Milé Ženy-in,
 
protože vím, že velkou část z vás tvoří zkušené ženy (a matky), rozhodla jsem se vám svěřit s tím, co mě poslední dobou tíží...
Jde o mateřství. Snad některá z vás podobný problém poznala a řešila (a vyřešila) a bude znát odpověď na mou otázku.
 
Od svých zhruba osmnácti let jsem velmi toužila po dítěti. Přečetla jsem všechny možné knihy, texty a publikace týkající se těhotenství a porodnictví, všechno kolem mateřství mě velmi zajímalo, v duchu jsem snila o tom, jaké to bude, až budu těhotná, jaký bude porod, jaké bude to maličké, jaký bude náš život s ním, jak ho budeme vychovávat... Prostě jsem hořela nedočkavostí a nemohla jsem se dočkat, až ze mě bude maminka, až v náruči sevřu "plod naší lásky", tu malinkatou kopii mě a mého drahého...
 
Až donedávna. Je mi šestadvacet a s manželem letos plánujeme početí. Ale já poslední dobou začínám zjišťovat, že po miminku najednou nějak netoužím... Jako by se ty moje biologické hodiny, jak se říká, náhle zastavily. Nezajímají mě děti ani řeči o dětech, ba naopak jako by mě to najednou všechno přímo odpuzovalo. Někdy si říkám, že nemám na to, abych byla dobrá máma, jindy mám zase pocit, že se mi nechce vzdávat se všeho toho pohodlí a svobody, kterou skýtá život bezdětné ženy... Ale to všechno jsou jen moje dohady o možných příčinách toho, proč se moje touha po dítěti najednou kamsi vytratila. Ani dřív jsem si nemalovala život s miminkem narůžovo, ale ta touha po něm byla vždycky silnější. A teď najednou tak zeslábla... Proč?
 

Máte s podobným výpadkem biologických hodin svou zkušenost? Je to normální? Je to jen dočasné, nebo je možné, že už po dítěti nikdy nezatoužím?
 
Se svým partnerem jsem velmi šťastná, máme pevný a spokojený vztah a jsme si navzájem oporou. Vím, že by byl skvělým otcem. A vím, že bych děti jednou mít chtěla... asi. Ale v současné době z toho nějak moc nadšená nejsem. A zároveň se mi zase nechce čekat, až se ty biologické hodiny znovu ozvou, třeba až bůhvíkdy po třicítce...
 
Občas mám pocit, že se nevyznám sama v sobě a že sama vlastně nevím, co chci... Jestli máte taky ten pocit, tak mi to klidně napište, budu vděčná za upřímnost.
A předem moc a moc děkuju za všechny vaše rady i názory!
 
(a nezlobte se, že se nepodepíšu...)