Milé dámy a milá redakce.
Jsem celkem bezradná, jak se chovat ke své dceři. Veškeré naše debaty jsou stejně "plodné" jako tento rozhovor.
Já to ještě nějak zvládám, ale manža už je alergickej, sotva ji zahlédne.
Tak asi takhle to u nás vypadá:
. Matka: Co novýho ve škole?
. Dcera: Nic, normálně, pohoda...
. M: Dozvěděla ses něco zajímavýho?
. D: Co?
. M: Jestli ses dozvěděla něco zajímavýho?
. D: Jak to myslíš?
. M: Tak jak to říkám!
. D: Hmm... Zajímavýho ani nic, normálně... Jako vždycky. Nevim, co chceš furt slyšet...
. M: A co známky?
. D: Snad... (deset vteřin přemýšlí) snad žádný nebyly.
. M: Ty to nevíš?
. D: Co jestli nevim?
. M: Jestlis dostala ňákou známku!
. D: Nedostala... (předstírá, že o tom hloubavě přemýšlí) ...no, asi ňákou dvojku.
. M: Co tě čeká zejtra?
. D: Jak, co mě čeká?
. M: No - budete psát písemku? Bude se z něčeho zkoušet?
. D: Jak to mám vědět? Voni nám to dopředu neprozrazujou...
. M: A co se budeš na zejtra učit?
. D: Já teď nevim...
. M: Ty ani nevíš, co máte za předměty?
. D: Vim, mám to v rozvrhu...
. M: Ty si to nepamatuješ?
. D: Ne. Nemůžu si všechno pamatovat, nemám tak velkou hlavu...
. M: A co v tý hlavě máš?
. D: Asi nic... podle tebe. To sou otázky...
. M: A na co myslíš?
. D: Jak na co?
. M: No o čem přemejšlíš?
. D: Vo tom, co mě baví, třeba...
. M: A co tě teď nejvíc baví?
. D: To je různý...
. M: Jak různý?! Mluv konkrétně!
. D: Hmmm, strategie a tak, tomu bys stejně nerozuměla.
. M: Máš na mysli počítačový hry?
. D: Jóóó...
. M: A co hraješ? Vysvětli mi to!
. D: Různý věcičky, takový vychytávky, to bys ale stejně
nepochopila, když nejseš v tom...
. M: Ale pochopila, jen vysvětluj...
. D: To je fakt těžký...
. M: Co je na tom těžkýho?
. D: No vysvětlovat ti to...
. M: A co tě baví kromě her, momentálně...
. D: To je různý...
. M: Například?
. D: Já fakt nevim...
. M: Kdy to budeš vědět?
. D: Až si vzpomenu...
. M: Jak ti to vzpomínání bude dlouho trvat?
. D: Já fakt nevim... Mám hlad, dala bych si něco k večeři...
. M: A co by sis dala?
. D: No, něco...
. M: A co?
. D: (Mlčí, přemýšlí, a trvá jí to tak dlouho, až zapomene, že má
hlad.)
. Už se na nic neptám. Konec rozhovoru.
(Dcera je ročník 1992).
Kubalova
Milá paní Kubalová,
to není možné, promiňte, ale vy snad posloucháte u nás za dveřmi.
Přesně stejné "rozhovory" totiž vedeme doma.
Jen s tím rozdílem, že my to máme v dvojím balení.
Nový komentář
Komentáře
Na blbé otázky......
Zažil si to asi každej, takhle jsem před pár lety mluvila s mámou taky... jo, jo, to příšerné vyptávání se pořád dokola :o))) ale už je to v pohodě, vydržte 5 let a bude to zase OK :o)))))
Sa necudujem reakcii teenagera, mna by to tiez otravovalo taky vysluch a to mam uz syna 15 r. Svojich synov neotravujem takymto terorizovanim a nechavam na nich aby mi povedali, co sa stalo v skole, ak sa nieco zaujimaveho stalo. Pytam sa iba obcas.
Nyotaimori: No vidíš,jak jsi krásně upřímná.Doufám,že už nic podobného nebudu muset dělat.Jenže puberta je teprve nazačátku...V každém případě přinejmenším tobě zdroj sdělím ještě dřív,než jej použiju.
Mimochodem,mě opravdu nejde až tolik o dceřino soukromí,to nechávám na ní,co mi řekne a co ne.Mě skutečně jde o to,že když např.jako teď ví,že bude potřebovat knížku do školy či kamkoli jinam,že si o ní řekne včas.Nebydlíme v Praze,takže jí teď hned neseženu.
xenie:
děkuju. Když se dííívááám na sebééé, tak se muššším pochválit
doufám, že nám to tak zůstane for good
Nyotaimori: Ano,chtěla jsem to udělat.Sypu si popel na hlavu.
Asi jsem doufala,že takhle se mi dostane upřímnějších reakcí a podnětů,než kdyby se tu rozebíralo,proč jsem to okopírovala.
bohunka_p: za vlastní tvorbu to rozhodně nevydávám.Bohužel jsem spěchala do školky,neodklikla a Vivian byla rychlejší.
Nyotaimori: OKOPÍROVALA,UPRAVILA A BYL Z TOHO DIALOG ,JAKÝ DENNĚ ŘEŠÍME DOMA.Hlavně jsem chtěla manžovi dokázat,že tenhle problém není výhradně náš,ale že ho denně řeší také jinde.A že vlastně k psychiatrovi chodit nemusí.
ježíši lidi, není vám jedno zda je to původní článek nebo opsaný ?
Manža byl odvčerejška trochu v depce z toho všeho,a Vy všichni jste nám pomohli!!
Mimochodem dcera se mi před chvilkou dokonce svěřila s tím,že za 14 dní bude potřebovat novou učebnici do školy.Tak to je taky úspěch,obyčejně mi vynadá že něco nemá až potom,co to potřebovala.
olafka : máš super dceru
Vivian,byla jsi rychlejší,běžela jsem pro malou do školky a nějak se mi to neodeslalo.
Milé ženy (a muži).Po včerejším dohadování se o tom,proč nám dcera ještě nedonesla ze školy vysvědčení(stejně víte co tam bude)a také poté, co se na žádost o pas podepsala tiskace(pro novou žádost na úřad zase budeme muset my),ačkoli jsme jí vysvětlili,jak se podepisuje (a nakonec jsme ještě dostali držkovou),jsme usoudili,že by bylo dobré vědět,jak to řeší jinde.
Prostě přetekl ten pomyslný pohár naší trpělivosti.Tady http://www.rodina.cz/clanek3705.htm ,jsem našla článek,který nám mluvil z duše,jako opsaný od nás.Několik našich drobných debat s dcerou pěkně pohromadě.S manželem jsme se málem počůrali smíchy,když jsme to četli a hrozně se nám ulevilo,že v tom nejsme sami.Stačilo pár drobných úprav a ...Tím,že se nám ulevilo se náš problém nevyřešil.Proto jsem napsala sem,na ženu-in.
Chtěla bych Vám všem poděkovat za reakce a tipy a vlastně i za ty "nadávky".Víc lidí víc ví a jeden občas nevidí,co se nabízí.
Tak ještě jednou dík,moc jste nám všichni pomohli si ujasnit názor.Snad to ukormidlujeme a přežijem.A ta druhá puberta pak bude "malina".
P.S.Dnes jsme se vysvědčení konečně dočkali.Dcera sama byla překvapená,jaký rozdíl byl v tom,co si myslela,že dostane a co skutečně dostala.V globálu je to asi totéž co čekala,ale někde místo jedniček byly dvojky a naopak.Holt blbý rodiče zase měli pravdu…
Milá redakce,kdybych měla tu moc odměňovat tak jako vy ,dárek by ode mne dostala čtenářka omicek za reakci č.22.Ta totiž byla na 100% „v obraze“.
olafka:
Jo, a odpověď na danou otázku byla: napij se piva, Maxipes Fík taky po pivu přestal růst
Moje dcerka se mě včera ptala, jak to má udělat, aby jí přestaly růst prsa(ročník 89)
a moje výslechy uzemnila, když jsem se jeden večer, absolutně urvaná, připlížila z práce a ona se vlidně zeptala: Tak jak bylo v práci, mami? A co, mělas oběd? Pochopila jsem a odplížila se do ložnice
No jo,jen je tam místo holky kluk