No, já musím každé léto vidět moře. A protože jsme vloni byli na dovolené nákladnější, tak jsme se letos uchýlili k té levnější variantě. Naplánovali jsme spolu s kamarády, kteří mají malé děti stejně jako my, že si auty vypravíme do Chorvatska.

Na internetu jsme našli ubytování, prostudovali jsme mapy a vyrazili. Nutno zde uvést, že jsem se v dřívějších letech takovému typu dovolené bránila zuby nehty. Mám totiž ráda pocit svobody a nevázanosti na ostatních, a tak jsem jako ještě bezdětná volila dovolené typu batoh na záda a mapu do ruky. Později jako vdaná jsem vybírala dovolené, které jsem trávili jen s manželem a dcerou.

A tentokráte tedy jinak. Určený cíl cesty a okolo spousta lidí, kteří se spolu musí dohodnout. A už to začalo. Plánovaný odjezd v 19 hodin od benzínové pumpy těsně za Prahou. Uskutečněný odjezd 21 hod od zcela jiné pumpy. Někteří se opozdili a někteří čekali jinde. Nevadí, hlavně že už jedem. Před sebou 900 km a malé děti v autě.

Po stech kilometrech jednomu autu praskla pneumatika. Naštěstí zadní, vše se obešlo bez větších katastrof. Všichni jsme zastavili a kolektivně se měnila rezerva. A jede se dál.

Trasa se měnila za jízdy, a tak jsme dle mého názoru volili delší trasu. Pánové se dohodli…… No nevadí, nová zkušenost, třeba ta cesta bude lepší. Nebyla..

Dorazili jsme na místo o několik hodin později. Vyčerpaní, po noci bez spánku jsme se dokodrcali až k našim apartmánům. 
Já jsem  byla nadšená. Velké terasy, velké koupelny, prostorná kuchyň – ideální.

Na patře jsme bydleli s jedním dalším párem. Ženské části tohoto páru se ale stále něco nelíbilo. Pokoj je malý, voda vlažná, málo vyvětráno apod. Byla jsem hodně unavená, a tak jsem začala trochu protiřečit a skrytě tuto „fňuknu“ popichovat.

No, i toto se obešlo bez větších katastrof, a tak jsme se vydali poprvé k moři. Pro děti ideální. Mělko, bez vln, písečná pláž. Pro bezdětné vše špatně. Nebyli daleko od pravdy, když zdejší záliv nazvali „slaným Mácháčem“. Sem tam se ozvalo nějaké to remcání.

Tento den jsme usnuli velice brzy s rozporuplnými pocity. Druhé ráno se však začalo vyjasňovat. Probudili jsem se za zpěvu ptáku do krásného slunného dne. K snídani výborný místní chleba, čerstvá káva a před sebou pár volných dnů jen pro sebe. Nálada se jaksi samovolně začala vylepšovat.

S úsměvy jsme téměř odskotačili k moři. Tam jsme tahali z tašek bábovky a lopatky, nafukovali množství kruhů, rukávků a balonů. Bezdětní zase lovili v batohách potapěčské brýle a létající talíře. Děti si jaksi vystačily samy, stačilo když na ně u toho „Mácháče“ dohlédla jedna matka, a tak jsme se prostřídali ve všech radovánkách. Tu někdo vyndal ovoce z tašky a podělil všechny děti, tu se vypila kolektivně limonáda, někdo skočil do obchodu pro sendviče………..

„Funguje to bezvadně“, říkala jsem si a začala si po dlouhé době zase dovolenou užívat. Na oběd jsme se hrnuli domů, dali děti spát, a měli tak čas na naší siestu. Někteří si odpočinuli, zbylí si v klidu popovídali a dohodlo se, co s volným večerem.
Jídlo se také vařilo kolektivně, z čehož jsem já měla velkou radost. Nemusela jsem totiž stát u plotny každý den. Prostě jsem jen dvakrát za dovolenou uvařila pro všechny, no a to se dá vydržet.

Vůbec celé se to dalo vydržet. Bylo to pořád lepší a lepší, jako bychom si vzájemně přicházeli na chuť. Jezdili jsme také k otevřenějšímu moři a našli tak i lepší místa na koupání. Zde se nám velice hodila auta. Došlo i na sport, a tak jsem se procvičila v tenise a také se projela na in-line bruslích. O těch bruslích by se dalo více vyprávět, ale to možná jindy.

Celé večery jsme se veselili s povzbuzujícími drinky a jelikož jsme se znali převážně jen z takovýchto sedánků, konverzace nevázla v žádném případě. I fňukna se po prvním večírku začala jaksi zapojovat a po remcání ani slechu.

Po týdnu jsme se velice sblížili a na zpáteční cestě jsme se i přes velké dopravní zácpy smáli při každé zastávce. Tématem většinou bylo, že se musíme brzy všichni sejít.

A tak – nebojte se jet se svými přáteli na dovolenou s dětmi. Je to fajn a pokud jsou to jen trochu rozumní lidé, tak vám atmosféra dovolené pomůže udělat z nich vaše dobré přátelé. A těch přece není nikdy dost!

Přeji hezkou dovolenou, ať už s kýmkoli či kdekoli.

Ještě dodatek: pokud by někdo z rodičů malých dětí vyhledával moře typu „Mácháč“, tak jsem zde psala o vesnici Sabunike, asi 20 km vzdálenou od Zadaru.
Trasa: Vídeň, Gratz, Karlovac, Maribor, Plitvická jezera, Gračac, Zadar  

           
Reklama