Foto: Tv Nova
Teď je to 20 let od prvního dílu. Dívala jste se někdy na Ulici?
Já jsem takový hyperaktivní člověk, pořád někde pobíhám. Takže neumím moc odpočívat na gauči u televize. Opravdu se mi stane jen málokdy, že ji vůbec zapnu, a přes den vlastně nikdy. Možná večer před spaním si za odměnu pustíme nějaký film nebo pohádku. Ale jinak ne. Takže teď to vlastně všechno doháním. Seznamuju se s postavami, s příběhy. A teprve teď mi dochází, jaký fenomén to vlastně je.
A tím, že jste se do téhle „mašinérie“ dostala, vidíte i to, kolik lidí kolem vás Ulici sleduje?
Přesně tak. Já jsem to vůbec netušila. Věděla jsem, že je to úspěšný seriál, že má velkou sledovanost, ale když ho člověk nesleduje a nějak ho to míjí, tak si neumí představit, jak obrovské to vlastně je. Až když jsem nastoupila do projektu, pochopila jsem, do čeho jsem se uvázala.
Vy jste navíc nastoupila trochu netradičně, převzala jste už rozjetou roli, což není snadná pozice. Jak se s tím perete a jaké reakce jste zaznamenala?
Možná, kdybych věděla, jak velký fenomén to je, ani bych neměla odvahu jít a někoho takhle „nahradit“. Ale asi by to dopadlo stejně, taková pracovní nabídka se neodmítá. Moc si vážím toho, že jsem vyhrála konkurs, a jsem za to opravdu ráda. Parta je skvělá, kolektiv báječný, scénáře výborné. Všechno mě tam baví. A musím říct, že mě strašně mile překvapilo, jak celý projekt – i po dvaceti letech, funguje doslova jako švýcarské hodinky. Ale k vaší otázce, věděla jsem, že reakce nebudou jednoduché. Sama jsem to zažila, když jsem sledovala jiný seriál a vyměnili herečku. Taky jsem to těžko snášela a trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla. Takže jsem čekala, že diváci budou reagovat podobně. Naštěstí už teď vidím, že se to mění. Polovina příspěvků už neřeší výměnu herečky, ale píšou o mně jako o Adriáně, nebo dokonce jako o Adry. A to tam ještě nejsem dlouho. Myslím, že diváci si časem zvyknou.
Jste slavící typ? Máte ráda výročí?
Svátky se u nás doma nikdy moc neřešily. Já jsem kolikrát ani nevěděla, kdy mám svátek. To je asi jediná událost, kterou občas přehlédnu, třeba i u Vojty. Ale Mikuláše rozhodně ne, to je jasné. Jinak jsem party maker. Když má syn narozeniny, připravuju mu neuvěřitelnou oslavu, úkoly, aktivity, kostýmy, všechno do detailu. To mě baví. A u sebe? Tam je to jednoduché. Už přes dvacet let pořádám Barování v Malostranské besedě, a když mám narozeniny, prostě se jen řekne, že to je „Sandřino Barování“. Každý, kdo přijde zazpívat, mi tím vlastně popřeje. Takže si tak udělám oslavu sama sobě. A pro manžela? To ano, tam si dám záležet. Jednou jsem mu dokonce připravila obrovskou oslavu i s hudebním klipem, který složil Ondra Brzobohatý. Natáčeli jsme to u něj ve studiu, zpívali různí zpěváci, herci, kamarádi… bylo to velké.
Máte ráda překvapení?
Ano, mám. Ale samozřejmě jen ta hezká.
Léto nám uteklo skoro mezi prsty. Jak jste ho strávila? Byla dovolená?
Ano, byla. Strávili jsme ji v rodinném kruhu. Ale protože jsme si na zahradě vytvořili takový dovolenkový ráj, vlastně ani nepotřebujeme nikam jezdit. Máme tam všechno, jen moře ne. Ale máme bazén se slanou vodou, takže skoro jako u moře. Bylo to krásné, jen mohlo být trochu delší a s lepším počasím. A ještě jsme byli v Dubaji, zrovna když tady bylo nejhorší počasí. Všichni nás od toho odrazovali, že Dubaj v létě bude peklo, ale nakonec nám záviděli, protože tam bylo krásně teplo a tady zima.
Co vás čeká v nejbližší době kromě natáčení Ulice?
S manželem máme rozepsané nějaké projekty, ale musíme se do toho pořádně pustit. Od dubna, co jsem nastoupila do Ulice, mám času opravdu málo. Je to mnohem náročnější, než jsem čekala, ale jsem za to nesmírně ráda. Je to krásná práce a diváci se mají určitě na co těšit, pořád se tam něco děje.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář