Schopnost uzavírat přátelství je pro školní děti velmi důležitá. A čím je školák starší, tím větší roli v jeho životě kamarádi hrají. Vzpomeňte si na sebe, co pro vás v mládí znamenala nejlepší kamarádka, nebo později partička, se kterou jste vyráželi poznávat svět. Pokud jste nikoho takového neměli, určitě jste kvůli tomu zažili nemalé trauma. A ani rodiče vám v hledání kámošů nepomůžou. Aspoň pokud je vám víc než 6 let.

V prvních letech školní docházky je pro většinu dětí důležitější učitel a rodiče než spolužáci. V tomto období rozhoduje při výběru kamarádů spíše dostupnost a snadnost kontaktu s jinými dětmi než nějaké charakterové vlastnosti. Nejlepší kamarádi jsou proto ti, se kterými dítě sedí v lavici, bydlí ve stejném domě nebo navštěvuje stejné kroužky.

Svou roli hraje i obdiv. Dítě, které do školy nosí zajímavé hračky, bižuterii nebo moderní věci, vyvolává obdiv ostatních a má vyšší „sociální prestiž“. Dětská přátelství proto nebývají příliš stálá.

Kamarádem z donucení

Taky vás rodiče nutili, abyste se kamarádili s úplně cizími dětmi? Mě ano a byla jsem z toho pěkně vystresovaná. Představa, že přijdu za skupinou sehraných capartů a zeptám se jich, jestli si s nimi můžu hrát, mně připadala tak potupná a trapná, že jsem se k ničemu takovému nikdy neodhodlala a raději sama hodinu bloumala mezi domy.

Doma jsem pak tvrdila, že jsem si s nimi hrála. Vím, že to některé děti bez problémů dokážou, ale já ne. Možná jsem trochu trpěla něčím, čemu se říká sociální fobie. Bála jsem se totiž, že se mi ty děti budou posmívat, nebo mě rovnou pošlou někam.

Skutečně důležití začínají být kamarádi od devíti let věku a tehdy nasupují i opravdové problémy, když je dítě nemá. Ve třídě se vytvářejí dvojice, trojice nebo skupinky a kolektiv má svou hierarchii. Pozice ve skupině a hodnocení vrstevníků jsou v tomto věku velmi důležité pro sebevědomí a sebehodnocení dítěte. Pevné postavení v kolektivu poskytuje dítěti pocit jistoty a sounáležitosti s ostatními. Dítě bývá na svou pozici i pyšné a se svou skupinou se ztotožňuje.

Otloukánci se najdou všude

V každém kolektivu je však pár jedinců, kteří zkrátka nezapadnou a žádnou spřízněnou duši na svou stranu nezískají. Jsou to často děti nějakým způsobem handicapované nebo ty, co postrádají potřebné sociální dovednosti. Některé z nich se stávají objetí šikany, jiní se dostanou „jen“ do společenské izolace. Vzpomínáte si na někoho takového ze školy? Tlustá, brýlatá a přechytralá šprtka, tichošlápek s třesoucíma se ledovýma rukama, dítko z výrazně nižší sociální vrstvy či s vrozenou tělesnou vadou?

Být divný je nejhorší. A může to být třeba proto, že je dítě výrazně inteligentnější než ostatní. Děvče nezajímají bezduché drby, diskotéky, šminky a nahánění kluků, chlapec spíš než cigarety a pivo pěstuje své koníčky nebo vášnivě čte. Pokud se pak baví se svými vrstevníky, nenachází společnou řeč, a tak zůstávají v sociální izolaci. Při nejlepším se o nich začne říkat, že jsou nafoukaní. Ve skutečnosti si ale kolem sebe jen vybudovali ochrannou bariéru proti citovým karambolům.

Sociální fobie

Povahy lidské jsou různé a ne každý kolem sebe potřebuje horu kamarádů. Někomu jich ke spokojenosti stačí málo. Problém nastává ve chvíli, kdy bychom kamarády chtěli, ale nedokážeme si je najít. Důvodem může být nadměrná ostýchavost, stydlivost a strach z lidí. Jestliže se tyto vlastnosti stanou omezující, mluvíme o sociální fobii. Člověk trpící sociální fobií se bojí společenského styku s jinými lidmi. Nemůže v jejich přítomnosti mluvit, jíst, psát, telefonovat, zpívat apod.

Jádrem tohoto strachu je obava ze zvědavých či pátravých pohledů, strach z odmítnutí, kritiky, ostudy. Takoví jedinci, a nemusejí to být jen děti či mládež, se vyhýbají společenským kontaktům všeho druhu, nejraději jsou doma, nechodí mezi lidi, odmítají pozvání, nezvou návštěvy a tak dále. Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením, obavou z autorit a strachem z kritiky.

Pokud dítě nemá možnost být součástí vrstevnické skupiny a trénovat sociální dovednosti (třeba proto, že je kvůli svému nepřiměřenému chování soustavně odmítáno), má to podle psychologa Zdeňka Matějčka i vliv na jeho pozdější uplatnění v partnerské a rodičovské roli.

Atributy kamarádství

Oblíbenost dětí ve skupině a schopnost uzavírat přátelství je podmíněna několika faktory. Stejně jako v dospělosti, důležité jsou společné zájmy a aktivity. Také společně sdílené prožitky umocňují přátelské vztahy. Děti mají svá malá, ale důležitá tajemství a rády je se svými nejbližšími kamarády probírají. Ochota vyslechnout kamarádova tajemství a schopnost neprozradit je dál, je jednou z důležitých vlastností správného kamaráda.

Děti kladou velký důraz na spravedlnost, férovost, mlčenlivost a ochotu pomoci. Nejvíce odsuzují „podrážení“, lhaní a žalování. Držet při sobě, být solidární a pomáhat si, to jsou nepsaná pravidla kamarádství i členství v kolektivu. Důležité jsou i sociální dovednosti a příjemné chování. Dítě, které intuitivně ví, jak se chovat, jak reagovat a jak udělat dojem na ostatní, bývá postaveno v hierarchii výše. V případě posměšků či jiných komunikačních potíží je důležité si z toho nic nedělat. Je moudré se nikde nepodbízet a neponižovat se škemráním o kamarádství. Nejsou-li vhodní adepti mezi spolužáky, je nejlepší je hledat v zájmových kroužcích či uskupeních, kde se sdružují děti (ale i dospělí) se stejnými zálibami.

V případě jakýchkoli krizových situacích se děti i dospělí, rodiče i učitelé mohou obrátit na některou z Linek důvěry. Jejich kompletní seznam i zaměření najdete na adrese www.linkyduvery.cz

Kolik máte opravdových kamarádů?