„S manželem jsme na tom podobně, pro sprosté slovo opravdu nejdeme daleko. Když se třeba kopneme do malíčku nebo nám něco nejde, klejeme u toho, a tak si ulevíme. Sprostými slovy se titulujeme taky během hádek a často používáme i plevelné tyvole. Dokud jsme byli sami, tak jsme to nijak neřešili, ale po narození syna to začal být trochu problém,“ popisuje Adéla.

644248dfb068dobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Jejich synovi jsou čtyři roky, chodí do školky a sprosté výrazy doma nasává jako houba. Adéla s manželem byli už několikrát na koberečku u ředitelky školky, která jim kladla na srdce, aby se sprostým slovníkem svého dítěte něco dělali. Ostatní rodiče si totiž chodí stěžovat, že jejich děti nosí ze školky příšerná slova a ve většině případů je mají od malého Honzíka.

„Dokonce řekl i jedné svojí paní učitelce, že je to kráva, když něco neudělala podle jeho představ. To se zdá hrozné i nám. Snažili jsme se mu vysvětlit, že takhle se nemluví, ale on nechápe proč, když to pořád slyší doma. S manželem se snažíme krotit, ale je to prostě už tak zažitý zlozvyk, že nám to jde jen těžko. Syn je přitom jinak docela hodný, jen ta sprostá slova má prostě odmalička zažitá,“ tvrdí Adéla, která neví, co si se složitou situací počít. Jejího syna kvůli tomu děti, respektive jejich rodiče, nezvou ani na některé narozeninové oslavy apod.

Zdroj: respodentka Adéla

Čtěte také: