Karel Čapek prý napsal, že sběratelé jsou pouze muži. No nevím, myslím si o sobě, že žena jsem a sběratelství mě provází celý život.

Sběratelství není hromadění věcí, je to především zájem o dané téma – knihy, studia, ano i jazyky, neboť předmět naší vášně se mnohdy ukrývá i v cizině. A tak homo sběratelský prolézá knihovny, brouzdá internetem, škemrá u příbuzných, poptává se u známých, běhá po burzách, dává inzeráty a raduje se z každého přírůstku, jako by to bylo jeho dítě. Dlužno říci, že mnohdy zachrání unikátní kousky a nejedno muzeum vděčí za svůj vznik právě nadšeným sběratelům.

Já jsem nejdříve začínala nálepkam a známkami, následovaly mince – až konečně v pubertě zvítězily na celé čáře flakonky od parfémů, soupravy na toaletní stolky a zdobené flakonečky z Jablonce n/N. Nejraději mám miniflakonky dámských vůní, plné a s krabičkou, ale nepohrdnu ani prázdnou a bez obalu. Když jsem se dozvěděla o Klubu sběratelů kuriozit /KSK/, hned jsem tam vstoupila. KSK vydává vlastní čtvrtletník Sběratel, Adresář pro členy a můžete navštívit jeho stránky na http://www.sberatel-ksk.cz, eventuálně napsat mail na klubsberatelukuriozit@quick.cz .

V tomto článečku budu čerpat právě ze Sběratele. Bohužel, v mém oboru jsme v KSK jen dvě, já a paní Prokšová, která sbírá jen miniaturky, ale zato i pánské a má ještě větší sbírku než já. Pořád sháním spřízněné duše sběratelské, ale když už mám adresu … Ano uhodli jste, je to paní Prokšová. Mám doma šuple plné krabiček, do kterých třídím sběratelský materiál, protože co když se to někomu hodí na výměnu? A tak tam vedle sebe pokorně čekají vypsané propisovačky, balené cukry, vizitky, telefonní karty, pohlednice, ubrousky, svatební oznámení - prostě co Vás napadne.
Škoda, že se dnes staví domy bez půdy. Mívám sen: prolézám půdu ne nepodobnou té z Tajemství proutěného košíku. No neříkejte, že by babička neměla nějaký ten flakonek. Přátelé, mějte pochopení pro naše sběratelské dušičky a nevyhazujte krásné věci do popelnic, pardon, kontejnerů. Dříve byly slavné Železné neděle /nezaměňovat s TV Nova/, tak proč neudělat někdy sběratelské? A co vlastně sbíráme my, že? Kromě hodně rozšířených oborů sbírají ženy i jemnější věci: cukříky, ubrousky. Ale herečka Květa Fialová  má např. sbírku čarodějnic.

A naše členky? Věrušku pohlednice pomalu vytlačují z bytu a tolerantní manžel stále vymýšlí nové a nové poličky. Lucie sbírá stěrací pryže, školní gumy. Jiřina má sbírku medvídků, Julie papírové firemní tašky, Dr. Věra sbírá umění, hlavně madony, Paní Bašeová betlémy.
Ale musím vám říct o paní Lydii /lydiecerna@mestojablonec.cz/, která má byt plný krav a kraviček. Sbírka začala úplně nenápadně, volně cituji její vyprávění:"V roce 1991 jsem na dovolené v Řecku připálila oběd a ve vzteku prohlásila – to jsem ale kráva. Celý pobyt mě všichni upozorňovali na pasoucí se sestry, až jsem se rozhodla jednu plyšovou pořídit jako talismánka. Pod vánočním stromkem jedna ležela, k narozeninám přibyla druhá, potom telátko ... A tak nenápadně, ale vytrvale se začala moje kraví sbírka rozšiřovat.. Záhy k plyšáčkům přibyly i keramické, porcelánové, na nádobí, povlečení… A zatímco si někdo pořizuje obývací stěnu, která bude mít co nejvíce úložného prostoru, já si pořídila prosklenou stěnu na kravky. :-) Paní Olinka má takto doma muzeum kočiček. Původně měla živou, výstavní, co získávala trofeje, no a od toho už byl jen krůček ke sběratelské  vášni. S pomocí přítele a počítače dospěli k číslu přes 3 000 exemplářů.

No a tak máme doma své krásné poklady, rády se navštěvujeme a navzájem si sbírky pochvalujeme. A jak jde čas, začíná nás strašit myšlenka, co se stane s mojí sbírkou, na kterou jsem tak pyšná, neskončí někde na smetišti nebo v lepším případě v bazaru? Nebo má někdo jiný nápad?
Příště vám něco povím o flakoncích, mé velké lásce.

Mail: kubikm@mistral.cz

Reklama