Byla to scéna jako vystřižená ze Saturnina. Možná ten příběh taky znáte. Doktor Vlach dělí lidi do tří kategorií, podle toho, jak zareagují, když uvidí mísu plnou koblih. Kategorie jedna považuje koblihy za poživatinu a nic jiného ji nenapadne. Kategorie dvě si řekne, jaké by to bylo, začít házet koblihy po ostatních hostech. Kategorie tři nelení a nápad zrealizuje.
Obvykle patřím do kategorie tři. Nejen že mne leckdy napadají nehorázné šílenosti, ale mám nutkavou tendenci je realizovat. V tomto „Saturninovském“ případě se celá věc týkala dortíčků. Jahodových. 
Bylo to na jakési firemní show diskotékového typu - mladí a úspěšní zaměstnanci nejmenované firmy, již notně posilnění koktejly, které byly k mání zadarmo, „trsali v kotli“ za zvuků blíže nespecifikovatelné disco hudby, kterou s výrazem přímo nepříčetným mixoval místní DJ.
Dortíčky byly také zadarmo, v množství přímo gigantickém, a nikdo už je nejedl. A v té chvíli mne, pozvaného, ale do kolektivu příliš nezapadajícího hosta - disco nemám zrovna v lásce a koktejly jsem si nechala míchat bez alkoholu - pojal onen „trhlý“ nápad. Opatrně jsem uchopila jeden dortíček, odhadem propočetla balistickou křivku a nenápadným obloukem umístila dortík přímo do středu kotle. Na hlavu jednoho z tanečníků. A čekala jsem...
Nevím, co jsem čekala, ale nestalo se nic. Vůbec nic. Dotyčný ani nezaznamenal, že má na hlavě dortík. Ani okolí zřejmě tato podivná móda nezaujala. Nenechala jsem se odradit prvním neúspěchem a pokračovala jsem v ostřelování. Když už na parketu - tedy spíše na hlavách tanečníků - přistál asi desátý dortík, začalo se konečně něco dít.
Některé dvojice se rozhodly využít příležitosti a jaly se „okusovat si“ navzájem hlavy - dortíky zjevně brali jako erotické zpestření. Jiní jedinci se začali poněkud zmateně rozhlížet po stropě, odkud že to ta mana nebeská padá. Další bez váhání osočovali nejbližší tanečníky z toho, že po nich dortík určitě hodili oni. Zkrátka mela naprosto úžasná. Až po nějaké době kohosi napadlo pohlédnout mimo kotel, ale to už jsem na své výhodné střelecké pozici u tácu s dortíky samozřejmě nestála...
Ve své podstatě byl ovšem tento trhlý nápad v historii mých trhlých nápadů spíše výjimkou. Většina z nich se totiž týká šíleností, které provádím sama sobě. Jen namátkou - šipka do bazénu bez vody, vstup ve večerních šatech po schůdcích do Vltavy (šlo nás tam pět a turisti zírali, jak se pozvolna noříme pod temnou hladinu), nejrůznější noční pochody a recese... Zkrátka leckterou pitomost, která mě napadne, zrealizuju. A mám řadu kamarádů, kteří se ke mně ochotně přidají...
Jak jste na tom Vy, ženy-in?
Jaký nejtrhlejší nápad Vás kdy napadl?
Zrealizovala jste ho?
Jakou největší „šílenost“ jste kdy provedla?
A co Vaši známí?
Máte mezi nimi nějakého rozeného recesistu?
Máte kamarády, kteří by „do toho“ šli s Vámi?
Do které kategorie podle Saturnina patříte?
Byla jste někdy obětí něčího trhlého nápadu?
Podělte se s námi o své zážitky na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměníme!
Nový komentář
Komentáře
Irena1 59: Tvou poznámku o dětech jsem nepochopila. Já vím, že slovo DÍTĚ je vděčnou municí, ale tady je to střílení slepými náboji.
Jsem konzervativní a jsem za to ráda.
ještěrka.ehp: ty jsi pipka nechápavá, viď, drsňačko?
To je neuvěřitelný, kolik z vás se posírá ze zničenýho účesu a mejkapu - to jste fakt takový slepice, že byste okamžitě s brekem běžely domů, že vám někdo pomačkal vlásky??? Bože bože, kam ten svět spěje. Jinak máte pravdu, jídlem se plýtvat nemá, lepší je to všechno SEŽRAT!
to jsou trapný legrácky,moc vtipný mi to teda nepřijde..
lenagirl: juchú, já se bála, že už nenapíšeš!
ivana.kuglerova: já tomu rozumím. Mně osobně se třeba taky plýtvání čímkoli příčí, ale když spontánně uskutečňuju nějakou recesi, tak přitom zpravidla taky nepořádám obsáhlé filosofické úvahy a zamyšlení nad globálním dopadem...
On když se uspořádá žraut a zbyde jídlo, tak je stejně úplně jedno, jestli to skončí v popelnici nebo někomu na hlavě...
Nyotaimori:
Drsné, ale z určitého úhlu pohledu trefné. Bohužel.
Nikdy mě dortové bitvy nebraly ani v groteskách.
tak tohle není moje gusto, legrace a vtípky to ano, ale bez ničení věcí, pokud bych tě při tom chytla byla by jsi dcerou smrti. Je vidět, že jsi něco takového nezažile na sobě, protože jinak by jsi věděla že dortová šlehačka se z oblečení většinou nedostane a zbyde po ní nevyčistitelný flek
Irena1: naprosto souhlasím
ivana.kuglerova: recese jasně, ale neškodit při ní ostatním. Být já tou obětí, tak si Vás najdu a roztrhnu jak hada.
Velvet: Ále, šak je nech, mně to nevadí... (ale díky za aspoň jednoho člověka, který to vzal, jak to bylo myšleno
). Prostě to byl trhlý nápad a já občas trhlé nápady realizuju aniž bych je nějak specificky promýšlela - nechlubím se tím, ale popravdě ani se za to moc nestydím (tedy za tenhle konkrétně - je i pár takových, za které ano)...
)...
Neříkám dobrý nápad, říkám trhlý nápad - to často nebývá nápad dobrý (ta šipka třeba zrovna dobrý nápad nebyla
Irena1: Já a děti? Nikdy! Nejsem dost zodpovědný člověk na to, abych mohla mít děti...
nevím ale nějak mi to vůbec nepřijde vtipné spíše trapné.Předpokládám že té slečně je víc než -náct...přijde mi to jako zábava puberťáků a se Saturninem to nemá nic společného
Ano, recese může být, obětovat vlastní krásné šaty a vlézt do Vltavy - tím nikomu neuškodí, max. jen sama sobě...a lidi určitě budou vytřeštění, pobavehní, pohoršení...to beru.
Ale bavit se na cizí účet...zkusila sis to promyslet obráceně? že máš třeba nové (ne právě levné) nebo půjčené šaty, musíš domů pěšky, protože taxík tě nechce vzít, platíš čistírnu nebo zničené šaty...možná i kabát nebo plášť, jestli byla zima....a možná se akce konala dál od tvého bydliště, takže spíš u kamarádky nebo přítelovo rodičů...a budeš třeba do druhého dne chodit v zapatlaném oblečení, budeš si znova načesávat hlavu....
Velvet: to já naopak pocit mám, že Ivana se tím chlubí a čeká, že jí poplácáme po ramenou, jak je odvážná a odvázaná.
Legraci mám ráda, ale fakt představa, jak někomu ničím oblečení, účes, make-up, jak v tom zapraseném oděvu sedne do auta nebo taxika nebo tramvaje...to bych dotyčného řezala, je to obyčejný vandalismus a neúcta k lidem (a i k tomu jídlu). To, že opovrhuje opilci nebo alpinisty, je věc jedna, a to že se zachovala hůř, než ti opilci, je věc druhá.
Skákat do vypuštěného bazénu sice může vypadat legračně, ale spíš to svědčí o hlouposti, nebo přinejmenším velké nepozornosti. Co když tam příště nechá skočit své dítě? taky to ještě bude legrace a důvod k napsání "chlubivého" článku?
Miluju Saturnina, ale zrovna tohle mu čest nedělá...
Četbou článku jsem získala pocit, že Ivana se ptá jakých ztřeštěností jsme schopné, jak moc podléháme okamžitým nápadům, kde jsou naše hranice, jaká vzdálenost dělí nápad od realizace. Vždyť ani ona netvrdí, že házet dortíky byl dobrý nápad. A nechlubí se tím. Jenom dává příklad toho, jak trhlé nápady může někdo mít. A ejhle, zdá se, že většina z vás došla nejdál k tomu, že plýtvat jídlem se nemá. Vskutku originální. Vždyť to nevadí, že obsah zůstává nepochopen, hlavně, že můžeme moralizovat.
Docela mě překvapuje, jak tady vznikla diskuze o plýtvání jídlem pod článkem, který měl být o legraci a ztřeštěných nápadech. Ale tady nidky nikdo neví, jaká diskuze vznikne:-))
jídlem plýtvat
Kamarádka kdysi na školním výletě hodila 4 kuřecí řízky v alobalu z okna vlaku na kapotu auta stojícího u přejezdu. Smáli jsme se tomu, ale mně těch řízků bylo líto, doma jsme je totiž nikdy neměli, podle našich byly moc drahé. U nás se na jídle hodně šetřilo a dodnes mi plývání není po chuti, i když je mi jasné, že v restauracích a nakonec i v supermarketech se spousta jídla stejně vyhodí.