Nedávno jsme byli u moře a pokaždé jsme s dcerou museli jít do vody, jelikož je ještě malá a neumí plavat. Bylo to sice radostné, ale také namáhavé, jelikož již něco váží a mne po chvíli bolely ruce, a když mi zahučela pod vodu, tak i nervy začínaly trochu pracovat.
Vždy jsem se hodně snažila o legraci, ale co bylo mé cákání a hopsání proti tomu, když ji vzal do vody manžel. Už když vstupovali do vody, tak dcera blaženě pískala, pusu od ucha k uchu. Manžel s ní pohazoval a trochu ji učil plavat, a jelikož má přeci jen menší strach, tak ho nerozhodilo ani neplánované potápění. Vydrželi spolu ve vodě tak dlouho, dokud dcera neměla pusu úplně modrou a oba pak padli se smíchem na deku. 
Na jednu stranu mne to samozřejmě velmi těší. Vždy mne dojímaly fotografie šťastných otců s dětmi a vlastně se mi splnil možná můj největší životní sen. Na druhou stranu jsem to přece já, kdo je s ní většinu času a kdo se stará o její životní potřeby? A jak je to tedy možné?
Chci tímto apelovat na tatínky a říci jim, ať si se svými dětmi hrají co možná nejčastěji. Myslím, že si to děti budou moc a moc pamatovat a v mysli jim to zůstane až do dospělosti. Nám to asi nesmí být líto. A nakonec je to stejně důležité, jako to naše "nesmíš, musíš" a také "udělej to tak a podívej se, tam je kytička a sluníčko už šlo spinkat, a tak pojď já tě pochovám"……..
Nový komentář
Komentáře
Krásnej článeček, dokonce mě to i dojalo, taky se¨ráda dívám, jak jsou děti šťastné, když je táta doma. Ale jaksi toho času spolu moc netráví.Manžel je pořád v práci a tak se to jejich štěstí většinou zkracuje jen na to, stihnou li si alespo''n říct dobrou noc. A když pak žadoní proč není táta doma, proč musí zas do práce......... je mi to moc líto. Ne to že žadoní o tátu, ale to že s ním nejsou. I když jsme úplná rodina, mnohdy to tak u nás ani nevypadá.
a můj vztah k ¨mému tátovi?Vždycky jsem byla jeho beruška a já se ho snažila mnohdy chápat, pak přišla puberta,hádky, pak jsme se zklidnili, mám svoji rodinu, ale pořád k němu cítím to samé. A najednou je nemocný a já mu nemůžu pomoct a je to hrozné.Vidím ve vzpomínkách to dovádění, blbnutí a to co s mámou nebylo a bylo to krásný.Ale neznamená to že by máma byla něco míň.
Saturninka: vystihla jsi to do puntíka, tak to je
Ja mam na detstvi hezky vzpominky. Ze jsem byla v puberte rozcarovana z obou rodicu je vec jina a vcelku normalni.
Tata byl ten co me naucil rozdelavat ohen, jezdit na kole, vyvolavat velky cernobily fotky, byl prvni, kdo mi pujcil auto.
A mama .. prekypovala trpelivosti, byla a je ta, za kterou zajdu, kdyz potrebuje pohladit
Jsem jim vdecna obema.
tak musime hold nakyho tatku sehnat
Saturninka: Přesně tak, hlavně aby těm našim broučkům ten kladný vztah k rodičům dlouho vydržel.. v pubertě bude asi jinak..
Jééé - zrovinka dnes ráno jsem povídala
, jak když byla ještě skřítek v chodítku, tak jen co zaslechla, jak se odemykají dveře, vylítla rychlostí větru, vybrala zatáčku na chodbu a nadšeně hvízdala a chrochtala, když uviděla TATÍNKA. Museli byste to vidět, bylo to k popukání, jak malej psíček u země, hopsala a řádila nadšením
. Dělá to i teď, když už je "velká" (4 roky), ale tak nějak umírněněji
. Copak tatínci - maminka je ta, co pokárá, nedovolí vzít si celou čokoládu před večeří, max 1 čtvereček, ta, co řekne NE, TO ti vážně dnes nekoupím, vydrž do Ježíška.... To, že 100x za den pochválí se pak už tak nebere, jako když pochválí tatínek, kterej se vrátil až po Večerníčku a jaksi nemá proč kárat a zlobit se, když beruš už je v pyžámku a chystá se do hajan...
Ale myslím, že pokud je dítě celý den s mamínkou, stává se tak tatínek něčím nedotknutelným a naopak, bude-li celý dny jen s tatínkem, bude maminka tou modlou...
Oxy: ve vztahu k tátovi nehledej vinu v sobě, protože v tobě žádná není. Chyba je v tátovi, který si vůbec neuvědomuje (nebo je mu to jedno), kolik ti způsobil bolesti.
H., Oxy - 28.3. jsem tady psala článeček o grafologii, je tam odkaz na web www.vpodkrovi.webovky.cz, nejlíp bude, když zavoláte paní Češkovou-Lukášovou na mobil.tel. 737 930 730, nebo do "V podkroví" 272 733 963 paní Češkovou-Lukášovou nebo paní Fischerovou-Katzerovou... Jde opravdu jen o dvě velmi milé dámy, jen má každá z nich dvě jména...
holky, přihlašte se, v září začíná nový ročník!! já už jdu do druháku a strašně se těším!!
H.: tady v Praze, u Grafologické konzultační společnosti, je to jednou za měsíc v sobotu, super!! Jsem nadšená, chceš kontakt??
musím říct, že Rišák si nás s manželem rozdělil. Já, tedy maminka, jsem na vaření, mazlení, pohádky, atd., tátu má na řádění a jejich oblíbené "vrážení loktů do žaludku." Když mám v sobotu dopoledne němčinu nebo grafologii, rozzářej se oběma chlapům oči - hele, budeme sami doma, budem se prát!!! Nežárlím, jsem ráda, že se mají rádi... Funguje to podobně jako u mamči..
No jo, když dětičky jsou celý dny s mamkou a taťka je pro ně dost vzácný zboží tak jeho legrácky nejsou okoukaný.Mamčiny srandičky jsou už trapně okoukaný a nezábavný ať si vymýšlí každý den něco jiného původcem je stále jen ona což je ten problém.
Mne tatinek nic nenaucil
umrel 
Jindrisko - to je prave to - mamy jsou vetsinou s detmi porad a take vetsinu vychovy je na nich - tohle muzes tamto nesmis, tohle nedelej, naopak tohle zase udelej, pritom jeste my mamy musime myslet na 100 veci, je nakoupeno, je vyprano, maji vsechno do skoly, do prace .... no vzdyt to znate, ten kolotoc
Proto se deti vic tesi na tatinky, pac si jich moc neuziji a pokud to jeste je tatinek, ktery si dovede s nimi hrat, tak se nekouka na nejake roztrzene kalhoty, rozbite koleno - proste jsou v peci CHLAPA. Maminka zase nastoupi, az budou deti velke, protoze k ni si prijdou pro radu, k ni se prijdou vyplakat - vedi, ze mama pofouka.
Jeste ze jsem mela bezva babinku! Na legraci, na prochazky, na ruzna blbnuti.
.
Protoze ti nasi na me nejak nikdy nemeli cas....
Jen jednou za rok na horach, to jsem s tatou korila sjezdovky, ale jinak
Tak se zkus uvolnit a proc ne? Ja jsem dozrala do nadherne luxusniho stadia, ze jsem prosta vseho pretvarovani, soutezivosti, stydlivosti (tim rozhodne nemyslim tancovani "ohne" na stole, ale spis nebyt nervozni z projevu na verejnosti a z lidi kolem) atd. Jsem proste tim, cim jsem a je to pocit k nezaplaceni. Kdo me ma rad, ten je rad v me pritomnosti a komu nesedim, jde jinam. Naucila jsem se zit i s tim, ze mam tady min pratel nez v mladi v CR ale zato kovane. To uz ale zase odbiham, ja jsem strasne ukecana....
To:zeva, bud rada za ty zazitky, u nas to vsechno musela tahnout mamka. Nastesti byla hodne sportovni, takze jako mama-tata byla bezvadna. Tohle je sice clanek o tatinkach, ja ale vzdavam presto hold mamce, rejposove necht primhouri oko
.
Mě táta naučil plavat, jezdit na kole. Už jako malá jsem si uměla otevřít konzervu, přišít knoflík. Učil mě matiku, střílet ze vzduchovky, sbírat houby. Byl to právě táta, kdo mě posadil poprvé na motorku a klidně si sedl za mě. Je pravda, že se tátové přehnaně nebojí o své děti, jako některé maminky, proto se s nimi víc užije a zároveň naučí.
Vždycky budu tátovi vděčná za to co mi dal, i když už tady, bohužel, s námi není.
S mym tatinkem rozhodne moc srandy nebylo, tatik si ten pridel legrace uzival s kamarady fotbalisty a my deti jsme byly neco, co sice stvoril, porad z toho byl ale tak nejak v soku. Me vzpominky na nej z detstvi jsou temer nulove
.