Máme dnes už 4letého Německého boxera Maxe.

Když jsem si jela vybírat štěně, sám ke mně přišel, tak byl můj. Byl chytrý a rychle se učil, takže žádné loužičky nás dlouho netrápily, ani toho moc neničil. Jen jedinou věc, moji tehdy novou podprsenku za 1200 Kč. Chvíli zůstal sám v bytě, šla jsem jen do sklepa, a když jsem se vrátila, měl ji v pelíšku a žužlal ramínka, takže už nebyly k použití. Sebral mi ji tehdy z postele v ložnici, asi se mu stýskalo, tak mě potřeboval cítit. Pak už nikdy nic nerozkousal.

Je to miláček. Žije s námi doma, i když máme zahradu, bylo by mi líto  nechat ho venku samotného, není na to zvyklý. Má svoje místo a nesmí všude po bytě. Máme kvůli němu dlažbu, dobře se udržuje. Chodíme s ním na vycházky, s manželem jezdí na ryby na písák, což zbožňuje. A moc rád jezdí autem na výlety. Sedí v kufru a kouká se z okna na okolí.

Je jako dítě, je s ním zábava, a když jsem doma sama, tak vlastně sama nejsem. Hlídač to není, sice štěká, ale s každým se kamarádí. Je to baleťák a vítací pes. Vrtí se celým tělem i tím svým pidi ocáskem a poskakuje jak kůzle. Neumí být zlý a na to i párkrát doplatil. Už 4x ho pokousal nějaký pes, bohužel musel pokaždé na šití, nosil krunýř a užíval antibiotika, což bylo za trest i pro nás, veškeré způsoby do něj dostat tablety jsou už nemožné. Stejně se nepoučil, s každým si chce hrát. Nedá se tomu moc zabránit, on sice poslechne, ale ti cizí psi už svého pána neposlechli.

Tahle rasa vás chytí za srdíčko a už nechcete jinou. Manžel si přeje jednou mít Staforda, vím, že jsou taky miloučcí a mazliví, ale pro mě bude na prvním místě už jenom boxerek. Vycítí pánovu náladu, když jsem smutná, přijde, položí si hlavu na můj klín a tulí se. Má rád děti, my žádné nemáme, ale se synovcem si úžasně hraje s klacky a balonky, honí se po zahradě. Posílám vám jeho fotky.

Šári

Děkujeme za krásné povídání a za fotky :).

Musím přiznat, že mě boxeři nikdy moc nechytli, i když je-li dobře stavěný a zdravý, je každý pes v podstatě krásný :). A boxeří miminka jsou k sežrání :).

Měla jste někdy doma nějaké to zvířecí miminko? Sledovala jste ho, jak roste? Máte fotky? Vzpomenete si na miminkovské nešvary? Přála jste si, aby už co nejdřív vyrostlo, nebo naopak nikdy nevyrostlo? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!