostala jen to a bratr víc? Není to majetek dětí, ale rodičů, a tudíž s ním můžou nakládat dle svého uvážení. Třeba špatného. Pro mě je dost nepochopitelný i zákon, který umožňuje dětem, které jsou vyděděny, napadat závěť, ve které se zesnulý rozhodl, že dá majetek úplně někomu cizímu. Není to přece jejich.