Termín safetyism se zrodil v Americe. Autoři knihy The Coddling of the American Mind (Rozmazlování americké mysli) tak pojmenovali posedlost bezpečím, které si začali všímat u americké populace. V Evropě toto slovo ještě není tolik známé, ale jisté znaky se objevují i v našem chování a přemýšlení.

Posedlost bezpečím začíná u rodičů, kteří tento jev možná nevědomky budují u svých dětí. Nejde jen o fyzickou bezpečnost, aby se nám něco nestalo, aby nás někdo neunesl, neokradl, nepřepadl nebo aby nám někdo obecně neublížil. Jde i o strach, že budeme konfrontováni někým, kdo má jiné názory, než máme my a s našimi zkrátka nesouhlasí. 

blobid0.png
Foto: Shutterstock

Podívejte se do minulosti – pokud jste narození před rokem 1982, pravdpodobně jste zažili dětství a dospívání mnohem volnější než dnešní děti. Odešli jste sami z domu, nikdo se po vás nesháněl a nebylo to proto, že by se o vás nikdo nezajímal, ale proto, že zkrátka strach nebyl tak velký. Mylně si někteří rodiče myslí, že dnes na jejich děti číhá mnohem víc nebezpečí, než tomu bylo dřív. Omyl! Míra nebezpečí je stále stejná, ve světě se stále krade, vraždí a dochází ke kriminálním činům, jen se o tom tolik nemluvilo a média neměla šanci strašit a tolik dramatizovat a nahánět strach. A jsme u toho, problémem jsou internet, telefony, počítače a sociální sítě. Jakmile dnes ráno otevřete oči, jdete si přečíst zprávy a dozvíte se, kolik lidí bylo zabito, kolik nástrah ve světě číhá a jak je vlastně nebezpečné vyjít ven na ulici.

To všechno v nás vzbuzuje strach o sebe samé a také o naše děti. Dáváme jim náš postoj jasně najevo, aniž bychom si to uvědomovali a ti následně přístup přebírají a v životě to budou mít velmi těžké. Ano, jistý pud sebezáchovy a rozumné myšlení je na místě, ale aktuálně se nacházíme v situaci, kdy to přeháníme a je v nás vyvolávaná posedlost nebezpečím v mnohem větší míře, než je považováno za zdravé.

Dnešní děti jsou až příliš ochraňováné a zachází se s nimi jako v bavlnce, což je ale na opravdový život těžko připraví. O možném nebezpečí nejsou mnohdy raději ani informovány, což je velká chyba. Je velmi těžké najít zlatou střední cestu, co jim říct, co jim neříct a na co je připravit. Dříve to šlo tak nějak samo od sebe. Děti chráníme před odlišnými a nepříjemnými názory, čímž zabraňujeme tomu, aby se k nim mohly vyjádřit. Máme je většinu času pod dohledem a bráníme jim, aby si vytvářely svůj svět, poznávaly a navazovaly nová přátelství. Možná to děláme s dobrým úmyslem, ale škodíme tím. Protože jednou, až tady nebudeme a až je nebudeme moci chránit, těžko si budou umět poradit samy. 

A pokud dnešní dítě dostane možnost objevovat svět, nechce. Dává přednost mobilní či počítačové obrazovce a virtuálnímu světu. Toto je smutná realita dnešní doby, která nabírá na obrátkách. Samozřejmě nechceme házet všechny do jednoho pytle a problém se netýká všech, jde ale o nový fenomén, který se objevuje u čím dál tím více lidí a je potřeba si na jeho šíření dát pozor.

Jelikož se jedná o složité téma s mnoha přístupy a pohledy, oslovili jsme psychologa Mrg. Borise Štepanoviče, aby se k tématu vyjádřil z odborného hlediska: „Přílišné ochranářství a obavy o bezpečí jsou projevem úzkosti. Snahou o vyhýbání se a ochranou před nimi si vytváříme falešnou představu reálně nedosažitelné míry jistoty. Čím více se snažíme o udržení kontroly nad nebezpečím, tím více se často jenom sami omezujeme. Domnělé absolutní bezpečí si jenom namlouváme, dobře víme, že neexistuje. Navzdory úzkosti je tedy důležité najít sílu nebát se života, počítat s nejistotou a nerezignovat. Stateční a realističtí lidé si svoje vlastní obavy přiznávají, a přece se do situací pouštějí. Připouštějí, že jedna a tatáž osoba nebo jev může poskytovat útěchu i nejistotu, bezpečí i riziko. Nic není jednoznačně jenom zúzkostňující a ohrožující. Rád bych každého podpořil v konfrontování se s vlastní úzkostí a ve snaze pochopit její smysl a výzvu. V dnešní době se totiž lehce může přihodit, že při promyšleném rozpoutávání úzkosti se můžeme stát snadno manipulovatelní."

Zdroj: kniha The Coddling of the American Mind (Rozmazlování americké mysli), lidovky, autorka článku, collinsdictionary, theopolisinstitute, psycholog Mgr. Boris Štepanovič

Čtěte také: