Ahoj žínky,

 

teď si říkám, ať žijí Vánoce, ta atmosféra času adventu je ohromná.

 

Žít sám, to není žádný med. I když někdy si říkám, že se aspoň nemusím s nikým hašteřit, jestli umyje nádobí, vynese odpadkový koš nebo jestli je lepší mrkev do vánoční rybí polévky nakrájená či nastrouhaná (jako se každý rok hádá sousedka s manželem).

 

Dřív se mě spousta lidí ptala, jestli mi není samotné o Vánocích smutno, ale já jim srdnatě odpovídala a stále odpovídám, že není, protože jde z jejich pohledu vlastně jen o Štědrý večer, jinak se o prvním svátku vánočním či na Štěpána scházím s příbuznými a kamarádkami. A Štědrý večer, naplněn tou atmosférou, s pohádkami, rozsvícenými stromečky za okny a koledami z desek, je fajn. Cítím se tou atmosférou nabita, zcela pohlcena, že si ani nevšimnu, nepřipustím, že by mi mělo být smutno, jak si jiní myslí.

 

Jsem sama, ano, žiju sama, ano, ale je to jen a jen dobrovolné.

Já jsem totiž introvert jak vyšitý, dělá mi potíže komunikovat s lidmi a jakmile je někdo na mě hrrr, stahuju se do ulity. Mám důvěru jen k lidem, které znám dlouho a kteří mne znají, takže moji tišší povahu berou takovou, jaká je, a nezaměňují ji za tupost, hloupost či kdoví, co jsem ještě slyšela. Nemám komu přece co vysvětlovat, proč a jaká jsem, ostatní taky na mne neberou ohledy.

 

Pracuji na telefonní ústředně, kde vlastně mám kontakt s lidmi, který také občas potřebuji, a baví mne představovat si, jak asi vypadá ten či onen člověk, jakou má postavu, jak se chová k ostatním lidem... Ano, svět fantazie mi je bližší než skutečný život, ale mně to nevadí. Tedy, vadí mi to jen pár dnů v roce, a to na začátku ledna.

 

Konec roku a začátek nového nemají žádné kouzlo, není tam žádná atmosféra, která by naplnila ten den, kdy spousta lidí má pocit, že mají být veselí. Leckdo má možná po ránu kocovinu, a já mám po ránu, které je přeci stejně běžné jako ta předešlá noc, pocit pachuti, chuti zvětralého piva. Stydím se totiž za lidi, kteří se neumějí bavit bez škrobeného veselí, bez proudu alkoholu, bez přejídání a bez rachejtlí. K čemu to všechno? Z čeho se ti lidé radují? Že se překulí noc a že se najednou píše o rok víc? Že podlehli konzumu?

 

A to jsem vám vlastně chtěla napsat, čas adventu je nádherný, i když jste samy, celý ten čas, kdy je spousta zajímavých výstav, filmů a je tak krásné zavrtat se do ušáku se šálkem svařáku a knihou pohádek s ilustracemi od Kvěchové.

 

Strašně moc si přeji, aby byl pořád čas adventu a lidi se měli rádi a aby si to nepokazili tím strojeným a neupřímným veselím 31. prosince a syrovými, vyčpělými rány na Nový rok.

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY