V sobotu jsem se probudila do naprosto božského rána. Nastala totiž situace, která je pro každou matku od rodiny tím nejtajnějším a nejkrásnějším snem: Byla jsem sama doma!
Jedno dítě na táboře, druhé na brigádě, pan Jedelský už předchozí večer vyrazil na Moravu za kamarády. Byl přede mnou víkend, během kterého jsem sice měla v plánu spoustu věcí udělat, uklidit a napsat, ale v klidu, svým tempem a s pocitem „tohle jsou konečně prázdniny". Sama přesně nevím, čím to je, moje rodina není nějak extrémně náročná, ale přesto si doopravdy odpočinu, jen když všichni, s odpuštěním, vypadnou. Máte to taky tak?
Začala jsem tedy úklidem. Jak mě těšilo luxování, když jsem věděla, že vzniklý stav zůstane zachován až do úterního večera (než se pan Jedelský vrátí, vezme si večeři k televizi a skropí své okolí drobečky)! Následovalo čištění želvária. To bylo poněkud namáhavější, želvárko má sto litrů, které se musí ručně vynosit v kyblíku do záchoda, vydrhnout, proprat písek a zase deset kyblíků čisté vody nanosit. Ale pouštěla jsem si k tomu pěknou muziku a kráčela s kbelíkem tanečním krokem a s rameny pěkně narovnanými. Pak lehký oběd - zeleninový salát se skvělým sýrem bleu d´Auvergne (omlouvám se, Gentiano), a protože se mezitím mráčky rozpustily a udělal se pěkný pařák, usmyslela jsem si, že se vypravím k přehradě.
Naše přehrada je dlouhá nudle, obklopená lesem. Na jednom konci je vchod na obyčejné koupaliště, na druhém je malá útulná nudapláž. Když jsem sama, chodím skoro pokaždé právě tam - mám to blíž a pak, to stejnoměrné opálení!!! Kromě toho je tam vždycky mnohem méně lidí, skoro žádné ječící děti a nevyřvává tam hudba z ampliónu, což je prostě penězi k nezaplacení.
Takže fajn. Do batůžku tlustou bichli, jablko, láhev vody, osušku a opalovací krém. Na sebe slamák a sandály, kraťasy a nátělník. Konečně léto! Letos sice začalo už někdy začátkem května, pro samou práci, nerváky a uzávěrky jsem si toho ale ještě jaksi nestačila všimnout.
Slečna pokladní se ze své plechové kukaně odstěhovala do plážového lehátka a štůček vstupenek má položený přímo na opáleném bříšku. Usmějeme se na sebe, vyměníme cenné papírky a to už mě ovane ta známá rybniční vůně a neurčitá směs zvuků. Vybírám si místo zarostlé pěkně hustou trávou. Bude se mi dobře ležet na měkkém! Roztahuju osušku, odkládám
„Promiňte, nebude vám vadit, když si na chvíli sednu tady vedle vás?" padl na mě něčí stín.
Vrrr. Jo, bude. Odprejskni, emaile, ozývá se moje vnitřní já. Moje dobré vychování ale ctnostně praví: Ale no tak! Vždyť se jen slušně zeptal. Nemáš důvod na něj být hned sprostá. Na okamžik zaváhám a snažím se na něj zaostřit, on už si ale přidřepl. A to už vidím, že je zle. Je tak o deset let mladší než já, obtloustlý a červený. Selátko. Nahaté selátko se skelným pohledem a s erekcí. Ne moc kvalitní, ale přesto znatelnou.
Ach jo. A na téhle pláži býval vždycky takový klid!
„Nezlobte se, ale já bych byla radši sama," snažím se o zdvořilost. Podle očekávání bez výsledku.
„Nemáte prosím vás nějaký krém na opalování?" dýchá selátko.
„To samozřejmě mám. Chcete ho půjčit?"
„A nemohla byste mě namazat?"
No jo, jsem blbá, jenomže on už má na těch zádech skoro puchýře. Deset let píšu o škodlivosti slunečního záření a teď bych nechala bližního svého rakovině kůže napospas? I tohle je bližní, i když se to nezdá. Patlám mu emulzi na nedosažitelné části zad a snažím se nevnímat zbytek jeho těla.
„Tak, a teď už byste mě mohl nechat o samotě, co říkáte?" Je to úplně zbytečné, pravděpodobně vůbec nevnímá, co mu říkám. Pot mu stéká po kulaté hlavě.
„A nemohl bych namazat já vás??"
No, dobře, co se dá dělat. Mohla bych udělat skandál, zavolat plavčíka, ale nejsem skandalózní typ. Kromě toho je mi ho tak trochu líto. S rezignovaným povzdechem vstávám a začínám sbírat svoje věci. Na té druhé loučce je taky pěkná tráva. Ale běda, jestli se vydá za mnou!
Naštěstí nevydal.
Den nakonec končil skvěle. Pan selátko byl zapomenut, kráčela jsem k večeru domů prohřátá, voňavá sluncem a nabitá jako akumulátor. Doma čekal prázdný, uklizený byt, v lednici vychlazený meloun. Byl tam už od rána - a zůstal! Za jiných okolností věc nepředstavitelná. Večer nezněly bytem zvuky některé z rozhodujících bitev 2. světové války ani kapela Znouzectnost, ale flétna šakuhači.
Drazí manželé i potomci! Pokud máte maminku aspoň trochu rádi - občas ji opusťte. Najdete ji vyrovnanou a předoucí.
Taky jste ráda sama doma? A kdy se vám to naposled povedlo?
Co děláte, když jste sama doma? Máte nějaké svoje tajné činnosti nebo rituály, které si schováváte na tuhle příležitost?
Nebo jste naopak sama víc, než vám je milé?
Nový komentář
Komentáře
Miluju soboty: ráno jdu na půldruhý hodiny cvičení, pak doma udělám nejnutnější údržbu domácnosti, oběd (vyndám z tajné skrýše lahůdky typu sušených rajčat, které mi jinak sežerou), po obědě kafe a MOJE čokoláda a moje nejmíň dvoje noviny. Pak jsem z toho tak krásně utahaná, že jdu spát (normálně spím 5 hodin denně). No a vzbudím se tak akorát, že ještě stihnu bandě upéct něco dobrého než se vrátí z výletu. Přes týden totiž pracuju hlavou, takže manuální práce o víkendu je fajn.
No a teď mě čeká týden úplně o samotě.
maje tři děti a jednoho mangela milovala jsem okamžiky, kdy jsem byla sama
byly to většinou jen letmé okamžiky, ale byla jsem vděčná i za ně
teď už s náma bydlí jen náš benjamínek, takže jsem ráda, že nás zbytek dětí navštěvuje, jen si někdy říkám, že když bydlely doma, tak tady tak často nebyly
Asi to bude znít sobecky, ale taky potřebuju být sama. Mám dvě děti dva a skoro čtyři roky a jsem s nima celé dny téměř sama. Potřebuju si už odpočinout. Je toho moc. Budu muset překousnout to, že když budou u babičky a dědečka, tak to bude trošku jinak, než kdyby byly děti doma. Malý má stravovací omezení a je třeba dbát na jídlo a podávání přírodních léků pro něho. Už jsem ale tak vyčerpaná, že to prostě překousnu. Není na tom tak špatně, je "jen" nebo byl často nemocný. Rýma a kašel. Prarodiče miluje, malá to ještě tak nebere a taky s nimi moc nebyla. Už se těším na volno.
SStream16: Je to radost, potkat tady zase jednu tak rozumnou ženu!
Jsem sama každou sobotu odpoledne, manžel odveze synátora k babičce a já uklízím a stihnu "být sama" ... takový blaho - číst si, zamlsat si, odpočinout si - paráda!!!
A pak si večer říkám - tak už by mohli přijet, už se mi stýská
Miluju být sama, i když jsem to vlastně zažila poprvé až jako vdaná a dospělá - život v pěti dospělých lidech na 50 m2 mě vyhnal z domova opravdu rychle.
gentiana: Hehe, já už dokoupila toho Ferneta a čokolády. Nechceš? Pomáhá to nastartovat rychlost psaní mach 3
jee, ja bych tak rada aspon den dva pro sebe... ale deti se z domu nehnou
takze je to jen sen
Take bydlim sama... S pejskem. Teda, mam dva spolubydlici - kluky, ale pohoda. Potkam je tak dvakrat trikrat tydne. Vetsinou se mijime v kuchyni nebo na chodbe. Oni rano odchazeji driv, vecer kdyz se vrati, tak si zalezou k sobe - pohodicka. Cistotni jsou - po par rozhovorech se mi nestane, ze by bylo prkynko nahore [zachod zavirame cely], vousy na umyvadle a tak. I nadobi si po sobe mejou a jedi vetsinou mimo barak nebo u sebe. To ja s oblibou drobim u televize
Vcera u me byla kamaradka s dvouletym synem - vubec si nedovedu predstavit dite v dome. Byla jsem z nej po pulhodine na odstrel...
S uzarděním se příznávám, že bydlím sama. Zcela. A ač je to pro celé mé okolí naprosto nepředstavitelné a nepochopitelné, užívám si to. Není prostě nic krásnějšího, než když člověk dorazí domů po dvoutýdenní služebce a tam ho čeká čistá, voňavá ustlaná postel, koupelna jako v nejlepším hotelu a ticho. Hrobové úžasné ticho, nikde nikdo. Měla jsem totiž docela nehezký dvouletý zážitek týkající se sdílené domácnosti s mužem. Dávám si několikaletou dovolenou
Být sama doma moc ráda nemám. Nesmí to být na dlouho. Stačí mi, když se sama zavřu do koupelny, na jak dlouho potřebuju a tam se starám jen sama o sebe
.
Uklízím, když mám náladu a je mi jedno, jestli jsem doma sama nebo ne. Po příteli uklízet nemusím, když jí, je čistotnější než já
Minulý týden jsem sice nebyla úplně sama, ale s manželem, ale hlavně bez obou mých výrostků. Byl to úžasný odpočinkový týden. Zažívali jsme spolu pěkné chvíle pohody a klidu, a sami jsme si říkali, že právě nyní máme ty pravé prázdniny. Škoda, už je to pryč ...
Sotva se jeden z těch vyrostlých vyděračů vrátil, už nastaly problémy ...
Tak jsme si aspoň ověřili, jestli nás postihne "syndrom prázdného hnízda". Mám pocit, že to u mne a manžela nehrozí, a to na dlouhou dobu. Naopak, spíš se na to těšíme, až si konečně budeme užívat.
minuly vikend jsem byla sama doma. cele dva dny jsem cetla HP7 a NIKDO mi do toho nekecal a NIKDO po me nic nechtel!!! nejlepsi dva dny celych prazdnin.
já mám děti pryč už 2 týdny, ale musím říct, že to ticho jsem si vychutnávala tak 2 dny...
Čas od času pošlu manžela s klukama ke tchánům na víkend a užívám si.
alpina: ale ty už máš děti větší tak snad nejsou pořád doma ne?Vyžeň je ven
Jo, tak tohle je můj SEN, bohužel vzhledem k počtu potomstva neuskutečnitelný
Já su sama doma teď. Potřebuju napsat asi třicet stran čehosi. Dneska. Mám jednu.