Příběh Sharyl sice může znít absurdně, ale není zase tolik vzdálený realitě. Kdybychom měli vystihnout dnešní dobu, kromě adjektiv rychlá nebo digitální by na předních místech pomyslného žebříčku charakteristik nemělo chybět ani podstatné jméno sdílení. Se známými i zcela cizími lidmi si půjčujeme kola, koloběžky, auta, byty, gauče, oblečení, zvířata, jídlo, knihy… a nejen to.

Ahoj! Budeme si tykat. Říkej mi třeba Sharyl. Dejme tomu, že je mi třiadvacet a mojí velkou vášní je, že (se) ráda sdílím. Sdílení je anglicky share a já jsem Sharyl. Vtipné, že? Pojď se mnou prožít jeden z mých obyčejných dnů.

Ráno se probudím v bytě, kde mi společnost dělá přítel a dva další spolubydlící, protože ho sdílíme. Vyberu tu nejlepší fotku z včerejší párty a nasdílím ji na Instagramu. Sdílená radost se totiž násobí. K snídani jsem si chtěla udělat vajíčka, ale spolubydlící si asi myslí, že sdílíme nejen prostory, ale i celý obsah lednice. Všechna vajíčka mi snědl.

Méně majetku, méně starostí

No nevadí, hledím do spíže a zjišťuju, že nám z vaření zbylo hodně paprik, které už nezvládneme zpracovat. Nabídnu je na Facebookové skupině, kde se sdílí potraviny a počkám, jestli si je někdo odpoledne nepřijede vyzvednout. Papriky jsou ještě neškodné, ale vidím, že někdo nabízí otevřenou čokoládovou pomazánku. Prý je z ní odebraná jen lžička. No, asi si spíš nechám zajít chuť.

Před domem čeká kolo. Sdílí ho mezi sebou desítky, možná stovky lidí, které vůbec neznám. Já jsem jedním z nich. Dopravím se jeho prostřednictvím do útulku. Vlastního psa mít nemůžu, protože spolubydlící má alergii, takže si ho chodím alespoň půjčovat. Jsem dobrovolným pejskařem. Kromě mě chodí Betty venčit také kamarádi Bára a Ivoš. Dalo by se říct, že fenku Betty sdílíme.

Odpoledne se zastavím ještě v komunitní zahradě. Žiju v bytě, ale pěstování je moje vášeň. S dalšími lidmi sdílíme pár metrů čtverečních přírody, které jsme vybudovali v centru rušného velkoměsta. Spoluzahradnice Iveta přinesla ostatním větrník. Hlídám si figuru, takže ho sdílím, respektive dám si ho napůl s Janou. Ta má záhon hned vedle mě.

Může to bolet

Zapomněla jsem se stavit v knihovně kvůli psaní diplomky. Knížky si moc nekupuju. Je mi líto papíru, takže je raději sdílím. Večer mě čeká ještě sdílená lekce angličtiny. Na individuální nemám peníze.

Sdílení přináší mnoho výhod – předně finanční úsporu, ale také méně starostí, nároků na prostor a snížení naší ekologické stopy. Nebýt lakomý je fajn, ale má to i svá úskalí. Existují prostě věci, které by se sdílet neměly. A nemám na mysli jen zubní kartáček. Když na internetu prozradíte, že jste momentálně na dovolené, možná se vrátíte do vykradeného příbytku. A nebo dopadnete jako Sharyl.

Angličtinu mi nakonec zrušili, takže jsem doma o hodinu dřív. Zjišťuju, že přítele Honzu jsem nevědomky sdílela s mojí ex-kamarádkou Petrou. Načapala jsem je inflagranti. Volám SOS svému psychologovi. Říká, že sdílená starost je poloviční starost.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Přečtěte si také:

Reklama