Sádlo, máslo, nebo margarín?! Dětem rozhodně máslo!

Každý den nás reklamy doslova masírují varováními na téma živočišný tuk. V zápětí pak následuje šťastný stařík, bujaře přeskakující plot v jedné ruce s margarínem, nebo buclaté, zdravím přímo překypující dítko, též lákající na takový výrobek.

Řiďme se rozumem, ne reklamou!

Žádný výrobce čehokoli vám nikdy neřekne o úskalích, které se za jeho výrobkem srývají. Absolutně žádný, neb potřebuje, abyste výrobek kupovali, a on tak mohl s klidem prosperovat. A tak je to na nás.

Je docela klidně možné, že ředitel firmy na výrobu margarínu si poránu maže chleba tlustou vrstvou másla a svému potomkovi dělá rovněž.

Tento článek nemá zcela sundat margaríny!  

Ač sama margaríny nesnáším, pojala jsem článek co možná nejobjektivněji.

Přesto v životě vycházím z toho, že moje kočky milují máslo i sádlo. Pokud jsem  jim předložila margarín, měly tendenci s ním dělat cokoli, jen ne ho jíst.

Něco historie

O másle se rozšiřovat nebudu, známe ho od doby, co známe krávu, tedy historie netřeba.

Takový margarín má podstatně zajímavější původ.

Někde jsem četla, že byl původně používán jako krmivo pro krocany, ale víc informací se mi o tom nedostalo.

S určitostí byl ale v základu vyroben jako náhražka drahého a nedostatkového másla na popud císaře Napoleona. Ten potřeboval pro svou armádu dostatek levného, a přitom chutného tuku vyhovující konzistence.

Tohle je strašně zajímavé a úsměvné zároveň.

Francouzský císař tehdy vyrazil s prapodivnou soutěží – „kdo vyrobí tuk, který se bude lépe mazat na pečivo a bude levnější a trvanlivější než máslo, ten získá výhru 100 000 franků“.

Jednoznačným vítězem se v roce 1869 stal francouzský chemik a lékárník Hyppolyte Mege–Mourries. Ten zkapalnil hovězí lůj a pak ho smíchal s mlékem, vodou a hmotou z kravských vemen.

Finální zázrak Mourriesovi připomínal perly, a tak svůj vynález pojmenoval margarín, z řeckého slova margaron, tedy perla.

To je, co?

Moderní margaríny ale přece jen nelze srovnávat s výrobky z doby před padesáti lety, neřku-li vynálezem chemika Mourriese.

Na můj dotaz mi dětská lékařka MUDr. Zdena Tomková z dětského střediska v Praze 4 řekla:

Dál k té historii

Technologie výroby margarínů se postupně zlepšovala. Nejprve výrobci používali pouze živočišné tuky, až nakonec poprvé přišli s ideou použít tuk rostlinný.

Problém byl ale v tom, že rostlinné tuky byly v tekuté formě. Proto vědci vynalezli technologii ztužování tuků, která umožňovala rostlinný tuk „ztuhnout“ tak jako živočišný

Ztužování tuků se stalo průlomem, který způsobil obrovský boom margarínu na evropský a americký trh.

Lékaři a odborníci na výživu se mohli přetrhnout a doporučovali margaríny ve velkém. Tvrdili, že margarín coby čistě rostlinný tuk pozitivně působí proti vzniku kardiovaskulárních chorob, a zatracovali máslo doslova  jako hazard se zdravím.

Vliv reklamy v lidech vyvolal dojem, že margaríny jsou skutečně pro jejich zdraví tou nejlepší volbou.

Jenže najednou se zjistilo, že takzvané „trans-izomery mastných kyselin“, vznikající při ztužování rostlinného tuku a které margaríny obsahovaly, jsou velice zdraví škodlivé.

Nejen že nesnižovaly riziko srdečně cévních onemocnění, ale navíc zvyšovaly i riziko onemocnění cukrovkou, zvyšovaly hladinu LDL cholesterolu, tedy škodlivého cholesterolu v krvi, a působily karcinogenně.

Světová zdravotnická organizace teprve až v roce 1993 doporučila, že trans-izomery nesmí překročit 1 % energetického příjmu člověka.

Mnohé státy tak obratem velmi radikálně snížily obsah trans-izomerů v potravinách.

Pro i proti

Dnes se ve výrobě margarínů užívají jiné, moderní technologie, které riziko vzniku trans-izomerů velmi snížily.

Mnoho mýtů, které přinesli výrobci margarínů, se však dodnes považují za pravdivé informace!

Tak například o kaloriích.

Existují sice nízkokalorické margaríny, ale ty slouží převážně ke snížení cholesterolu a nemají jiný účel.

Light margaríny obsahují fytosteroly, které snižují cholesterol v těle. Konzumovat by se však neměly společně s léky snižujícími cholesterol.

Jíst by je neměly ani těhotné a kojící ženy a děti do 5 let. 

Většina margarínů obsahuje přibližně 70–75 % tuku, zatímco máslo obsahuje 80 do 83 procent.

Do margarínů se pro udržení konzistence přidávají emulgátory, stabilizátory, konzervační látky, aromata, uměle vyrobené vitaminy a někdy dokonce i živočišné tuky.

Oproti klasickému máslu však margaríny zcela postrádají cholesterol. Velkou výhodou margarínů je také to, že se dají lehce roztírat.

Většina odborníků na výživu se dnes domnívá, že máslo a margaríny by se měly kombinovat. Někteří lidé na máslo nedají dopustit a margaríny považují za nepovedenou a chabou náhražku.

Ať je margarín sebedokonalejší a opatřen celou škálou vitaminů, náhražkou skutečně je. Zase na druhou stranu, jestli člověk trpí vysokým cholesterolem, pak je na jeho uvážení, jestli se bude tumlovat máslem, nebo zvolí dietnější model.

Ještě k tolik „margaríňáky“ proklamovaným poly-nasyceným mastným kyselinám omega-6 a omega-3.

Náš organismus si skutečně nedokáže tyto kyseliny vytvořit sám, proto bychom je měli do těla pravidelně dodávat. To se může dít pomocí vybraných margarínů, ale také nemusí.

Omega-6 nenasycené kyseliny – najdeme v kukuřici a kukuřičném oleji, slunečnicovém oleji a slunečnicových semínkách, sojovém oleji, piniových oříškách, para ořechách nebo sezamovém oleji.

Omega-3 mastné kyseliny – jsou zase hlavně v rybím tuku, lněném semínku, lněném oleji, avokádu a vlašských ořechách.

Vyváženost mezi těmito kyselinami v našem organismu je důležitá. Bez nich se dokonce může nastartovat zánětlivý proces, který se pak může stát chronickým a může vést k onemocnění srdce, diabetu a Alzheimerově nemoci.

Osobně se stavím za co nevětší využití přírodních potravin, na které jsou naše těla zvyklá a ledviny, a játra nenutíme pracovat přesčas.

Klidně si mažu chleba máslem, a dokonce i sádlem. Pěkně posolený a se škvarkama.

Žiju a cholesterol mám na úplně spodní hranici.

Mimochodem, už jste někdy zkusili kuřecí sádlo??

Je to delikatesa. I když je ho nakonec fakt málo, ty škvarky jsou boží!

Zkuste koupit taková tři kila kuřecích kůží, nakrájet a pak připravovat klasicky jako sádlo vepřové. Pro zjemnění úplně nakonec přidám trošku mléka, stejně jako u vepřového sádla.

Vážně, nemá to chybu!