Můžete našim čtenářům přiblížit, co je to akce Zveme Česko na rande a Manželské večery?
J: Tím velkým Pozváním Česka na rande chceme dát každému páru možnost investovat do svého dlouhodobého vztahu – zúčastnit se kurzu Manželské večery. V současné době kurzy běží na sedmdesáti různých místech po celých Čechách a Moravě.
D: Manželské večery jsou neziskové, pořádají se ve 120 zemích po světě a prošlo jimi už téměř dva miliony hostů. V České republice je za posledních 15 let zažilo více než 12.000 lidí.

Jak takový večer probíhá? Co manžele čeká?
D: Když na kurz přijdete, přivítá vás tlumená hudba a osvětlení – většinu světla tu zajišťují svíčky u malých stolků pro dva, které ozařují vázičky s květinami a tváře sedících dvojic. Po dobré romantické večeři si tu v párech povídají vždy jen sami dva – člověk by ani neřekl, že se tu pracuje na rozvoji vztahů. Ale 73 % hostů říká, že tenhle kurz jim výrazně zlepšil manželství.
J: A takhle přitom vypadá každé z osmi setkání kurzu Manželské večery: nejdřív příjemná večeře, pak přednáška (např. na téma odpuštění, řešení konfliktů, umění komunikace či dobrý sex), a ta se prokládá diskusí v naprostém soukromí každého páru. Je to trochu jako na rande – žádná skupinová terapie.

Co je hlavním cílem těchto akcí? Mají například sloužit jako terapie pro páry, které prochází krizí?
J: Manželské večery jsou určené hlavně pro ty, kdo chtějí investovat do vztahu, nejen zachraňovat jeho zbytky. Je to jako s květinovým záhonkem – potřebuje zalévat a okopávat i tehdy, kdy vše vypadá dobře. Mnoho odborníků se shoduje na tom, že manželství je potřeba budovat, právě když je silné – nebo třeba když se začne vkrádat všednost a rutina. Nechceme čekat, až začnou kytky našeho vztahu umírat…
D: Na druhé straně jsme ale na vlastní oči viděli páry v krizi, které se na kurz vypravily jako na poslední krok před rozvodem – a zachránilo jim to manželství. Věříme, že je tu vždycky naděje a že zázraky se dějí.

Jaká je zpětná vazba manželů, kteří Manželské večery navštíví?
D: Zpětná vazba je vždycky moc povzbudivá. Když třeba vybereme ze závěrečných dotazníků dvou kurzů – od Ostravy a ze středních Čech:
„Hodně nás to sblížilo. Manželství získalo jiskru. Každý den se těším na manžela, až přijde z práce“
„Z matky jeho dětí jsem se zase stala manželkou.“
„Nejdůležitější, co jsem se naučil, je práce s pocity manželky a tipy co dělat, aby se cítila dobře.”
„Kurz je vyvážený – humor, praktické situace, příběhy z reálného života, cvičení jsou výborná. Vedoucí se doplňují a jsou opravdoví. Nemám, co bych navrhoval k vylepšení.“

Vrací se za vámi páry třeba jen pro radu?
D: Vždy se snažíme, aby především pár mluvil spolu, protože věříme, že řešení najdou hlavně oni dva. My k tomu vytváříme vhodnou atmosféru a všechno kolem. Někdo je rád, že se nemusí dalším lidem s ničím svěřovat, ale někdo si naopak rád popovídá a zapojí se třeba do dalších akcí, které pořádáme. Navíc přibývá párů, které si celý kurz rády po dvou letech zopakují.
J: Ale každý kurz má pro případ nějaké obtížnější situace i kontakt na odborníka – terapeuta.
Dočetla jsem se, že jsou vedoucími kurzů často křesťané, kteří mají podporu svých církví. Myslíte si, že je to pro takový typ kurzu důležité?
J: Myslíme si, že dobré manželství může budovat každý. Na druhé straně ale právě v církvi najdete lidi, kteří chtějí pomáhat ostatním a fandí manželství. Takoví lidé jsou pak ochotní ve svém volném čase zadarmo zorganizovat kurz – od shánění hostů, domlouvání večeří až po uklízení stolů po kurzu. Mezi vedoucími jsou zástupci dvanácti různých církví, takže to je velmi ekumenický projekt.
D: Obsah kurzu je založený na křesťanském pojetí lásky, která odpouští, neklade si podmínky a je zranitelná. Kurz je ale vhodný pro každý pár bez ohledu na jeho životní filozofii a bez ohledu na to, zda jsou manželé nebo spolu dlouhodobě žijí.

Podle statistik se v Česku rozpadne každé druhé manželství. Co si o tomto čísle myslíte? Co to podle vašich zkušeností ovlivňuje? Případně, myslíte si, že se to dá změnit?
D: Věříme, že je na nás, jestli se zařadíme do těch jedněch nebo druhých padesáti procent. Pokud se pár rozhodne do svého vztahu investovat, zjistí, že to „investování“ je čím dál příjemnější – a že dobrý vztah není otázka náhody. Vždy se dá něco dělat.
J: Statistiky jsou ošidné a hodně záleží na tom, jak se lidé pro manželství rozhodnou. Tak například pokud si vezmete rodiny s patnáctiletými dětmi, tak tam, kde se rodiče brali před jeho narozením, je jich ještě 74 % spolu. Z těch, kdo se brali až po narození dítěte, je spolu jen 44 %, a z těch, kdo do manželství nikdy nevstoupili, jich spolu zůstane jen 31%. Ještě jedna statistika (taky z Británie): 92 % manželských párů s dětmi říká, že jsou spolu „šťastní“ nebo „velmi šťastní“.

Co považujete za nejdůležitější věc nebo jakési pojivo šťastného a spokojeného manželství?
J: Asi se nedá vypíchnout jedna nejdůležitější věc, ale zajímavé je, že na některých principech šťastného a spokojeného manželství se shodují odborníci i průzkumy. Profesor Gottman, který už přes třicet let zkoumá desetitisíce obyčejných dnů mnoha set manželských párů, zjistil, že se musíme víc znát – pronikat do světa toho druhého, hledat společné záliby, zajímat se o pocity toho druhého a sdílet své životy. My osobně se snažíme hodně činností dělat spolu - od rozhovorů přes čtení knížek a běhání až po společné víkendy bez dětí – a je to i jeden z návyků, o kterých se hodně mluví na Manželských večerech. Ale nám dvěma osobně taky velmi pomáhá to, že součástí našeho vztahu je i Bůh.
D: Když se spolu obracíme k Bohu v modlitbě a vlastními slovy mu říkáme, z čeho se radujeme i co nás trápí, jsme si navzájem blíž – a mnohokrát už jsme taky zažili, že jsme od Boha dostali sílu si odpustit a udělat pro toho druhého něco navíc, co bychom jinak nezvládli. Stejně jako to on dělá pro nás.

Myslíte si, že je možné žít v manželství, které pravidelně prochází nějakou hádkou, není třeba zcela šťastné, ale oba v páru jsou přesvědčení, že jsou pro sebe ti praví?
J: No, to zní docela jako to naše manželství! Oba dva jsme docela hádaví, ale snažíme se si vždycky odpustit a mít se rádi. A opravdu jsme přesvědčení, že jsme pro sebe ti praví – ne proto, že bychom si před dvaceti lety tak skvěle vybrali, ale že jsme si to slíbili: „až do smrti, v dobrém i ve zlém“.
D: Hádky mohou být i zdravé. Spoustu věcí vidíme jinak, ale řekneme si o tom a pak to nemusíme nosit v sobě. Časem se učíme říct si to líp, bez vzájemného útočení. A protože jsme se rozhodli, že spolu zůstaneme, tak to znamená, že každý konflikt se nějak vyřešit musí.

Jak vnímáte manželství třeba před dvaceti – třiceti lety a nyní?
J: Jsme moc rádi, že se dnes zpochybňují ty „tradiční“ role, kdy muž přijde domů, sní nachystanou večeři a pak si lehne pod noviny, zatímco žena po náročném dni ještě celý večer ukládá děti a uklízí. Už Bible mluví o tom, že věřící muž se má pro svou manželku obětovat.
D: Rovnoprávnost se těžko vyžaduje, tu musí každý z partnerů nabídnout – tak, že se snaží myslet na toho druhého, podporovat ho a pomáhat mu rozvíjet jeho potenciál.

Co byste poradili párům, kteří se chtějí vzít? A co naopak lidem, kteří jsou svoji a možná se necítí být úplně šťastní?
D: Pokud se chtějí vzít, nejraději bychom je samozřejmě uvítali na kurzu Příprava na manželství, který organizujeme už přes 10 let. Vybírá z Manželských večerů témata vhodná pro nové páry a přidává pár specifických – například sladění dlouhodobých hodnot, závazek nebo sexuální sžívání.
J: Pokud jsou svoji – myslím, že je dobré soustředit se na to, co ve vztahu funguje, od toho se odpíchnout. Štěstí může přicházet a odcházet a takových osm rande Manželských večerů může zase přinést city, které se mohly ztratit. Udělejte si „aférku“ spolu jako pár – je přece normální do svého vztahu investovat!
 
Bližší detaily a mapu chystaných kurzů najdete na: www.manzelskevecery.cz.

Kdo jsou Jakub a Dagmar Güttnerovi

Ing. Jakub Güttner, Ph.D. a PhDr. Dagmar Güttnerová, Ph.D. jsou svoji 18 let a mají 4 děti. V ČR koordinují kurzy Manželské večery a Příprava na manželství. Jakub jinak učí finanční management a Dagmar je terapeutka. Mezi jejich další koníčky patří lezení po ledovcích, běhání půlmaratonů a sex.

Také si přečtěte: 

Reklama