S Radkem se seznámila na sociálních sítích, kde trefně komentoval post jedné jejich společné známé. Nejprve si vtipně odpovídali pod danou fotografií a poté ji požádal o přátelství. Neodmítla, připadal jí sympatický a podle profilové fotografie i přitažlivý. Pár týdnů si pravidelně dopisovali o všem možném, až ji nakonec pozval na skutečnou schůzku. Její obavy, že naživo možná nebude tak fajn, jako je online, se naštěstí nepotvrdili. Rozuměli si dokonale i tváří v tvář. Od povídání si pozvolna přešli i k letmým dotykům a polibkům. U těchto něžností ale skončili. Vídají se už dva měsíce a on se jí pořád ještě nepokusil dostat do postele.
Foto: Shutterstock
„Na jednu stranu si toho vážím, že na to jde tak pomalu, do ničeho mě netlačí. To je dneska spíš vzácnost, když si vzpomenu na předchozí zkušenosti. Ale na druhou stranu se začínám trochu bát, jestli je s ním všechno v pořádku. Copak je normální, aby se o nic nepokusil?“ váhá Daniela, které je ale hloupé začít něco víc sama. V tomto směru zastává tradiční postup, kdy lovcem je muž.
„Už měl tolik příležitostí! Procházeli jsme se opuštěným parkem, vezl mě domů autem a jednou jsem ho dokonce pozvala i k sobě domů na nealkoholický punč. To ale odmítl, že prý musí ráno brzy vstávat a už je moc hodin. Jen jestli to ale nebyla výmluva,“ přemítá Daniela a hlavou se jí už honí nejrůznější scénáře. Co když je impotentní? Nebo to k životu vůbec nepotřebuje? Nebo má nějakou strašnou pohlavní nemoc? Nebo je gay? Jenže zeptat se ho napřímo jí nepřipadá vhodné.
„Nevím, nemám na to odvahu. Vy byste se snad člověka, kterého znáte pár měsíců, na něco takového zeptali? Navíc mi ani nemusí odpovědět pravdivě a ještě se může urazit. Je mi s ním fajn, nechci ho ztratit. Zároveň mám ale obavy, abych neinvestovala svůj čas a city do něčeho, co mě v budoucnu zklame. Možná jsem povrchní, ale mně nestačí s někým si rozumět jen po duševní stránce,“ přiznává Daniela a dál přemýšlí, jak dlouhé čekání na intimní sblížení může být ještě v normě.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
„Vy se snad někoho, koho znáte pár měsíců, ptáte, jak to má se sexem???“ Lehce parafrázuji výrok Daniely a zároveň na to odpovídám. ANO. Daniela sama přiznává, že upřednostňuje tradiční model seznamování a fyzického sbližování-neboli nechává tempo na partnerovi. Ale v tuto chvíli naráží na rozdílnost potřeby nebo touhy po větším fyzickém sblížení u sebe a u Radka. A díky svým fantaziím a myšlenkovým konstruktům spřádá teorie, které nemusí mít s realitou vůbec nic společného… A co když je nezkušený a bojí se? Nebo snad dodržuje hodnoty nějaké církve? Důvodů může být opravdu mnoho…
Prioritní by však pro Danielu měla být její potřeba vztah posunout i k fyzickému sblížení, které je pro každý vztah velmi důležitý.
Je správné se zeptat na cokoli co nás zajímá, a není to vždy pouze o vhodném načasování ale především o způsobu, jakým otázku položíme. Pokud Daniela nepoužije konfrontační způsob, který by mohl Radka zahanbit, není nic špatného na tom, se ptát nebo sdělit, že po něm fyzicky touží a chce vědět, zda to mají stejně. Někdy stačí i prostá otázka která otevírá téma „jak to máme se sexem?“
Daniela by měla více věřit svým potřebám a nebát se je ventilovat. V dnešní době je sexualita naprosto přirozená věc a není třeba se stydět o ní mluvit.
Pokud je některá z Danieliných hypotéz správná a Radek má z nějakého důvodu sníženou sexuální potřebu, nebo jiný důvod, čím dříve se téma vyjasní, bude mít Daniela čas na zpracování a následné rozhodnu
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Každý mužský není králík. Tomu z článku jde zřejmě o kvalitu, nikoliv kvantitu. V době, kdy si lidé řeknou ahoj na diskotéce a pak spolu mají sexuální styk někde u hřbitovní zdi, je tento muž, asi po zkušenostech té ženy, divný. "Divné" je vše, co neodpovídá tomu, na co jsme zvyklí.
Tak v dnešní době Metoo a žalob za sexuální obtěžování se mu ani nedivím. A její očekávání, že se na ni poprvé vrhne v opuštěném parku nebo v autě, mě trochu děsí.
Záleží na tom, co si od toho vztahu člověk slibuje. Jestli jde jen o nezávazný vztah na hezké chvíle, jsou dva měsíce dost času na to, aby k "něčemu" došlo. To by stačily i dva týdny. Pokud ale Daniela hledá budoucího otce svých dětí, tak jsou dva měsíce žalostně málo. Do takového vztahu by se mělo investovat, jak čas tak i nějaké to úsilí, a rozhodně nelze očekávat, že člověka, s kterým plánuji budoucnost, do detailu a ve všech aspektech včetně sexu poznám v řádu měsíců, to trvá i roky. Jestli se Daniele nechce čekat, může se samozřejmě zeptat, ostatně věc může být velmi prostá, třeba jen pán není z těch, co by na to "skočili" v autě nebo v opuštěném parku.
Ale upřímně - kdyby na mě někdo vyrukoval s podobnými katastrofickými teoriemi, jako má Daniela, tak to balím. Žít s člověkem, který hned vymýšlí milion nejrůznějších scénářů a dedukuje si z ničeho složité fantazie, to nebude nic příjemného. 
Ano, já bych po dvou měsících rozhodně chtěla vědět, jak to má protějšek se sexem, lépe řečeno, už bych to dávno věděla. Moralisté se mohou klidně šklebit, ale sex důležitý je a pokud vše funguje, tak pro mne by bylo dost divné, kdyby po dvou měsících nic nebylo. Duševní porozumění hledám především v pozdějším, zralém vztahu, na začátku jsem vždy zažívala hormonální bouři. Ne, není nutné mít sex na prvním rande, osobně jsem se řídila tím, jestli po pár schůzkách už chci nebo jestli ještě nechci. Ale nikdy se mi nestalo, že by to trvalo dva měsíce a partner se nijak nesnažil :D.
Hrozné. Další žena které jde jen o to jedno ...