Začalo to v jeho dvanácti letech. Jednoho rána se probudil s oteklým kolenem, a tak ho rodiče vzali na vyšetření. Lékaři zjistili, že v něm má vodu, a tak ji vytáhli. Jenže problém se objevil i u druhého kolena a procedura se opakovala. Odebrání tekutiny pak absolvoval ještě asi dvacetkrát a byl odkázaný na berle. Až lékařka, která znala rodinnou anamnézu, upozornila na možnou spojitost s revmatem. A měla pravdu – diagnóza zněla juvenilní idiopatická artritida. To je vážné, vrozené onemocnění, při němž dochází k chronickému zánětu kloubů.

Foto: Shutterstock

Koleny to jen začínalo

Léčba zabrala, takže se Davidův život zase vrátil do normálu. Tedy jen částečně. Musel velmi omezit pohybové aktivity. „V té době jsem závodně tancoval. S tím jsem musel okamžitě přestat. Taky tělocvik jsem měl od té doby zakázaný,“ vzpomíná mladý muž, který ale rozhodně neměl nad onemocněním vyhráno. V jeho 16 letech se ozvalo s ještě větší razancí. Začal ho pobolívat levý kyčelní kloub.
Rentgen bohužel ukázal, že již nese známky trvalého poškození. „Mohla za to kombinace revmatu a kortikoidů. Zkoušeli jsme i jiné tipy léčby, ale pro mě byly bohužel nevyhovující. Skončil jsem na silných kortikoidech, což se mi nakonec podepsalo na kloubech,“ vypráví David.

Foto: David Kříž

Bolestmi nemohl ani spát

Bylo mu 30 let, když mu lékaři navrhli operaci - endoprotézu kyčelního kloubu. Odkládal ji do té doby, než se ozval i pravý kyčelní kloub. A to v takové intenzitě, že nemohl ani spát a chůze pro něho byla nadlidský výkon, jak sám říká. Jeho každodenní bolest, která je s artritidou spojena, mírnila jen nesteroidní antiflogistika, tedy tabletky tlumící zánět i bolest. „Užíval jsem je v kuse několik let. Pomáhaly mi hlavně v tom, že i v takové situaci, kdy jsem ráno nemohl vstát z postele, jsem po určité době byl schopen dojet do práce a z práce domů. A alespoň v rámci možností mi pomáhaly zvládnout můj pracovní den,“ přiznává s tím, že se na první operaci kyčelního kloubu doslova došoural.

Nové klouby, nový život

Během půl roku mu lékaři vyměnily poškozené kyčelní klouby za titanové. „V době svojí rekonvalescence jsem měl hodně času na přemýšlení. Když je člověk vážně nemocný, váží si každé chvilky, kdy je mu dobře, protože ví, že brzy to tak být nemusí,“ hovoří o době, kdy se v hlavě zrodil odvážný plán. Každou světlou chvilku, kterou mu nemoc poskytne, stráví cestováním namísto v původním zaměstnání. Má na to vždy tři měsíce. Pak se musí vrátit zpět do Čech, kde ho čekají pravidelné zdravotní prohlídky. A nejen jeho. K lékaři musí i jeho cestovní i životní partner, který se léčí s cukrovkou. Proto si říkají „Titan a Inzulín na cestách“, jak se jmenuje i jejich instagramová a facebooková stránka. Právě tam, ale i na přednáškách se dělí o své zážitky z cest. A není jich málo.

Foto: David Kříž

Raději za sluníčkem

Společně už navštívili například Vietnam, Srí Lanku, Indii, Bali, Kuala Lumpur, Hongkong, Fidji, Raja Ampat nebo Sydney. Nejezdí ale s cestovkou. Cesty si plánují tak, aby pro ně byly finančně i zdravotně únosné. Náročnější túry kombinují s odpočinkovými dny. „Můj partner má cukrovku, takže si hlídáme i stravování a to, aby v našem ubytování nechyběla lednička, kam lze uložit inzulin. Navíc si vybíráme destinace, kde je teplo. To kvůli mému revmatu,“ vyjmenovává David, který se teď cítí mnohem lépe, než když proseděl většinu dne za pracovním stolem. A právě tyto své poznatky chce předávat dál.

Prostřednictvím pacientské organizace Revma Liga pomáhá lidem s revmatickými nemocemi a snaží se je motivovat ke zdravému pohybu. „I když revma pohybu úplně nepřeje, jsem živým důkazem toho, že cestovat a dopřávat si i delší pěší výlety se s ním dá,“ dodává David.

Čtěte také:

Reklama