Hezký den vespolek!

Třídní schůzky? Ty už znám z obou stran. Přesněji, ze dvou ze tří. Z pohledu kantorského je asi nepoznám nikdy.

Jako dítě jsem ze schůzek strach nemívala. Možná lehkou nervozitu... člověk nikdy nevěděl, co na něho praskne. Ono ani nic prasknout nemuselo, stačilo, že naše třídní pokaždé rodičům opakovala a zdůrazňovala, že naše třída je úplně nejhorší na škole a že někteří pedagogové k nám chodí učit NERADI. Zvláštní, jak je lidská paměť ošidná. Nepamatuji si, že by se v naší třídě děly nějaké nepřístojnosti, či že bychom kantory během vyučování mučili a týrali.

Z pohledu rodiče jsou třídní schůzky ještě zajímavější. Jednak konečně zjistíte, co se na nich děje :-) , a taky se mi před nimi můj potomek přizná ke všemu možnému i nemožnému - zřejmě proto, abych pak nebyla příliš zaskočena. A abych se nenechala zmást verzí učitele. Mám štěstí, problémy nikdy nebyly, jediné, co je mému synovi vytýkáno, je to, že je hodně upovídaný (no tohle :-) - po kterém prapraprapředkovi to má?), že vyrušuje mluvením a smíchem.

Přesto stále o třídních schůzkách pociťuji lehkou nervozitu... člověk nikdy neví. :-)

elfos


No jo! To je vlastně fakt, že člověk zjistí, co se děje na třídních schůzkách, až když je rodič. :) Do té doby jsou opředeny aureolou tajemna a nepoznaného. :) A musí se tam dít strááášlivé věci. Bezpochyby. :)

Co jste si o třídních schůzkách mysleli jako děti vy? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama