Ahoj,

jak to vapadá s mým ránem? Někomu může připadat jako nudné, bez života či zaostalé. Jsem vdaná, mám dvě děti již dospělé. O syna se už nemusím tolik starat, sice žije s námi, protože je svobodný, ale pracuje a naprostou většinu svých záležitostí si obstarává sám. Dcera ještě studuje, tak alespoň pro ni jsem ještě "starostlivá" matka.

Mé povolání je sociální pracovnice v jedné neziskovce. Pracovní doba mi začíná v 7:00 hod. Ráno mě budí budík ve 4:45. Vstávání mi nečiní potíže, protože jsem ranní ptáče. Vždy začínám sprchou a celkovou ranní hygienou. Zaleju kytky v oknech, to mi dost dlouho trvá vzhledem k tomu, že máme 11 oken. Poté jdu vzbudit dceru, že už nastal čas do školy, chvíli na to budím manžela, aby stíhal svůj ranní rituál ve stylu kafe a cigaretka. Snídaně k mému ránu bohužel nepatří, protože ji jednoduše nestíhám.  Celé ráno po létech probíhá tak nějak automaticky, a když je nějaká změna, tak mě to dokáže pěkně vykolejit. Podle toho pak probíhá celý den. Když je pohoda ráno, je v pohodě celý den.

Myslím si, že takhle jednoduše probíhají rána u více žen. Píšu tento příběh proto, aby tyto ženy s "obyčejným" ránem netrpěly pocity méněcennosti, že ráno nic nestíhají, jako např. ranní cvičení, běhání, bublinkovou koupel a dokonalý make-up atd. Věřte, je nás víc!

Lenka

UFF! 4:45! Úplně jsme si odvykla vstávat brzy. Ale tohle, to je ještě noc! Zpívají vůbec ptáčkové? Taky mívám obyčejná rána, jen někdy, když se dnutím (nebo se výjimečně dřív vzbudím), tak si jdu zaběhat. Bydlím u Pražského hradu, takže běhám přes Chotkovy sady na Letnou a zpátky. Místo bublinkové koupele rychlá sprcha a snídaně až v práci u magazínu :-).

Máte můj obdiv, takhle brzy vstávat a ještě organizovat ostatní...

Reklama