Tak k tomuhle tématu si troufnu napsat.
Knížky mám moc ráda odmala, na základní škole jsme byla v knihovně jako doma. Život mi komplikovaly jen pro mě nesmyslná pravidla, jako omezení počtu zapůjčovaných knížek na 6 (takže jsem po týdnu musela do knihovny pro novou dávku) a rozdělení oddělení knihovny podle věku. Mě moje oddělení brzy přestalo stačit a tak jsem se pokoušela propašovat mezi pohádkami nějakou Mayovku, občas to vyšlo, občas mi byla potupně zabavena.
Vlastně jsme s mojí sestrou držely statistické průměry, já četla jak drak, ona vůbec.
U rodičů se vztah ke čtení proměňoval léty. Dříve jsem s tátou bojovala o oblíbené knížky jako Tři mušketýři, Kmotr, Král krysa, ale později nějak zlenivěl a teď slouží knížky jako indikátor zdravotního stavu. Když na něj leze nějaká ta závažná choroba jako chřipka nebo nachlazení, tak zalézá do ložnice a vyžaduje donést jednu ze svých favoritů z dětství – Jezdce z neznáma nebo Malého lorda. Tu druhou knížku asi zná málokdo, je to vlastně neuvěřitelný kýč, ale má své kouzlo. Popisuje příběh malého chlapce, který vyrůstá bez otce s hodnou, ale chudou matkou, a náhle se dozví o bohatém dědečkovi, anglickém lordovi. Ten nemá rád děti a vůbec nestojí o jeho prostou matku, navíc Američanku. Ale jak se dá čekat, malý chlapec s čistým srdcem si brzy získá jeho náklonnost a celé panství žasne, jak se starý popudlivý pán trpící padoucnicí mění v lidumila. No kouzelné.
Zato moje máma má zcela jiný vkus. Dodnes to nechápu a ona taky ne, ale pod mým vlivem se vrhla na scifi a málokdy dokáže přečíst něco jiného.
Já už od scifi odbíhám k jiným směrům, ale jsou scifi klasiky, které miluju a mám doma, bez pohledu na knihovnu si ale těžko všechny vybavím. Jsou to třeba Blade runner a další od Dicka, Duna, Dveře do léta, Nonstop, Nadace, Stopařův průvodce po galaxii, knížky Terryho Pratchetta, také fantasy jako Pán prstenů, Zaklínač, také někteří čeští autoři jako Velinský, Mostecký a hlavně šílenec Kulhánek, no mohla bych pokračovat dál. Jen mě nebaví pořád dokola vysvětlovat neznalým, že scifi neznamená jen zelené mužíčky a rakety, Hvězdné války a Star trek.
Poslední dobou si už knížky kupuju výjimečně, protože nevím, kam bych je doma cpala, ale o to víc využívám knihovnu. Upřímně řečeno, finančně to vyjde o moc líp, za nějakých 80 Kč ročně mám knížek, co si dokážu představit, a výběr i služby se zlepšují.

Chica

Milá Chico,
děkuji, že jste si dnes" troufla". I když při vašem čtenářském rozhledu se divím, proč si netroufnete napsat i jindy. Kdo hodně čte, má i dobré vyjadřovací schopnosti, tak se nebojte a pište víc...

Reklama