Chodili spolu téměř šest let a cítili, že je čas pokročit. Přivést na svět miminko. Jenže když se Alice se svým plánem svěřila rodičům, dočkala se reakce, jakou nečekala. Namísto nadšení přišlo zděšení a odmítnutí.

„Mamka s taťkou začali vyšilovat, jestli jsem se nezbláznila. Jak prý můžu být tak naivní a udělat si dítě s někým, kdo není můj manžel. Prý mě může kdykoli odkopnout a já odejdu s prázdnou. Bylo kolem toho děsné haló. Máma dokonce začala plánovat, jak nám zařídí alespoň tichou svatbu na radnici. A že hned v pondělí tam zavolá, zjistí volné termíny. Absolutně nechtěli slyšet, že Honza (36) a já se rozhodně brát nechceme ani nebudeme,“ kroutí hlavou Alice. Doufala, že se mrak přežene, a rodiče si na stále svobodnou dceru časem zvyknou. Jenže ne.

64d5f81bdac46obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Jak jsem doma zjistila, táta ještě začerstva volal Honzovi, aby mu sdělil, že když si mě nevezme, nesmí mu už přes práh. Naštvalo mě, jak se zachovali, je to přece naše věc! Na druhou stranu – rodiče mám ráda a mrzelo by mě, nevídat se s nimi, kdyby došlo na nejhorší. Honza to naštěstí chápal, neurazil se. Ani jeho rodiče nebyli nadšení, že svého jediného syna nikdy neožení,“ vypráví Alice s tím, že proto společně přemýšleli, jak ze šlamastyky vybruslit. Brát se nadále nechtěli, v tom měli oba jasno. Přišli ale na geniální plán. Svatba bude, jen se nestanou manželi.

Rozhodli jsme se, že svatbu budeme fingovat. Komplet. Bude vypadat úplně jako opravdová, jen oddávající a zápis o uzavření manželství bude falešný,“ usmívá se Alice, která hned nechala natisknout oznámení a objednala vše potřebné ke svatbě, která se měla konat už za dva měsíce. Neměla být zbytečně velká, pozvali jen třicet hostů. Zato chtěli, aby si ji všichni přítomní dokonale užili. A je dva už nechali v klidu dýchat. Nevěsta si mezitím nechala na matrice předem změnit příjmení, aby byla iluze dokonalá a neprůstřelná.

Řekli jsme si, že to pojmeme jako takovou fajn rodinnou party, příjemné setkání. Ne jen jako povinnost, kterou děláme kvůli rodičům. A ti byli blahem bez sebe. Přece jen se veselky dočkali. Taťka mě vedl k oltáři, mamka proplakala balíček kapesníčků. Měli klid v duši, o to nám šlo,“ usmívá se Alice, která tak dál zůstává svobodnou slečnou.

„Vážně se vdávat nechci. Peníze mám svoje, vydělávám slušně. Ale aby bylo vše korektní, nabídl mi Honza smlouvu, ve které se zavazuje platit mi po porodu každý měsíc rozdíl mezi mou současnou výplatou a nadcházející rodičovskou, pokud o to budu stát. A samozřejmě i nemalé alimenty pro případ rozchodu. No není on báječný?“ chválí si partnera Alice.

Zdroj informací: respondentka Alice

Čtěte také: