Mladí jsou zvědaví, a tak někdy dělají věci, u kterých nedomyslí možné následky. Vyvolávání duchů zní jako skvělá zábava, u které se zabaví a budou se příjemně bát. Je to lákavé, ale nebezpečné, zejména u psychicky slabších jedinců.

Lucie je úplně normální slečna, která nikdy neměla žádný vážný problém. Má partu kamarádů, se kterou tráví většinu svého volného času už od dětství. V partě jsou kluci a holky od dvaceti do dvaceti pěti let. Před pár měsíci jeli, jako každý rok, na opuštěnou chatu na prodloužený víkend. Nudili se, a tak vymýšleli, do čeho by píchli.

645a1baf4a8e0obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Kamarádku Kačku napadlo, že bychom mohli zkusit vyvolat nějakého ducha. V tu chvíli všichni ztichli a koukli se na ní se zvednutým obočím a velkým údivem, protože před rokem nás navždy opustil kamarád Pavel. Na začátku nám to všem přišlo jako šílený nápad, ale pak jsme svolili, že ho tedy můžeme zkusit vyvolat a spojit se s ním. Není nám už 15 na takové věci, ale táhlo nás to k tomu, tak jsme si říkali, že alespoň vyplníme volný čas.”

Připravili svíčky, kříž, co visel na zdi, který položili mezi ně a začali vyvolávat. Přečetli si dokonce návody a po tmě se do toho pustili. Samozřejmě se nic nedělo, tak toho po hodině nechali a šli spát, protože už bylo pozdě.

„Uprostřed noci jsem se vzbudila, v chatě bylo hrobové ticho a mě vzbudilo šumění listů z venku. Bylo to, jako by tam někdo chodil. Už v tu chvíli mi zdřevěněly nohy a nemohla jsem se hnout. Pak to přišlo, to bušení na dveře, které doteď nezapomenu. Neopovážila jsem se nic říct, natož vstát.

Přišlo mi divné, že to nikoho z mých kamarádů nevzbudilo. Viděla jsem skrze okno ještě nějaké světlo a pak asi usnula, ani nevím jak. Ráno jsem se probudila a s mým nočním zážitkem jsem se svěřila ostatním. Prý nikdo nic neslyšel, jen se mi něco zdálo, říkali ostatní. Rozhodla jsem se jít ven a když jsem otevřela dveře, nemohla jsem uvěřit svým očím. Ve stromě byla zaseknutá sekera. No seklo to málem se mnou. Kámoši už mi tak trochu začínali věřit.”

„Chtěla jsem okamžitě odjet domů a taky tak udělala. Dodnes lituji toho, co jsme dělali, protože já mám od té doby noční můry a nezvládám být sama. Možná to byla náhoda, vůbec nevím, co se tu noc stalo a kdo kolem naší chaty chodil, ale vím, že už nikdy vyvolávat duchy nebudu. Chodím kvůli tomu teď na terapie a nejsem schopna strávit noc o samotě,” zakončuje Lucie. „Jsem přesvědčená, že se nám kamaráda Pavla nakonec doopravdy povedlo vyvolat."

Zdroj: respondentka Lucie

Čtěte také: