Ráno jsem vyhlédla z okna a zahlédla sluníčko. Moje nálada se trochu zlepšila, ale raději jsem se nechtěla moc radovat. Po tolika měsících zimy a sněhu, už se ani nechce věřit, že letos jaro opravdu přijde.
Škoda že si nepamatuji, jak jsem prožívala loňské a předloňské zimy. Možná by mi to trochu pomohlo uvědomit si, že ta letošní byla úplně normální. Nepamatuji si na ně, a tak si pořád dokola říkám, že letos je to jiné. Nikdo mi nevymluví, že tentokrát to paní zima trochu přehnala.
Nevím, zda psát o zimě v minulém čase, nechci to zakřiknout. Klidně se totiž může stát, že se do pěti minut zatáhne obloha a rozesněží se. „Néééééééé, už ne. Prosím!!!“
Ploužení se se zakaboněným obličejem do práce už bylo dost. Brodění se sněhem jsem si už „užila“. Neustálé oblékání a svlékání i zachumlávání se do šály a čepice také bohatě stačilo. Navíc jsem si uvědomila, že mi z té zimy už tak trochu hrabe. A pozoruji, že v tom nejsem sama.
Stačilo se projít po ulici a zjistila jsem, že všechny spojuje stejné téma hovoru. „Už mě to počasí fakt štve,“ vyprávěla mladá dívka a přitom se mračila, jakoby chtěla svým výrazem obličeje vyjádřit, že ta právě vyřčená slova myslí opravdu vážně. Jen jsem se usmála a chápala její rozhořčenost.
„Ahoj, už zase sněží, to je hrůza.“
S takovouto formulací jsme se téměř každé ráno pozdravily s kolegyněmi v redakci. Všechny se stejně otráveným výrazem jsme usedaly k počítačům. Snažily jsme se, abychom se neponořily každá sama do sebe a do špatné nálady. Mnohokrát se to nepovedlo. Stačil pak jen mírný náznak problému, například pomalý počítač a oheň byl na střeše. To, co bychom jindy „smetly ze stolu“ smíchem, nás dovádělo k šílenství.
Když jsem se pozdě odpoledne tmou doploužila domů, potřebovala jsem co nejvíce světla, a hlavně klid. Obklomila mě apatie. Jednoznačná apatie. Občasné hádky s partnerem nakonec vznikaly ne kvůli problému, ale kvůli tomu, že je venku stále tak hnusně. Nejhorší to bylo o víkendu, když jsem se vypravila za rodiči do jižních Čech. Kolony na dálnicích, všude plno sněhu a zima.
Před pár dny jsem opět zaslechla útržek z rozhovoru a poté málem vybuchla vzteky. „Já myslím, že to není zase tak špatné, že jeden den svítí sluníčko a druhý den sněží,“ promluvil s nadšením kluk k mladé dívce.
Zlostně jsem se po něm ohlédla a pak se rozhořčeně podívala k obloze a v duchu zakřičela:
„Tak už dost. Milá zimo, já už tě vážně nechci. Potřebuji slunce, světlo a teplo. Chci kabát zavřít do skříně a venku se procházet, ne přebíhat. Toužím vidět, jak se lidé během oběda posadí v parku na lavičku a chci cítit, jak je mi dobře, když svoji tvář vystavím slunečním paprskům. Takže sbal své kufry a přijď nejdříve za půl roku. Jasný?!“
Nezbývá mi než doufat, že si má slova vezme k srdci...
Dnešní téma:
A co vy a letošní zima?
Byla tahle zima vážně prima?
Jak jste ji přežila?
Nebo jste si ji vážně užila?
Proč milujete sníh a teploty pod nulou?
Kde si nejvíc zimu užijete?
Mohla byste klidně žít na severním pólu a bylo by vám dobře?
Nebo jste milovník léta a sluníčka?
Co s vámi udělala letošní zima?
Zdála se vám extrémní?
Jak jste si dobíjela energii?
Propadla jste špatným náladám?
Toužila jste po sluníčku a tak jste:
- za ním odletěla?
- ho něčím nahradila?
- se vypravila do solária?
Napište na adresu: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
mám ráda teplo, ale když je zima, tak má být zima a pořádná a letos si určitě ostudu neudělala.
Ne jako v předešlých letech, kdy dlouho nebyl sníh nebo ho bylo málo. Letos byla zima jak má být. Proč se všichni diví, že je v zimě zima?
Jo až bude chumelit v červenci, tak teprve pak se tomu budu divit.
Jaro mám ráda, ale po něm by mohl přijít zase podzim a zima
Léto mi nevadí, jen pokud není víc než 25 stupňů...
colombo: Tobě taky hodně
!!! Létu třikrát hurááááá!!!!!
Přeju krásný
a slunečný
víkend
paviocko: algidda: Já taky
nejlepší je
Já mám nejraději léto.Teplíčko to je prostě fajn.
To já jsem pravý opak, klidně třicítky, ale nad nulou :o)))) než mínus deset, brrrrrr
colombo:
už svítí.Přeji pěkný den plný
Dlouhá zima mi vyhovovala. Měla jsem hrozně práce na své disertaci a tak jsem zabalená do deky psala a psala a psala. A nemuselo mě mrzet, že venku je krásně a já musím být zavřená u compu. Teď se ale moc těším na jaro...
už za 1/2 roku? že by už v září bylo zase hnusně a všude plno sněhu? to snad nééééééééé
arjev: já už potřebuju
aha:No ty mi úplně mluvíš z duše.
Maši: s tím nic nenaděláš
.
ty mám ráda
Amélie: Jsem ráda, že jsme divný dvě, sešly jsme se tu téměř zároveň
Já nevím, snad jsem divná, ale já si na letošní zimu nemůžu stěžovat a že je delší? Ale kdepak, je úplně normální, co byste kruci chtěli, aby s 21. březnem bylo hned 25 stupňů? Vždyť je to pro tu přírodu šok, ten přechod musí být skutečné jaro a né hned do léta. Ne nadarmo se říká - "březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem". A že teď sněží? Ale to je přece taky normální a bude sněžit třeba i v dubnu, proto je to aprílové počasí. Jasně, že se taky těším na léto, ale ne příliš, protože na chlad se dá zvyknout, ale na vedro ne
colombo: bude tu coby dup.A za 9měsíců.Čas je neúprosný
Ja vím, že jsem divná, ale mě se mnohem víc líbí brodění ve sněhu než ploužení rozpálenými ulicemi (léto ve městě je vážně nechutné), mám mnohem radši bíle zasněženou krajinu než přírodu v plém květu (na kterou mám navíc alergii
), radši se proháním po sjezdovce než abych se válela na pláži...Já má prostě zimu radši a ta letošní byla(je
) úžasná
arjev:
, ále to je ještě daleko
arjev:
Tak vás všechny potěším,ať se máte na co těšit.Přesně za 9 měsíců bude Štědrý den a bude chumelit
.Bude zima
.Těšíte se?