Je mi 30 let a žiju s přítelem, kterému je 34. Ale pěkně od začátku. Nikdy jsem neměla vážnější vztahy s muži. Vždy jen pár těch chvilkových známostí, které v podstatě nic neznamenaly. Pár týdnů nebo taky jen jedna noc. Měla jsem vždy nějakou tu momentální nejlepší kamarádku, ale nikdy jsem na ně nepohlížela jako na sexuální objekt.

Jednou si moje kamarádka našla přítele a já na něho začala žárlit. Pak mě začalo napadat, jaké by to bylo s dívkou. Lekla jsem se těchto představ a s hrůzou přemýšlela, co bych dělala, kdybych byla lesbička. "A co když opravdu jsem? Proto mi to nikdy nevyjde s chlapem?" Honilo se mi hlavou a já se toho bála.

Za nějaký čas jsem si našla nynějšího přítele, se kterým nám to klape, žijeme spolu 2 roky, miluju ho, ale... Někdy při milování s ním si představuji, že je to dívka. Při masturbaci mám představy o krásném milování se ženou někde u bazénu... Nikdy si nepředstavuji sex s chlapem, možná výjimečně. Na chat chodím do místnosti lesbiček. Když si čtu erotický článek o lesbičkách, vzrušuje mě to. Na erotických stránkách se dívám na ženy. V reálu jsem se ženou nikdy nic neměla, ale láká mě to a zároveň se bojím nepoznaného.

Seznámila jsem se se dvěma dívkami, z nichž jedna je bisexuálka a druhá lesbička. Jsou to úplně normální lidi, fajn kamarádky. Teď vím, že je to běžné. Pokud jsem lesbička, už mi to nevadí, nestydím za to. Ale jsem? Jsem zmatená. Co si o tom myslíte vy?