Sama proti své matce - pomozte!

Zuziša: Ďakujem a teším sa na debatu na inej diskusii alebo pri inom tématu.

Zuziša: Svojim spôsobom Feng a mne záleží na tebe, inak by ti Feng neposlala ten material a ja by som tu s tebou nevykecávala. A verím že si aj skoro najdeš niekoho na to " mať ťa rád". Držím palce.

Zuziša:
V prvom rade by som predýchala a prečítala si všetko ešte raz, lebo mám dojem, že sa ti jednotlivé myšlienky zlievajú.

1. o chybe píšem v súvislosti tebou absolvovaného kurzu asertivity. Ak po ňom nedokážeš riešiť konflikt a čeliť matkinej manipulácie, uvedomiť si sama seba a nezačala si sa mať rada a uvedomiť si svoju hodnotu tak je fakt niečo zle. A to, buď bol kurz na slabej úrovni, alebo ti jednoducho len jeden kurz nestačí, alebo si ho "prespala" .

2. O moje skúsenosti a predstavivosť tu nejde. NIK okrem teba totiž nebude vidieť TVOJ problém tvojimi očami. Má to síce nevýhodu, že nik nebude na 100% poznať tvoje emócie, ale aj výhodu, že sa pozrie na tvoj pohľad z nadhladu a uvidí riešenie, ktoré ty nevidíš.

3. Možno tvoj prípad fungujúceho vzťahu bez sebaponižovania je práve v návšteve raz za rok na dve hodiny.

4. Že ten kurz asertivity bol na a vyhodila si zaň zbytočne prachy ma presvečila veta..Škoda, docela jsem na chvilku podlehla naději, že mi dáš nějakou "zázračnou radu".
Absolvent kurzu asertivity vie, že zázračná rada je, si uvedomiť, že máš právo posudzovať svoje vlastné správanie, myslenie, emócie a preberať zodpovednosť za ich dôsledky.
Psycholog a ja nevyriešíme tvoj problém, len ti môžeme ukázať smer, akým sa máš (mohla ) by si sa uberať. A opäť v súvislosti z vyššie napísaným jedine TY máš právo rozhodnúť, či naše doporučenia, "rady" použiješ alebo nie. Daj si v kľude otázku sama sebe- chcem z toho kruhu naozaj von alebo mi vyhovuje chodiť dokola?

5. Ja bych nad tebou palicu nelámala- dokázala si najsť silu a odsťahovať sa, pomaly sa zotavuješ a začínaš sa učiť stáť pevne na zemi. Vyhľadala si radu odborníka - psychológa ( vieš koľko ľudí to odmieta a má ťažšie stavy psychickej poruchy), navštívila si kurz asertivity. Ty síce začínaš tým, ako ťa nechápem ale na záver potvrdíš to, čo som ti písala. Npr. v 96. . Skús ešte nejaký kurz ale s iným lektorom, psychológom, prešprtaj literatúru..chce to trpezlivosť.

6. Nezdá sa ti divné, prečo musí tvoja matka imvére presviedčať okolie, že nemá problém?

Zuziš, polož si ešte otázku- Dokážeš zmeniť správanie a postoj tvojej matky? Ak nie, tak zmeň svoj pohľad a emotívny prístup k jej správaniu.

Zuziša: Ešte je dôležité si uvedomiť, či si urobila maximum, čo si mohla preto, aby si mala s matkou prijateľný vzťah. Ak ano a stále tá komunikácia nefunguje, je riešenie aj jej obmedzenie na takú úroveň, aby ťa nedeptala. Byť len na stretnutie na výročité svátky. Asertivita je na to, aby si sa zbavila tej úzkosti a strachu , aby pomohla TEBE, ale nedonútiš matku, aby robila to čo chceš ty.
A ak si urobila pre fungovanie vzťahu maximum, tak trápenie sa zopovednosťou za ten vzťah je zbytočné sebemrskanie.

Zuziša: Naučiť sa asertívne jednať nie je otázka jedného kurzu a ani netvrdím, že je to jednoduché a naučíš sa to rýchlo. Neznamená to, že sa začneš asertívne správať okamžite po kurze a že nepríde situácia, kde ťa ovládnu emócie. Ale chce to začať znovu a nevzdávať sa. Ani anglicky nebudeš vedieť perfektne po absolvovaní jazykového kurzu. Keď prídeš do anglicky hovoriacej krajiny, rovnako chytíš okno a budeš tápať.
Neviem posúdiť kvalitu kurzu ale ak ťa nenaučil vážiť si sama seba a využívať asertívne postupy pre to, aby si sa zbavila strachu,úzkosti a neprestala sa podriaďovať druhým, pričom je to pre ťeba deštruktívne, tak je niekde chyba.
Chápem, že sa ti momentálne zdá, že som teoretik. Mne sa to nazačiatku javilo rovnako a úspechy som získavala v praxi krôčik po krôčiku. A ani dnes nie som v tom lúmen a učím sa každý deň.

Zuziša: aj druhá tebou popísaná varianta je útek. Ja som myslela, že sú dva typy riešenia útok a útek, tz. tá druhá. Chápem, že to vyznelo ako vztiahnutie na tvoju druhú variantu.
3. varianta je asertívne správanie.
Odkedy ho používam, tak sa z mnohými vecami vyrovnávam bez toho vzteku, zúfalstva a iných negatívnych pocitov.

Zuziša:
Obe varianty predstavujú typickú reakciu riešenia konfliktu, ktoré ľudstvo používa - útek. ( druhá je útok). V prvom prípade je to útek sama do seba , stiahnutie sa do úzadia v 2. je to spojené aj s fyzickym. Tieto reakcie vznikajú od mala všepovaným manipulatívnym správaním od našich rodičov ako prvých. V oboch variantách si krásne odhalila účinok tejto manipulácie. Zvlášt vypichujem vetu...Dcera nese zodpovednosť za vzťah.! ( nesprávna úvaha, vsugerovaná manipuláciou) a následok tohto správania..liečenie zničeného sebavedomia a opäť ony negatívne emócie ( úzkosť, strach, vina..) a si v začarovanom kruhu. Máš pravdu, každý kdo si vybere jednu z týchto variant sa bude cítiť špatne a mizerne. Ja si to písať nemusím, ja to viem. A preto sa takto nikdy nerozhodnem, ale vyberiem si 3. variantu. Skúsiš ju nájsť sama?

evsson: Ak si ešte raz prečítaš, čo sme písali a hlavne FENG, tak prídeš na to, že nik tu nedoporučuje Katuš pretvárku a vonkoncom nie trápenie. Práve naopak, doporučujeme jej, aby si vytvorila k matke pre ňu prijateľný vzťah. Nik nechce, aby sa katuš vrhala pri každej návšteve mame do náručia, chodila s ňou do divadla a kmitala okolo nej,ako si máti zamane , s úsmevom holyvoodskej herečky Ten vzťah nemusí byť srdečný , môže byť dokonca vlažný. Jediné, čo sa po ňom chce, aby fungoval tak, že Katuš nebude mať so stretnutia z matkou mindráky a nebude sa práve musieť pretvarovať. Pretvárka je druh správania, ktoré ťa vedie k pokrytectvu a takému správaniu sa, ktoré je pod tvoju dôstojnosť a sebeúctu.
Samozrejme, že sa k vzťahu k matke môžeš postaviť aj radikálne, označiť ju za mrchu a prerušiť styky. Myslíš si, že budeš ale spokojná a nedostaví sa ti spätná reakcia cez svedomie, že máš niekde matku s ktorou sa nebavíš? Never tomu! Môj otec sa pred mnohými rokmi takto rozišiel s babkou. V piatok sme pochovávali jeho mladšieho brata, jediného priameho príbuzného (babka zomrela dávnejšie) a tak v tejto smutnej chvíli z neho vypadlo, že prerušenie komunikácie s vlastnou matkou mu pokoj na duši neprinieslo. Stále tu bolo prečo, načo, začo a v podtexte, že si mal z matkou urovnať vzťahy pred jej smrťou.
Takže holka,žiadne kecy z knížky, ale tvrdá realita.
Mimochodom, ako pred svojim dieťaťom pomenuješ matku? Mrcha babka?

A možno, keby si si zašprtala v nejakej knižke ohľadom riešenia konfliktov, tak dnes nemusíš riešiť mrchu matku s 3 výkričníkmi.
Aj tebe hodne sily.

Avilka: Souhlasím. Feng sice neznám, ale její názory jsou mi velmi blízké. Nejsme tady navždy a tak nemá cenu strávit půlku života nenávistným probíráním dávných křivd, ať už byly jakékoliv. Minulost se nezmění a já bych pisatelce příspěvku doporučila vychovávat své děti podle svých představ o šťastném dětství. Matčiny geny jí jistě neudělaly díru do hlavy

Ja stále rozmýšľam, prečo sa u toľkých diskutériek objavuje túžba živiť negatívne vzťahy, pocity, nenávisť a zlosť.
Žiť v nenávisti musí hodne vyčerpávajúce pre ne same.

evsson: Mám to pochopiť tak, že je lepšie sa užírať minulosťou, mať mindráky, kedy sa komu zavďačím, z návštevy matky mať mindráky ako sa raz a navždy vyrovnať s minulosťou ( ktorú už nik nevráti späť), postaviť sa na vlastné nohy, prestať sa sebemrskať ideou, že musím byť vždy perfekt a najsť si k matke vhodný, akceptovateľný vzťach?

Mimochodom, Feng nie je ani despotická matka ani tchýne ( zatiaľ ) ale pragmatická , rozumná dáma stojaca pevne oboma nohami na zemi, ktorá vie, čo je v živote dôležité, čo menej a na čo vykašlať, lebo to nezmeníš.

Katuš: nemáš důvod, prvně sem myslela, že někdo píše o mém životě, i když moje matka byla do určité chvíle skvělá (asi do mých8-10ti let), pak nastalo to co popisuješ. Drž se a rozhodně neměj špatný svědomí. Myslím, že lidi jako my sou chováním svých rodičů snad dost poučeni a chyby opakovat nebudou, taky čekáme mimi, dokonce 2 a taky se ve skrytu duše bojím, abych nebyla stejná, ale zatím se přesvědčuju, že mě to poučilo, jak se v budoucnu nechovat, tak snad kopírovat svou matku nebudu.

Ještě jsem nečetla reakce. Ale za mě: Katuš, předpokládám, že tvoje matka není stará žena. Takže to, že ji "odstrkuješ", není nic špatného, je to tvůj život, ona si musí zařídit svůj. O odkládání nemůže být řeč, máš svůj život. Oni také. Je jen na tobě a na tvém manželovi, zda a jak často pozveš svoji matku na návštěvu. Rozhodně babičkovství je postoj, ne nějaký nárok. Hlavně vychovávej dítě po svém, hezky si to užij a sežeň si na hlídání někoho jiného než mámu (tím nemyslím dítě izolovat, ale nepřipustit, abys musela být za cokoli vděčná, ani za rezavou postýlku, ani za jablka ). Držím palce

Líbí se mi příspěvek kosmo - 1 - souhlasím

Ahoj Katuš, tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem... Od začátku jsem si myslela, že se z tebe vinou toho mámina týrání stala nějaká troska, která si neví rady se životem, ale příjemně mě překvapilo, že ses z toho dokázala tak úžasně sebrat a žít normálním životem
Myslím, že si vůbec nemáš co vyčítat Nevím, co tvoje máma čeká, když se k tobě celé dětství chovala tak příšerně To čeká, že jí teď padneš kolem krku jakoby nic?
Myslím, že tvoje pocity jsou pochopitelné. Miluj a budeš milován... a tak to platí se vším. Za všechny ty rány a ústrky by ona teď chtěla na oplátku lásku? Myslím, že má v sobě nějaký nevyřešený problém... Lásku si asi nezaslouží (tu si člověk ani zasloužit nemůže, láska není za zásluhy), ale časem možná odpuštění...

držím palečky, ale určitě to všechno zvládneš a bude nejlepší mamča na světě, budeš vozit , budeš myslet na to co je a ne co bylo, přeju hodně

Rikina:

No já jsem jenom zvědavá, jestli tady za rok nebude článeček o tom, jak tatáž matka, před kterou si dnes dcera "chrání houževnatě soukromí", nechce hlídat vnouče, a nemá o něj zájem. Vůbec bych se tomu nedivila.

Milá Katuško, v tom nejsi sama. Mnohé z nás měly podobné dětství a pubertu. Budeš skvělá máma, protože jsi sama na sobě poznala, co je špatné a budeš se tomu ve výchově svých dětí vyhýbat. Mluvím z vlastní zkušenosti. Kluky mám už velké a vždycky mě vyvedou z míry, když ještě dnes se přijdou pomazlit, když se mnou komunikují jako s kamarádkou, chtějí radit, nabízí pomoc a když mě vezmou okolo krku se slovy "to je naše maminka". Vím, že já se svojí matkou takto komunikovat neumím a ani nechci. Když jsem jí potřebovala - nebyla. Nenaučila mě soucitu a citu vůči své osobě. A ty si jí k sobě taky moc blízko nepouštěj. Je to matka - ale to přece není vůbec žádná její zásluha. A hlavě - tvůj partner ať stojí při tobě. Mnohokrát se mi osvědčilo, když už nám moc lezla do života, když právě on zvedl telefon a dal jí na jevo, že tady jsme MY a tam někde v dáli ONA - a ať se tam, kde právě je, drží. Držím ti palečky a buď silná! Nakonec - to jsi musela být už od dětství.

mam-ča: moje mama nemela takhle silenou matku, ale uzila si taky dost! a ja a moje detstvi, ne, nemstila se na me a braskovi, byli jsme uplne normalni rodinka, drobili jsme a chodily z venku spinavi a nikdo nas za to nebyl, tak ackoli nechces omlouvat chovani matky, tak mit za patami pribuzenstvo neznamena byt idiot.
takze KATUS, klidne je vytesni, a vubec si nedelej vycitky, paklize nejsou schopni se k tobe chovat normalne (pote, co si o tom promluvite a verim, ze uz se tak stalo) jsi ty a tvoje rodina nejdulezitejsi a nemas k nikomu a nicemu zadne zavazky (jen asi k tomu malemu, co prijde )