Dnes se Sarajevo pomalu snaží zašít potrhaný kabát, který se městu po válce odehrávající se v letech 1992-1995 spravuje těžko. Útoky zdevastovaly památky, hotely, ale i domy běžných lidí, kteří se následně snažili emigrovat do jiných zemí. Spoustu bosenských rodáků skončilo také u nás, kde našli nový domov. Do rodného města se jim už vracet nechce, nepoznávají to tam.


Odstřelovači, kteří byli ukryti v nádherných horách obklopující hlavní město Bosny a Hercegoviny, zanechali dodnes památku na utrpení. Ve fasádách domů jsou dobře vidět stopy po kulkách, jiné trhliny způsobily výbušniny. Některé budovy institucí padly za války úplně. Společně s žebrajícími dětmi utváří zmíněné aspekty autentickou atmosféru Sarajeva, která se však prolíná s probouzejícími se krásami města.

Za dlouhou historii se v Sarajevu střídaly různé kultury i náboženství a dodnes zde pohromadě žijí křesťané, židé i muslimové. V centru města protkaného úzkými uličkami najedeme hned několik mešit, ale i Aškenazskou synagogu nebo katedrálu srdce Ježíšova. Při procházce městem vás možná budou doprovázet toulaví psi, kteří však svoji cestu ukončí právě před centrem, které tvoří jeden krámek s tradičním zbožím za druhým. V nich můžete zakoupit zdobené peněženky, džezvy, koberce nebo vyšívané špičaté boty. Stánky střídají kavárny, ze kterých voní speciálně připravovaná káva, která se vaří v džezvě a v hrníčku, do kterého si ji budete nalévat, nesmí chybět kostka cukru a na talířku rahat lokum, cukrovinka, která chutná jako medové želé posypané moučkovým cukrem.


V restauracích nejčastěji na jídelníčku uvidíte ćevapi, pljeskavici a k tomu si můžete objednat kaymak, který chutná a i konzistencí připomíná máslo. Na vegetariány celá Bosna i Hercegovina není rozhodně připravená. Ve městě je jediné bistro, kde se připravuje jídlo s falafelem, ale kromě výborných falafelů, v něm po chuťové stránce štěstí nenajedeme.

Po tom, co člověku slehne z masitého jídla, je dobré podívat se trochu za město. Třeba do místa, kde se v roce 1984 odehrávaly XIV. Zimní olympijské hry. Místní se dodnes dmou pýchou, avšak chátrající olympijský betonový areál už si pomalu bere příroda. Výjev, který působí až postapokalypticky, láká ročně tisíce turistů. Kdo by odolal tomu vyfotit se na stupínku slávy, kde dříve stáli ti nejlepší sportovci?

Zdroj fotografií: Karolína Waberová a Shutterstock

Čtěte také:

Reklama