Před měsícem porodila své první dítě - syna Artura. Teď si naplno užívá mateřské dovolené a na radosti jí neubírá ani šestinedělí. Jediné, co ji trápí, je chlapcova babička, tedy její tchyně. I ona se na miminko, své první vnouče, velmi těšila. Jen co se vrátila Jana z porodnice, hned se pozvala na návštěvu. Od té doby dochází za miminkem pravidelně – několikrát do týdne.

„To by mi ani tak nevadilo. Tchyně naštěstí není z těch, které obcházejí byt s bílou rukavicí, a do všeho krafají. Ani mi nevnucuje své názory ohledně výchovy malého. V tomhle ji musím fakt pochválit. Jenže je tu jedna věc, na které se bohužel neshodneme,“ trápí se mladá maminka, která je teď v rozpacích. Je divná ona, nebo matka jejího manžela?

„Jde o to, že babička chce s Artíkem už teď chodit sama na dlouhé procházky. Nebo si ho dokonce odvézt domů na celé odpoledne. Nekojím, takže by v tom teoreticky problém nebyl. Jenže já ho prostě zatím nedokážu opustit. Nemůžu bez něj být, ani minutu!“ je přesvědčená Jana. Když to oznámila své tchyni, s pochopením se nesetkala. Dozvěděla se, že je přecitlivělá, a svou starostlivost o syna přehání. Po krátké slovní přestřelce babička nakonec odešla. Samozřejmě uražená. S pocitem, že z ní snacha dělá neschopnou ženskou, přestože ona přece vychovala už tři děti.

„Nechci jí vnuka upírat, vždyť můžeme na procházku společně. Nejde o to, že bych jí nevěřila. Jistě by vše zvládla i sama. Jenže já si nedokážu pomoct! Zůstat bez syna, asi bych se zbláznila. Nedokážu se od něho zatím odloučit. Možná jsem blázen, hysterická šestinedělka, jak mě označila, ale já prostě nemůžu a ani nechci jinak,“ dodává Jana s tím, že ji reakce tchyně velmi mrzí.

Čtěte také:

Reklama