Láska a jídlo spolu úzce souvisí. Říká se, že láska prochází žaludkem, že ona či on jsou vysloveně k nakousnutí nebo že bychom svého partnera samou láskou sežrali. Také nám ovšem ten druhý může lézt krkem nebo ležet v žaludku. Málokoho by ovšem napadlo vzít tato rčení doslova. Ale i takoví jedinci se najdou.
Kolumbus a Karibové
Pojídání příslušníka vlastního živočišného druhu se odborně nazývá kanibalismus. Může za to Kryštof Kolumbus, který koncem patnáctého století popsal zvyk kmene Kariba z ostrova Guadeloupe pojídat své nepřátele.
Nitroděložní kanibalismus
V přírodě je kanibalismus poměrně vzácný. Vyskytuje se především u dravých živočichů, ale občas i u všežravců - většinou jde o pojídání vlastních mláďat nebo zraněných jedinců. Nejzajímavějším případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků. U těchto živočichů často embryo, které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých členovců zase samičky po páření pozřou samečka.
Kanibalismus mezi lidmi není zdaleka tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. Vyskytoval se nejen u kmenů Papui-Nové Guinei, v Africe, v amazonské pánvi, v Austrálii, na Fidži, na Sumatře a v Polynésii, ale i v Evropě. Zřejmě poslední evropskou kulturou, v níž se praktikoval rituální kanibalismus, byla kultura knovízská z pozdní doby bronzové (cca 1200–750 let př. Kr.).
Dlouhá prasata
Kanibalismus ovšem není zdaleka překonanou kapitolou vývoje lidstva. V Polynésii se doposud občas lidem říká „dlouhá prasata“, protože lidské maso chutná podobně jako vepřové. Pozorovatelé OSN zase předložili důkazy kanibalismu v občanské válce v Kongu, kdy si domorodí válečníci připravovali jídlo ze srdcí, jater a varlat nepřátel. Kanibalismus zřejmě provozovali i někteří afričtí diktátoři 20. století a mluví se o něm i v době hladomorů v Severní Korei nebo v Rusku.
Kdo bude další?
Známé jsou také případy kanibalismu v Napoleonově armádě, v obleženém Leningradu, nebo příběh námořníků ze ztroskotavší velerybářské lodi Essex - po snězení všech mrtvých mezi sebou posádka losovala, kdo bude dalším chodem, a nakonec byl zachráněn jeden jediný námořník s hromádkou dohladka olízaných kostí.
Hrůzu, pohoršení i jistou fascinaci budí případy kanibalismu spojeného se sexem, jako je například příběh Němce Armina Meiwese, který nejprve vykastroval a potom zabil a snědl svého přítele Bernda Brandese, a to vše na jeho výslovnou žádost. Oba více než čtyřicetiletí muži se dokonce za tímto účelem seznámili, a i když bylo jejich jednání označeno za zvrácené, soud uznal, že Meiwes nespáchal vraždu, ale „pouhé“ zabití a odsoudil muže k osmi a půl letům vězení.
U mnoha národů byl kanibalismus projevem úcty, ať už k přátelům či nepřátelům. Australští domorodci odřezávali měkké části zabitých válečníků, aby si duše neodnesla odvahu, která patří kmeni. Kalifornští indiáni zase jedli na válečném poli popravené nepřátelské náčelníky, aby jim tak projevili úctu. Lidé zkrátka věřili, že vlastnosti toho, koho snědí, mohou přejít na ně.
Těžko říci, jestli vlastnosti, ale rozhodně na kanibala přecházely některé nemoci jeho oběti - například nemoc kuru postihující mozek málem vyhubila některé vesnice na Nové Guinei. Právě ona však naopak prokázala, že skoro všichni máme mezi dávnými předky kanibaly - kultury provozující kanibalismus si totiž vytvořily odolnost na některé choroby spojené s pojídáním lidí a výzkumy ukázaly, že tuto odolnost má v genech zakódovánu skoro celá lidská populace.
Jak se Vám líbí představa, že někdo z Vašich předků byl kanibal? Dokázala byste sníst člověka? Zajímá Vás, jak chutná lidské maso? Odsuzujete kanibalismus, nebo Vám přijde normální? Měl německý kanibal právo sníst svého přítele, když ho o to dotyčný poprosil? Vyhověla byste takové prosbě?
Nový komentář
Komentáře
Z té představy se mi nedělá volno... své blízké bych nesnědla, raději bych přirozeně odešla hladem.
Nepotřebuju o tom ani číst
Majucha: díky
, ale v našem katalogu v knihovně nic takového od Kinga není
Majucha: Dřív se stávalo, že při exhumaci občas narazili na takového Survivor typa s ohlodanýma rukama..asi nebyl při pohřbu tak úplně mrtvý
Majucha: no kruciš, to bych si ráda přečetla
kdyby sis vzpomněla na ten název, tak mi dej, prosím, vědět, díky
Majucha: no tak o téhle knížce Kinga jsem ještě neslyšela
ale jako Deník z ostrova jsem to nenašla
Evikus: no tak daleko dojít nemuseli
měli "štěstí", že pád letadla jich několik nepřežilo
Bóbika: a ukrajovali jste si z pečenýho kolena, ne?!
sanvean: Maovy Rudé gardy za "kulturní revoluce" požíraly játra "nepřátel lidu"
*nikdy
Někde jsem četla, že v čínských vesnicích probíhal hromadný kanibalismus ještě ve 20. století. A asi nidky nezapomenu na román, kde při masakru v Nankingu celé město božsky vonělo po mase, jenom nikdo nevěděl, odkud se ta vůně bere...
femme11: já myslela že tahali sirku a kdo vytáhl krátkou tak ho zabili a snědli
femme10: já myslela že bys je i sama zamordovala
Evikus:
princip byl v tom, že ti, co přežili, si začali ukrajovat ze svých mrtvých kamarádů, aby měli sami šanci přežít
Evikus: no asi takhle, kdyby nebylo zbytí
samozřejmě by museli umřít přirozenou cestou, ne že bych si je sama zabila
Doporučuju film Rohtenburg (s Thomasem Kretschmannem
)
femme: no ale neříkej mi, že by si v nouzi nejvyšší snědla svého milého (manžela, milence) nebo mámu, tátu..........sice jsem ten film neviděla, ale zřejmě byl princip v tom, že přežili ti, co jedli, a jedli se navzájem ne?
Bóbika: jj, určitě myslíme ten samý film
taky se mi z té představy zvedal kufr, ale jak říká klasik: nikdy neříkej nikdy
Bóbika: zřejmě jsi ještě neviděla film "Přežít"
Představa kanibalizmu se mi hnusí.
Kdyby to byla otázka přežítí asi jo.
ani ne
Myslím že ne sníst přítele fuj
Já bych jeho prozbě určitě nevyhověla.