Po osmi měsících jsem sedla za volant a po devíti půjdu do práce. Prázdniny byly dlouhé, bolestivé, ale nelituji jediného dne. Stále mám potíže, ale beru to s nadhledem, jsou horší věci...píše ve svém příspěvku čtenářka s nickem ifulinka

foto

ahojte:) Dnešní téma vyvolává nedávné vzpomínky. Loni v květnu jsem si přivodila úraz na noze a dostala jsem poprvé v životě dlahu. 10 štychů schovaných pod obvazy a pro nehnutelnost fixovaných dlahou. S touto okrasou a berlemi jsem měla strávit 6 týdnů. Nevím, jestli mne víc bolela čerstvá jizva (i na operačním sále jsem měla premiéru), nebo pomyšlení, o co vše svou nehybností přijdu. Do práce nemohu, sportování nepřichází v úvahu, večerní sedánky jsou pasé. Jak budu s tím těžkým břemenem spát? O berlích daleko nedoskáču, neb nohu nesmím používat. Katastrofa!

Po druhé kontrole, kdy jsem ukacala primáře, že by mi mohl nechat dlahu a nedávat mi sádru mi trošku otrnulo. Dlaha pomalu prořezávala obvazy a sjížděla dolů a dřela. Odmotala jsem obvazy, pořádné si prohlédla následky skalpelu na noze a packa konečně mohla trochu dýchat. Bála jsem se do vany, ale aspoň jsem ji „omyla“ vlhčenými kapesníky. I tento strach mne opustil po pár dnech a já se odvážila do sprchy. Jak úžasný to byl pocit...

Po třech týdnech jsem se cítila jako člověk! Nebudu vám povídat, jak jsem ztupila žiletku po tak dlouhé době:) Ovšem nejtěžší zkouška mne čekala teprve. 4 týdny od úrazu jsem se měla v Brně sraz s lidmi, kteří mi stáli zato, abych v sobě našla dost sil a odhodlala se pajda-stylem dopravit za nimi.

Cestování vlakem v tomto stavu bylo humorné. Doma mne do vlaku „vhodil“ přítel, ale další výstup a nástup do přípoje byl čistě na mně. Děkuji průvodčí a výpravčímu, že mi pomohli se k cíli posunout. Děkuji kamarádce (Evi, o tobě se bavím), že byla tak krutá a nechala mne proskákat z posledního vagónu přes všech asi 8 jiných až na začátek soupravy.

Do Brna jsme dorazily již v pořádku. Zde jsem se rozhodla s ostatními, zdravými, projít město a jeho památky. Účastnice si pamatují, kolik sil nás to všechny stálo, ale jsem vděčna za podporu na posledních metrech několikahodinové procházky, v mém podání „proskákání“. Měla jsem sto chutí vše vzdát a sednout na taxi, ale nedala jsem se. Bojovala jsem! Do posledních sil, do posledního metru.

Brno pokořeno!!! Jupí! Od tehdy jsem myslela, že mne nic nezlomí. Se svou bílou ozdobou jsem se skamarádila. Zvykly jsme si na sebe. Po šesti týdnech jsme se loučily. Nebylo mi po ní smutno, kdepak!

Na den přesně dva měsíce od operace jsem spadla tak nešťastně, že jsem skončila opět na sále a celé martyrium začalo znova. „Slečno, vy jste případ, lidé se nám na sál s touto potíží nevrací.“ A já jen polykala slzy, věděla jsem, co mne čeká...

Tentokrát to bylo 20 stehů, od paty až do půli lýtka. Jizva mne nemrzela, nikdy doteď jsem nepropadla depce, že mne to hyzdí. Dlahu jsem měla 12 dní a dalších 6 celých týdnů sádra, opravdová. Bílá, těžká, bez možnosti noze odlehčit při večeru... Odlehčenou mi nedovolili, prý je křehčí a já jsem přece „Případ“.

Nepodlehla jsem skepsi, po pár dnech jsem pookřála a užívala si léto jako ostatní, krom koupání v rybníku. Zvládala jsem výlety, stihla jsem návštěvy kamarádů, s berlemi jsem se odvážila zajet/nechat se zavést kamkoliv. Dodnes se divím, kde jsem sílu brala. Potíže jsem neměla jen zdravotní, ale i rodinné. Možná jsem si chtěla dokázat, že na něco mám. A měla jsem, pohlédla jsem na život trochu z jiné stránky. Ze strany těch nemohoucích, kteří se občas musí spolehnout na pomoc druhých a to jsem měla „jen“ „pokaženou nohu- dočasně“.

Po sedmi měsících jsem odložila berle, to byla úleva... Po osmi jsem sedla za volant a po devíti půjdu do práce. Prázdniny byly dlouhé, bolestivé, ale nelituji jediného dne. Stále mám potíže, ale beru to s nadhledem, jsou horší věci...

Tímto děkuji všem, které se účastnily srazu v Brně, že kvůli nim jsem se přemohla. Zvláště těm, které se mnou absolvovaly poznávačku... Holky, mám vás ráda.

Ifulinkaa

a že nekecám:

Milá ifulinkaa, moc vám držím palce, aby se nevyplnilo přísloví, do třetice...Držte se a zachovejte si svůj optimismus. Na té fotce vám to moc sluší. I s berlemi

Reklama