Šaty dělají člověka – o tom jsem přesvědčená, a i když různí intelektuální filosofové tvrdí opak, vím o tom své.

Je jasné, že kostým od Diora z vás neudělá slušného člověka a liščí kožich vám nepřidá na inteligenci ani soucitu. Mluvím o něčem docela jiném.

Ne o snobizmu a drahých značkách, ale o vkusu, upravenosti a stylu. Já tvrdím, že vhodné oblečení a patřičný dojem z něho plynoucí je polovina úspěchu. Mám doma tři modely, každý k úplně opačnému účelu, kterými oblbuji své okolí, a ono to skutečně funguje.

1.       Bílá košile, černé sako a černé střevíce na podpatku, nebo na zimu podobné kozačky. V tomto oblečení  se chodím ucházet o práci, vyřizovat úřední žádosti, dělat reportáže a rozhovory s lidmi z intelektuálních vyšších kruhů - prostě udělat dojem kultivované, příjemné, schopné… aspoň dojem.  

2.       Rolák, kalhoty, polobotky – nepříjemná jednání s úřady. To chci vypadat stroze, odměřeně, zkrátka dát na vědomí, že se mnou nejsou žádné žerty. Vycházím namalovaná, nalakované nehty... a funguje to (většinou).

3.       Khaki pláťáky, mikina s kapucí, tenisky – tak jsem jezdila na reportáže do asociálního prostředí. Věznice, pasťáky, cikánské komunity… Nikdy za celou dobu se mi nestalo, že bych nezískala informace, co jsem chtěla. Mé objekty zájmu mi vařily kafe a svěřily mi věci, v které jsem ani nedoufala. I když z počátku se mnou třeba ani nechtěli mluvit.

Oblečení je naše vizitka, křičí o nás na dálku a beze slov, je to vlastně jako stručný životopis. A ať se to někomu líbí, nebo ne, okolí si ho vždycky přečte a pak nás podle něho zařadí.

Reklama