Ve čtyřiceti letech se ozvala poprvé
Na první příznaky si pamatuji jako by to bylo včera. Bylo to před třiceti lety v polovině srpna v pátek, kdy jsem na toaletě zjistila, že mám v moči krev. Manžel mě odvezl na urologii. Tam mi řekli, že mám na pravé ledvině cystu, tenkrát se s pacienty lékaři moc nebavili a mluvit o rakovině bylo nemyslitelné. Došlo mi to, až když mě po operaci přeložili z chirurgie na onkologii. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze mi tenkrát odoperovali jednu ledvinu. Myslela jsem, že je konec světa. Bylo mi 40 a nikdo mi v tu dobu nechtěl nic říct, probrečeli jsme s manželem několik nocí. Operace se ale zdařila, druhá ledvina převzala funkci za obě dvě a já jsem jezdila jednou za tři měsíce na injekce, pak jednou za půl roku a po dvou letech jednou ročně. Od té doby jsem chodila na pravidelná sona a CT vyšetření, což mi nejspíš o dvacet let později zachránilo život. 
Nutriční výživu Remune pije Hana Kocourková pravidelně každý den. Nejraději vychlazenou.
Paruku jsem musela mít hned
Díky pravidelnému onkologickému screeningu mi lékaři v mých 61 letech odhalili nádor na děloze. Před Vánoci roku 2011 jsem podstoupila náročnou gynekologickou operaci, trvala přes čtyři hodiny. Pamatuji si, jak jsem s kapačkou vyšla na chodbu a čekala na doktora, co mě operoval. Dneska sice lékaři už s pacienty mluví, ale žádného optimismu nebo aspoň malé dobré zprávy jsem se tehdy nedočkala. Řekl mi, že budu chodit na chemoterapii, vypadají mi vlasy a celkově že to budu mít těžké. Když mě manžel vyzvedl z nemocnice, jeli jsme hned na Václavské náměstí koupit paruku. Musela jsem jí mít hned. Několik jsem jich vyzkoušela a s jednou odjela domů. Stála skoro 6 tisíc a mně se ulevilo. Nakonec jsem jí ani nevybalila, je zavřená v krabici, schovaná někde hluboko ve skříni. A ať si tam pěkně zůstane. 
Největším koníčkem jsou Haně Kocourkové muškáty
Žiji šťastně s půlkou jedné ledviny
Několik měsíců po gynekologické operaci jsem šla na celkové CT vyšetření. Tam mi zjistili, že na levé ledvině je nádor. Pár dní na to jsem šla na operaci, tentokrát to bylo těsně před Velikonoci. Už jsem se psychicky připravovala, že budu chodit na dialýzu a chemoterapii zároveň. Štěstí však stálo na mojí straně. Prof. Tomáš Hanuš, který mě operoval, mohl odebrat jen část ledviny a ta zbylá svojí funkci převzala naplno. A měla jsem ještě jedno velké štěstí. Lékařka Hana Honová, ke které jsem chodila do onkologické ambulance, mne zařadila do programu s biologickou léčbou. Na té jsem už 6 let. Ze začátku mi moc dobře nebylo, ale po úpravě dávkování se cítím daleko lépe. Vlasy mi nevypadaly, jen prořídly. Lékaři mi řekli, že je pro velmi důležité hlídat si výživu. Doporučili mi nutriční výživu formou tzv. pitíček. Kvůli vysokému obsahu omega 3 mastných kyselin a vitamínu D jsem vybrala Remune. Obojí je pro mě důležité a ve formě ovocného pitíčka mi to navíc i chutná. Musím častěji odpočívat a hlídat se, abych zbytečně nenastydla, ale s tím se dá krásně žít. Znovu se mi potvrdila platnost citátu, který jsem si zapsala už za svobodna: „není nikdy tak zle, aby nemohlo být zase dobře a všechno i to nejhorší bývá k něčemu dobré.“
|
Remune
Předepisovat jej může lékař v nutriční ambulanci – nutricionista anebo onkolog. |
Nový komentář
Komentáře
Statečná paní.. přeji hodně zdravíčka